Forgive Me •/YOONMIN/

•43•

Po příchodu domů jsem informoval všechny Jiminovi nejbližší přesně tak, jak říkal policajt a obvolával jsem všechny možný, jestli Jimina někde neviděli atd. Ale nikdo nic neví. Jsem z toho totálně zoufalej a už opravdu nevím, co mám dělat.

Sedl jsem si na gauč a snažil aspoň trochu zapojit mozek a přemejšlet, ale po dnešku už mi to moc nejde. Jimina mohl unést kdokoliv. Samozřejmě mě napadlo, že to mohl být kdokoliv z Markovi party, ale Mark mi předci slíbil, že když se s Jiminem rozejdu, tak se všechno sklidní a taky že v posledním měsíci se všechno sklidnilo. SHIT. Opravdu mi to dneska už nemyslí. V hlavě se mi vybavily vzpomínky na to, jak Mark pořád opakoval Jimin je náš. Jimin patří nám. Už máme chápka, co si ho koupí...
Nenenenene. Vzal jsem mobil do ruky a okamžitě vytočil Markovo číslo.

,,No? Co je zase, nemám čas, tak dělej"

,,Kde je Jimin?!"

,,Jak to mám vědět?"

,,Zmizel a vím, že na tom máš podíl ty, takže kde je ?!"

,,Tak to je křivý obvinění"

,,Drž hubu a řekni mi, kde je"

,,Tak brrrr, takhle semnou nemluv, nebo se to poznamená na něm"

,,Takže je u tebe, kde se nacházíš?!Kam si ho odvedl ?"

Odpovědi se mi ale už nedostalo.Mark to típnul. Kurva

Sobota- 9:40

Probudil mě nepříjemnej zvuk zvonku. Otevřel jsem oči a nacházel se na gauči v obýváku.Tak trochu jsem tady usnul. Nějakým způsobem jsem se dostal ke dveřím a otevřel. Stál tam Namjoon.

,,Bože, no ty vypadáš"vstoupil dovnitř a já se snažil teprve probrat

,,Co tady děláš, vzbudil si mě"

,,No to vidím. Včera jsme se domluvili, že na tu policii půjdeme společně a sejdeme se u tebe. "

,,Fakt? To si vůbec nepamatuju. Promiň, jsem totálně mimo. V noci jsem skoro vůbec nespal a pak jsem usnul na gauči. Pořád na to musím myslet. "

,,Yoongi, jenom mi prosím řekni, že to není práce Marka..." Namjoon se opatrně zeptal a pohlédl na mě.

,,Jo, je. Včera jsem mu volal a naznačil to. " v očích mě začaly štípat slzy, ale snažil jsem se je nevypustit. Nechci aby Namjoon viděl, jak jsem na dně.

,,Namjoone, já o něj mám strach. Co když mu Mark něco udělal, co když Jimin teď někde leží a potřebuje pomoct " nechal jsem to být. Teď jsem ve fázi, kdy je mi opravdu jedno, jestli mě někdo vidí brečet.

,,Y-yoongi, ty brečíš? Pojď sem" přistoupil ke mně a silně mě obejmul. Jako je to docela divnej pocit, když se necháte obejmout zrovna Namjoonem. Připadám si teď, jakoby to byl můj taťka, heh.

,,M-měl si p-pravdu. Neměl jsem si s Jiminem nikdy začínat. Měl jsem tě poslechnout. Nevěděl jsem, že to dojde až takhle daleko"dostal jsem ze sebe mezi vzlyky.