,,Jiminie, můžu ?" ozval se mámin hlas za dveřma a hned na to vstoupila do mýho pokoje. Nějak jsem tomu nevěnoval pozornost a dál koukal do mýho notebooku. Pak jsem zvedl pohled a vedle mojí postele stál Yoongi. Děláte si ze mě sakra srandu? Jasně jsem mámě říkal, že ho nechci vidět a ona ho přivede přímo do mýho pokoje?!
,,Ahoj Jimine. Jak se máš ?" zeptal se Yoongi opatrně a chtěl mě pohladit po vlasech. Já jsem už ale dost zuřil.
,,Vypadni" řekl jsem chladně, aniž bych se mu podíval do očí.
,,Já ti chci všechno vysvětlit. Chci ti říct všechno, o čem si doposud nevěděl."
,,Tak na to už je trochu pozdě, nemyslíš ? " zvedl jsem se z postele a stoupl si naproti němu. Byl jsem jen kousíček od něj.
,, Já vím, i když je na to už pozdě, tak stejně chci, abys znal celou pravdu"
,,Yoongi, já na tohle už fakt nemám. Nechci tě už nikdy vidět, přestoupím na jinou školu, jen aby jsem se s tebou už nemusel stýkat. Nechci s tebou mít nic společnýho, NIKDY , rozumíš? Vypadni, jdi pryč !" strčil jsem ho do hrudníku a ukázal na dveře, aby konečně odešel. Ale Yoongi udělal přesně opak. Stoupl si ještě blíž ke mně a já začal trochu zmatkovat.
,,Nech mě ti aspoň říct pravdu. Pak odejdu "
,,Fajn, ale dělej" povzdechl jsem si a sedl si zpátky na postel
,,No, já ani vlastně nevím, jak ti to mám říct. Ono je to strašně složitý a zamotaný a asi bych ti to nedokázal říct svýma vlastníma slovama, takže jsem to napsal na papír." podal mi papír, kterej byl popsanej z obou dvou stran. Vzal jsem si ho od něj a začal si to číst.
V tom papíru bylo psaný všechno ohledně jeho minulosti, rodičů, o tom, čeho se dopustil jeho táta a Yoongi to za něj v podstatě všechno odnesl, dál psal o nějakým Thomasovi, že to byl jeho přítel nebo co. A taky tam vysvětlil všechno, proč mi nikdy neodpovídal na otázky, na který jsem se ho ptal. V tom dopise vysvětlil úplně všechno.
Když jsem dočetl ten dopis, složil jsem ho a položil na stoleček u postele. Potřeboval bych teď pár minut na to, abych to celý vstřebal, ale Yoongi stojí celou dobu předemnou a zrak má upřenej na mě, takže opravdu nemám čas na to, abych si to teď všechno promejšlel.
,,A ještě jsem tam zapomněl něco napsat. Jimine, víš jak jsem ti říkal, že někoho mám ? No tak to byla taky lež. Já bych tě nikdy nepodvedl, nedokázal bych ti to udělat. Mark mě donutil se s tebou rozejít. Vidíral mě a kdybych se s tebou nerozešel, tak by ti něco udělal. Bál jsem se o tebe "
,,Yoongi, a-ale proč si mi tohle všechno neřekl už tenkrát? Vždyť já jsem ti s tím vším mohl nějak pomoct, vyhli by jsme se těm všem hádkám a ty si mi nemusel pořád lhát."
,,Tohle nejsou zrovna věci, kterýma bych se chlubil. Měl jsem ti to snad říct v den, kdy jsme se poprvé potkali nebo? Vyhýbal by ses mi obloukem. Jimine, já vím, že jsem to celý posral a jsem na sebe fakt naštvanej, ale mohl bys mi to prosím odpustit ?" Yoongi přišel blíž ke mně a chytil obě dvě moje ruce.
,,Yoongi promiň, ale tohle se prostě nedá jen tak odpustit. Víš aspoň jak si mi ublížil? A ne jenom mně, ale i klukům a mojí rodině. Náš vztah mě nakonec málem stál život. A ty po mě chceš, abych na tohle všechno jen tak zapomněl? "
,,Jimine, já nechci, abys mi odpustil hned teď, ale byl bych rád, kdyby ses mě pokusil aspoň pochopit. Já jsem se snažil dělat všechno proto, abych tě ochránil. Abych tě ochránil před nima. Já tě miluju a záleží mi na tobě, chápeš?"
,,Yoongi přestaň to říkat. Nevím, o co se snažíš, ale nevěřím ti, že bys mě vůbec někdy miloval. Byl jsem ti dobrej možná tak jenom do postele. Mrzí mě, že ty si ke mně nikdy necítil to, co já k tobě. U mě si už dávno skončil Yoongi." Yoongiho se tohle nejspíš hodně dotklo podle jeho výrazu v obličeji. Možná jsem to trochu přehnal, ale řekl jsem víceméně to, co cítím na srdci.
Yoongi si se smutným výrazem povzdechl a vydal se ke dveřím.
,,Nikdy si mi nebyl dobrej jenom do postele. Takhle hnusně bych tě opravdu nevyužil. Jimine, já jsem tě miloval, miluju a milovat budu. Já se tě nevzdám." a s tímto Yoongi odešel z mého pokoje.
O 3 hodiny později
Nevím. Prostě nevím, co si myslet. Možná má Yoongi pravdu a možná taky ne. Ale vím jedno...nikdy jsem ho neviděl ještě takhle smutnýho. Asi jsem to moc přehnal, spíš určitě. Ten papír jsem četl ještě tak osmkrát dokola, jako kolovrátek. A teď? Teď to čtu už podeváté. Asi mi z toho už upravdu cvoklo, protože začínám přemýšlet, že bych za ním zašel. Možná jsem mu už odpustil, ale jen možná. Chybí mi. Opravdu hodně mi chybí. Hah, celkem vtipný, co? Ještě před pár hodinama jsem nadával, že už ho nechci nikdy vidět a teď mi chybí. Jsem fakt kretén.
Do 15 minut jsem stál před Yoongiho panelákem. Zrovna do vchodu vcházela i nějaká slečna, která mě pustila. Vyběhl jsem schody do druhého patra a zastavil se před Yoongiho dveřma.
Srdce mi bilo jak o závod a já uvažoval, že se radši vrátím domů. Z hluboka jsem se nadechl a zazvonil.
,,J-jimine?"ve dveřích se objevil Yoongi, kterej vypadal nějak...nějak zdrceně. A vypadal taky i docela překvapeně, zřejmě čekal kohokoliv jen mě určitě ne.
Stál jsem tam asi 5 vteřin a jen na něj koukal a to samý on na mě. Nevěděl jsem co udělat nebo co říct.
,,Ty blbe, už nikdy, NIKDY, mě neopouštěj a nenechávej samotného. Už mi nikdy nelži !" vynadal jsem mu a i přesto jsem se mu vrhl okolo krku a pevně ho objal. Yoongi byl první dost zaskočenej a pak mě objal nazpět. Slyšel jsem, jak popotáhl, tak jsem zvedl k němu pohled a on brečí?? Min Yoongi nikdy nebrečí.
,,Yoongi, ty brečíš ? Co jsem udělal?" zeptal jsem se starostlivě
,,Ty vůbec nic. To jsou jen slzy štěstí" usmál se na mě a utřel si slané kapičky stékající po jeho tvářích do rukávu od trika.
,,Za tímhle vším uděláme hooodně tlustou čáru. Prostě na to všechno špatný zapomeneme a začneme úplně od znova " řekl jsem a v Yoongiho očích byla vidět radost. Velká radost.
,,Můžu?"zeptal se a já přikývl. Už vím, co se chystá udělat. Přistoupil blíž ke mně a mojí bradu uchopil mezi palec a ukazováček. Naše rty spojil v jedny, začal mě něžně líbat a já si automaticky obmotal ruce okolo jeho krku. Tohle mi chybělo. Jak jsem bez něj mohl tak dlouho vydržet?
___________________
Ahooooj. Tohle je předposlední kapitola, takže se už blížíme do úplného konce. Nějak se mi nechce loučit s touhle knížkou, ale co už.🙁
Poslední kapitola bude takovej "vánoční speciál". No a chtěla bych vám popřát VESELÉ VÁNOCE a příjemně strávený čas s vašimi blízkými. 🎄🎅❤💘
ČTEŠ
Forgive Me •/YOONMIN/
Fanfic,,Jimine, odpustíš mi někdy?" ,,Tohle se nedá jen tak odpustit. Nedokážeš si ani představit, jak moc si mi ublížil." ,,Já vím, podělal jsem to, ale všechno jsem dělal kvůli tomu,abych tě před nima ochránil" ,,Nevěřím ti už nic, ani to, že si mě někd...
