Forgive Me •/YOONMIN/

•41•

Úterý večer- 21:00

což znamená konec mýho tréninku. Osprchoval jsem se, oblíkl jsem se, svoje oblečení na tancování i s botama jsem si uklidil do tašky, kterou jsem si přehodil přes rameno a šel jsem směr domů.

Nemusím zmiňovat, že jediný na co se teď těším, je postel. Dneska toho mám už fakt akorát pokrk. Trenér semnou ztrácel nervy, protože jsem nebyl schopnej zatancovat svojí choreografii, kterou vždycky dám úplně v pohodě. Prej jsem do toho poslední dobou  nedávám žádnej cit ani emoce. Nevím co se děje. Jsem jeden z nejlepších tanečníků ve skupině, co vyhrává skoro každou soutěž, ale teď mě tancování přestává bavit. Vlastně všechno mě přestává bavit. Určitě za to všechno může ten rozchod s Yoongim. I když teď chodím s Jungkookem, pořád se s tím nedokážu vyrovnat. Yoongiho jsem miloval, ale on mě ne. Asi jsem ještě na vztah nebyl připravenej. Nevěděl jsem, co všechno to obnáší a jaký to může mít následky. Ale když jste zamilovaní, nekoukáte do budoucnosti, co špatnýho by vám ten druhej mohl způsobit. Věříte jen v to, že se budete mít rádi navždy za jakýchkoliv okolností. I já jsem to takhle viděl, ale realita je jiná.

Vyšel jsem do tý studený zimy a tmy z haly ven. Do uší jsem si dal airpody a po chodníku podél silnice jsem šel do ulice, kde se nachází můj dům. Najednou nějaký černý auto zajelo blíž k chodníku, ale nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost. Po chvilce z auta vystoupil Sehun. Zastavil jsem se a vyndal si sluchátka z uší. Nebudu lhát, že nemám strach. Naposledy jsem ho viděl, když se mě pokusil znásilnit.

Hned za ním z auta vystoupil Mark, Felix a ještě nějací kluci, který jsem ještě nikdy neviděl. Všichni měli upřenej zrak hladově na mě. Připadám si, jak malý nevinný jehně, který je obklíčeno hladovou smečkou vlků. Marka a Felixe se nebojím, protože jsou to mý dá se říct kámoši. Tenkrát mě pozvali na párty. Ale proč je tady i Sehun? Co s nima má společného?

,,Ahojky, dlouho jsme se neviděli. Noo moc si teda nevyrostl, ale za to si den ode dne krásnější" Sehun chodil okolo mě dokolečka a já nebyl schopnej udělat jakýkoliv pohyb. Mám strach.

,,Sehune, nech ho. Copak nevidíš, jak je z tebe chudák vyklepanej?" Řekl Mark, ale znělo to spíš posměšně.

,,Jiminie~nebo jak ti to vždycky Yoongi říkal, vy už spolu nejste nebo co se mezi vámi stalo?" přistoupil ke mně dost blízko.

,,Rozešli jsme se " dostal jsem ze sebe, aniž bych začal koktat.

,,Ooo neříkej, vážně? Tak to mě mrzí. A proč?"něco mi tady nehraje.

,,Nechci to řešit. Yoongi je mi u prdele a nezajímá mě " trochu jsem na něj zvýšil hlas. Prostě mě to naštvalo. Vždycky když se semnou začne někdo bavit o Yoongim, tak se naštvu. Nechci s tím člověkem mít už nic společnýho.

,,Dobře, dobře klid, nerozčiluj se. Co kdyby jsme zajeli do nějakýho baru nebo ke mně domů a pokecali ?"

,,Díky za pozvání, ale nemám zájem" už jsem se chystal odejít, ale Felix a ještě nějaký kluk mě chytli a drželi mě dost pevně, abych se jim nevysmekl.

,,Chyba Jimine. Moje pozvání se neodmítaj. Naložte ho do auta " rozkázal Mark a ti dva už se chystali ho poslechnout. Vší silou jsem se namáchl a loktem jsem Felixe uhodil do brady. Ten mě hned pustil a držel se za bradu. Druhej kluk, jehož jméno je mi neznámé, mě pořád držel. Kopl jsem ho do kolene, což způsobilo, že se mu podlomily nohy a spadl na zem. Vystartoval jsem co nejrychleji jsem mohl a začal utíkat.

,,Vy idioti! Jste úplně k ničemu!" slyšel jsem za sebou Markovi nadávky a když jsem se ohlídl zpět, Mark za mnou začal utíkat. Připomnělo mi to, jak před pár měíci jsem takhle utíkal před Sehunem. Dohnal mě, ale pak se tam najednou objevil Yoongi a zachránil mě. Ale teď tady žádnej Yoongi není.

Utíkal jsem, co nejrychleji jsem mohl, ale s tou taškou přes rameno mi to zrovna nešlo, takže jsem jí ze sebe sundal a odhodil jí na chodník. Naproti mně šel nějaký muž co zrovna telefonoval.

,,Pomožte mi. Pomožte mi prosím. Oni mě dostanou " musel jsem znít opravdu zoufale, ale ten muž mi nevěnoval vůbec žádnou pozornost a dál pokračoval v cestě a telefonoval. Ztratil jsem akorát zbytečně čas.

,,Jimine, nemá to cenu, já tě stejně dostanu !" ohlídl jsem se za sebe a Mark byl už jenom 5 metrů za mnou. Už jsem věděl, že tohle je předem prohranej boj. Má větší sílu než já a navíc já se nedokážu ani bránit. Mark mě po chvilce dohnal, svalil mě na zem a já pod ním byl uvězněn.

,,Tohle si zkus ještě  jednou a bude potobě!" přiložil mi pistol k hlavě a já nebyl schopnej už vůbec ničeho.

,,Yoongi kde si, pomož mi, pomož mi prosím " přesně tyhle slova jsem šeptal se slzami v očích a doufal, že se tady někde Yoongi objeví. I přes to všechno, co mi udělal a co se mezi námi stalo jsem si přál, aby se tu vyskytl a pomohl mi.

,,Žádnej Yoongi už ti nepomůže. Nikdy! " hned jak to dořekl mi pistolí vrazil do spánku a já ztratil vědomí.