,,Jimine!" vykřikl jsem rozeběhl se k němu. Ještě než jsem stihl Marka střelit, Jimina bodl nožem do břicha.
,,Jiminie, neboj. Pomůžu ti, ano?" nic neříkal. Jenom dost hlasitě brečel a držel se za ránu, ze které tekla spousta krve. Sundal jsem ze sebe mikinu a přiložil jí na krvácející místo.
,,Ššš, nebreč. Nesmíš se teď zbytečně vyčerpávat. " Snažil jsem se ho aspoň trochu uklidnit, ale sám jsem měl problém zachovat klid. Vzal jsem ho opatrně do náručí a odnesl ho ven z celé budovy.
,,Baekhyuna jsem spacifikoval. A všichni ostatní někam zdrhli. Co se stalo?!" přiběhl ke mně táta
,,Tati, zavolej záchranku. Rychle! Pokud se co nejrychleji nedostane do nemocnice, tak vykrvácí"
,,Yoongi, uvědomuješ si, že nejbližší nemocnice od sud je až v Soulu?"
,,Jo, uvědomuju, proto ti říkám, ať tu sanitku zavoláš co nejrychleji, aby tady byla co nejdřív"
---------------------
O 4 hodiny později
Už 4 hodiny je Jimin na operačním sále a doktoři pobíhají sem a tam. Je tady strašnej zmatek.
Já celou dobu sedím, čekám, přemýšlím, brečím, rozčiluju se a vyšiluju. Společnost mi dělají Jiminovi rodiče s Jihyunem a ještě Jungkook, Taehyung aspol.
,,Jak si to mohl dopustit ?! " Jin ke mně přistoupil a začal řvát
,,J- já nevím, prostě se to nějak celý seběhlo a-..."
,,Jo tak ono se to celý nějak seběhlo, jo? Já jsem tě varoval. Už od začátku jsem ti říkal, že s Jiminem nemáš mít nic společného a jak to dopadlo? Teď je přes 4 hodiny na sále a kdo ví, jestli to vůbec přežije! Kvůli tobě nejspíš umře!" Namjoon si stoupl vedle Jina. Nikdy jsem Namjoona neviděl takhle naštvanýho.
,,Tak tohle už nikdy neříkej"zavrčel jsem na něj.
,,Jak to vypadá s Jiminem ?" Jiminův táta si odchytl jednu z těch několika doktorek, co pobíhaly pořád ze sálu ven a zase dovnitř.
,,Promiňte, ale teď opravdu musím běžet na sál. Váš syn na tom není vůbec dobře."
,,Kde si? Potřebujeme tě, protože ten kluk má zástavu" vyběhl primář z operačního sálu a pořvával na doktorku, co se bavila s Jiminobým otcem. T- to ne, nemůže Jimin umřít.
,,Pusťte mě tam ! " řval jsem na primáře, když mě nechtěl pustit na operační sál. Vím, že tam nemám co dělat, ale pro záchranu Jimina udělám cokoliv na světě.
,,Tam nemůžete. Nemáte tam co dělat. Nebojte, my pro toho kluka uděláme všechno, co bude v našich silách, ale nemůžeme Vám slíbit, že to přežije. Jeho stav je velmi kritický"
,,Ne! Už ho operujete 4 hodiny a jeho stav se akorát zhoršil. Na co mám doprdele čekat ? Až umře?!" ten ňouma nestihl už ani nic říct a já se vecpal na sál.
,,Uhněte" ostrčil jsem doktora, který Jimina právě resuscitoval a začal jsem vykonávat tu samou činnost. Tenkrát jsme ve škole měli nějakou přednášku a já zrovna aspoň trochu dával pozor, takže vím, co mám dělat.
,,Už toho nechte, to nemá cenu " já tomu doktůrkovi dám, že to nemá cenu. Idiot.
,,No taaaak!! Jimine, nemůžeš mě nechat samotnýho. Si jediný, co mám" už jsem to prostě nedával a začal brečet.
ČTEŠ
Forgive Me •/YOONMIN/
Fiksi Penggemar,,Jimine, odpustíš mi někdy?" ,,Tohle se nedá jen tak odpustit. Nedokážeš si ani představit, jak moc si mi ublížil." ,,Já vím, podělal jsem to, ale všechno jsem dělal kvůli tomu,abych tě před nima ochránil" ,,Nevěřím ti už nic, ani to, že si mě někd...
