Rodiče mají o svých dětech často zvláštní iluze a přitom to jsou oni, kdo nás k tomu svým chováním dovedli. Nevyčítám jim to, úloha rodiče není lehká a pubertální děti mají leckdy tendence vzdorovat autoritám, jak to píší všechny učebnice, zabývajíc...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jdu ven!" zakřičel nejmladší člen rodiny tak hlasitě, jak to jen šlo, aby se nemusel namáhat křičet ještě jednou nebo snad někam po domě chodit a s někým mluvit. Tomu se ale i přes svou vypočítavost nevyhnul, protože ze dveří kuchyně vyšla na chodbu jeho matka a zeptala se, kam jde. Její syn byl už značně otrávený z toho, že musí vést tak dlouhou a zbytečnou konverzaci (ještě ve chvíli, kdy nestíhá, protože měl být na schůzce už před dobrými deseti minutami).
„Do centra, dej mi seznam s nákupem, mám ještě horu času," odpověděl a doufal, že byl jeho hlas přímo přesycený sarkasmem. Jeho matka to ale vzala vážně a s díky mu podala nákupní tašku a seznam s penězi.
Ještě když nastupoval na sedadlo řidiče, uvažoval, jestli je opravdu tak dobrý herec, nebo je jeho rodina prostě jen tak nechápavá.
Na sobě měl černé upnuté džíny, tričko s výstřihem tak velkým, že mu odhaloval vystouplé klíční kosti, což umožňovala i obyčejná černá mikina, do poloviny rozepnutá. Blonďaté vlasy si vyčesal z čela a ukočíroval kšiltovkou, kterou si obrátil kšiltem dozadu – pár neposedných pramínků mu ale i tak spadalo do čela. Svůj vzhled doplnil obyčejnou rouškou. Vypadal jako normální teenager, ale pro něj to tak nebylo, jeho oblečení pro něj znamenalo něco rebelského a on to miloval, stejně jako adrenalin, který mu proudil v žilách z toho, že ho nikdo nesměl poznat, protože ho všichni znali jinak.
Ještě než vylezl z auta a zaparkoval, u čehož předvedl přímo ukázkový smyk, zahlédl svého kamaráda na kraji střešního parkoviště. Když k němu přišel, zapálil si cigaretu, kterou mu vytáhl z kapsy. Yoongi se na něj jen zběžně podíval, ale rozhodl se to neřešit, koneckonců, čím víc mu toho dovolí, tím víc bývá Taehyung svolnější.
„Musím ještě na nákup, chci to mít z krku jako první," oznámil mu Taehyung. Ani Yoongi nebyl zrovna nadšený, ale rozhodl se to přežít.
„Nejdřív utrpení, pak odměna, říkáš?" zeptal se a uchechtl se, ale nečekal odpověď, protože už dávno odhazoval špaček od cigarety a k Taehyungovi byl otočený zády, připravený k odchodu do nákupního centra.
„Jen doufám, že toho nebude moc." Taehyung si povzdechl a podíval se na nákupní seznam, vida, že se jeho tušení naplnilo. Podíval se ještě do složené látkové tašky, ve které našel ještě jednu, což mu jen potvrdilo, že nákup bude větší, než si přál, možná i víc, než očekával. Seznam byl ještě ke všemu tak neuspořádaný, že musel chodit od konce krámu zase na začátek, protože uprostřed seznamu zjistil, že kromě pečiva, které bylo umístěno hned u vchodu, musí vzít i zeleninu a ovoce, což bylo hned vedle pečiva. Zabralo mu to víc času, než předpokládal, a do auta se vracel naprosto vyčerpaný. Doufal, že mu zbytek dne, strávený u Yoongiho, pomůže energii doplnit. Když už o něm byla řeč, jeho nižší společník se táhl za Taehyungem s rukama plnýma nákupu, který se nevešel do tašek. Taehyung si nedovolil dokoupit igelitovou tašku už jen ze zvyku, protože jeho matka dbala na to, aby už žádné další igelitky ani látkové tašky nekupovali kvůli znečišťování planety.
Když se zbavili zátěže, kterou naložili do kufru, nasedli si a Teahyung vyjel. Yoongi se samozřejmě neobtěžoval připoutat a Taehyung si slíbil, že to příště, až bude řídit Yoongi, udělá taky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
