Blonďák právě přišel do školy, všichni si ho všimli, protože byl jako vždy upravený a na tváři mu hrál hřejivý dětský úsměv, který mu spousta lidí oplácela.
„Ahoj, Kookie!" pozdravil svého spolusedícího, kterého potkal u skříněk, a začal se přezouvat.
„Ahoj, Taetae! Neuhodneš, co mi včera mamka koupila!" začal hned stejně radostně jeho kamarád.
„No, to neuhodnu," odpověděl mu. Kolem nich se procházela spousta lidí a Taehyung si všiml, že ti, co ještě nejsou zvyklí, po nich vrhají nechápavé pohledy.
Taehyung byl sluníčko. Velmi oblíbený, se spoustou kamarádů. Tedy až na pár výjimek...
„Jak to jde, buzny?" zaslechl za sebou hlas a dřív, než se stihl otočit, už ho dotyčný strčil do ramene tak, že druhým narazil do skříňky. Yoongi, po škole známý tím, že způsobuje jen problémy, momentálně především Taehyungovi a Jungkookovi – nejspíš proto, že byli tak oblíbení. Nikdy si ale nedovolil ublížit jim fyzicky, to by si totiž zle odpykal, což si moc dobře uvědomoval. Vlastně se nebál toho, že by si to u Taehyunga odpykal, protože věděl, že ve skutečnosti měl od své vysněné povahy hodně daleko, takže by Yoongimu asi těžko ublížil, ale spíš nevěděl, jestli by se Taehyung neurazil jak 7letá holka, co nedostala Barbie, a jemu se opravdu nechtělo omluvat se a vtírat se.
Yoongi už kráčel pryč, ale Taehyung ho ještě stále pozoroval, jak mizí v davu a jak dobře vypadá jeho zadek v upnutých kalhotách. Pak se ale musel donutit podívat zpátky na svého kamaráda, který ho utěšoval, aby si z toho blbce nic nedělal.
To ale nešlo. Taehyung měl totiž vždy nekalé představy, kdykoliv se na něj Yoongi podíval, nedejbože když se ho dotkl. A Yoongi to věděl, proto se snažil provokovat ho ve škole co nejvíce, aby mu pak odpoledne nedočkavý a hlavně naštvaný Taehyung zavolal. Líbilo se mu narušovat jeho klid a nutit ho šílet, když si musel hrát na sladké a slušné zlatíčko školy. I když Taehyung nic hrát nemusel, prostě se rozhodl, že bude předstírat, že je hodný, aby pak mohl ostatní tahat za nos a potají se jim vysmívat.
Jungkook ještě povídal o nové úžasné videohře a o tom, že mu máma dovolila jen hodinu denně, ale Taehyung ho moc nevnímal. Musel se vážně moc soustředit, aby nemyslel na Yoongiho nahé tělo a aby se mu nevytvořil stan v kalhotách, což se mu dařilo tím méně, čím víc se na to soustředil. Taehyung ale věděl, že k tak slušnému chlapci by se to nehodilo, proto se díval co nejvíc na Jungkooka, po čemž ho kupodivu chuť vždycky přešla – no jo, nesnášel sladké a nevinné bottomy.
„Nechceš dnes přijít ke mně a zahrát si?" zeptal se nadšeně. Musel to Taehyungovi zopakovat, čemuž se zasmál, protože nevěděl, na co myslí – kdyby to jen tušil, nesmál by se. Taehyung ale k jeho překvapení odmítl, protože se musel učit – má poslední dobou špatný průměr a mamka mu slíbila, že mu pomůže s látkou, kterou nechápe. Navíc teď měla v práci volno a Taehyung ho chtěl využít pro společně strávený čas. Jungkook to pochopil, rodiče pro oba znamenali mnoho.
Jungkook si to alespoň myslel. Tak jako všechno, co o Taehyungovi věděl.
Upřímně, tuhle část považuji za tu nejhorší z knihy. Chtěla jsem sice nadsadit Taehyungovu přetvářku, ale zároveň se mi nelíbí, že jsem to udělala tímhle způsobem, protože to používá spoustu lidí – udělá z postavy někoho, kdo se chová jako malé dítě – i když ostatní fanfikce to prezentují tak, že to je sexy a nějakému o dvacet let staršímu se to strašně líbí (pedofilie není sexy ಠ_ಠ).
Na druhou stranu to je jeden z těch prvků, co jsem si vzala ze svého života – moje dětská stránka. Ne, netrpím littlespacem 😂.-Simone
ČTEŠ
Behind You
FanfictionRodiče mají o svých dětech často zvláštní iluze a přitom to jsou oni, kdo nás k tomu svým chováním dovedli. Nevyčítám jim to, úloha rodiče není lehká a pubertální děti mají leckdy tendence vzdorovat autoritám, jak to píší všechny učebnice, zabývajíc...