Marvel Ships Jednodílovky [18+]

StrangeFrost

Příběh na přání

Midgard... Příšerný svět... Všude samá nevychovaná mládež a žádný řád. Nemyslím normální řád, ale můj řád.

Procházel jsem se zrovna po ulicích New Yorku, protože jako vládce Ásgardu v těle Ódina mě začalo unavovat, a proto jsem si potřeboval odpočinout. Všechno by bylo v pořádku, kdyby se kolem mě nezačal rýsovat zlatý kruh, do kterého jsem náhle propadl.

Náhle jsem spadl do zvláštní místnosti plné zvláštní předmětů ve vitrínách. Postavil jsem a rozhlédl se po místnosti. Byla více méně starobylá, protože její architektura neodpovídala novodobým midgarďanům. Uprostřed místnosti se nacházely schody s překrásným tmavým zábradlím. Pomalu jsem přešel k jedné vitríně, kde byly pověšené různé historické zbraně.

Chtěl jsem se jich dotknout, ale něčí hlas mi to nedovolil. „Být tebou, tak bych na to nešahal." Otočil jsem se za neznámým hlasem a spatřil muže v rudém plášti ve středních letech, jak si mě přeměřuje pohledem. Jeho černé vlasy byly dokonale učesané a po stranách je měl trochu zešedlé. Jeho vousy mi přišli jakoby, také byly učesané. „My se známe?" „Ty mě nejspíš ne, ale já tebe ano."

Po těchto slovech jsem se musel uchechtnout a ladným krokem jsem se pomalu k němu přiblížil. „Mě tady musí znát každý, když jsem se snažil před pár lety ovládnout Midgard." Muž se nepatrně pousmál a pohlédl mi zpříma do očí. „Co tady vůbec děláš, Loki?" „Oh, tak my už si tykáme? No dobrá... Budu upřímný, na Ásgardu byla nuda a už jsem dlouho nenavštívil Midgard." Musel jsem se na onoho muže ušklíbnout, nýbrž jeho nechápavý pohled byl k popukání. „Aha..."

„Ale nelíbí se mi tvé pozvání do toho... paláce?" Zase jsem se rozhlédl po velké místnosti, než můj pohled zase spočinul na muži. „Dalo by se říci, že je to chrám, ale ne tak úplně, nýbrž..." „Jistě chápu, detaily mě nezajímají," utnul jsem ho a zase se k němu rozešel. „Nelíbí se mi, jak si tady jen tak sám bez Thora kráčíš a vymýšlíš své spletité plány." Nad touto poznámkou jsem se zase musel pousmát. „Což pak si nemohu vyrazit ani na krátký výlet mimo Ásgard?"

Pomalu jsem vytahoval malou kudlu z rukávu, ale jeho rudý plášť mi omotal ruku a silně ji sevřel. Sykl jsem bolestí a nechápavě se podíval na muže. „Jsem Doktor Stephen Strange, ochránce jednoho z kamenů nekonečna a také ochránce planety Země." „Těší mě," sykl jsem a pomalu jsem začal pociťovat bolest kudly, jak se mi zařezává do ruky. „Když se zde budeš chovat v míru, pustí tě." V jeho očích jsem viděl jeho osobní vítězství nade mnou a já se musel stáhnout. Poraženecky jsem se uvolnil a natáhl ruku k tomu sympatickému muži, který mě svým šarmem začal víc a víc přitahovat.

Jeho plášť mi pustil ruku a zase se usadil na ramenou muže, který uchopil mou krvavou ruku a vytáhl z rukávu kudlu a schoval si ji někam do zadní kapsy svého úboru. Byl bych více méně v klidu, kdyby mi jednou rukou pevně netiskl mou zraněnou ruku a tou druhou by nezačal nad ní jemně kroužit prsty. Na mém zranění se objevil jakýsi malý zlatý kruh s ornamenty a pomalu vnikal do mé rány.

Po chvíli mi konečně pustil ruku a sledoval mě, jak si prohlížím zázrakem vyléčené zranění. „Jsi čaroděj..." „Něco takového, ale jsem radši, když mě ostatní oslovují Strange." Přestal jsem se zaobírat rukou a hluboce se mu zahleděl do očí. „Co po mně chceš?" „Uhlídat tě před další katastrofou." „Jakou například?" „Že například se zase nepokusíš ovládnout New York?" Zněl vážně, ale byla v tom slyšet i ironie. S úsměvem jsem k němu přistoupil a zašeptal mu do ucha: „A co když mám na mysli jinou katastrofu?" Strange otočil hlavu stranou, aby se mi mohl podívat do očí, ale já je zavřel a pomalu k němu přiblížil své rty. Taktéž je zavřel a nechal se ode mě políbit.

Byl to jen lehký a krátký polibek. Zase jsem se od něj odtáhl a oba jsme si podívali do očí. Nemuseli jsme nic říkat. Strange mě políbil a já neprotestoval. Líbali jsme se a ruce jsme si pomalu a jemně položili na nějakou část těla. Jeho plášť nás oba obejmul, a ještě víc jsme se k sobě přitiskli. Líbání bylo zuřivější a více jsme se dotýkali těla toho druhého. Přešel jsem na Strangerův krk a udělal mu tam krásného cucfleka. Strange sice sykl bolestí, ale nechal se. Líbal jsem ho na krku, a přitom jsem ho začal svlékat.

Jeho plášť mi v tom ale jaksi zabraňoval, protože vždycky mě švihl přes ruce, když jsem ze Strange rval oblečení. Už mě to přestalo bavit, odlepil jsem rty ze Strangerova krku a pronesl: „Ten tvůj plášť mě začíná vytáčet." Strange se uchechtl a přikázal svému plášti, ať se pověsí v jedné otevřené vitríně. Plášť sice ze začátku odmítal, ale poslechl a neochotně odvanul do vitríny, která se poté zavřela a rudý plášť byl v něm uvězněn. Nevěnovali jsme mu pozornost a dál pokračovali v předehře.

„Moment." Strange mě přestal líbat a vážným pohledem se mi zadíval do očí. „Tady ne." „A kde to chceš?" Byl jsem netrpělivý a dychtil jsem po jeho tělo. Strange opustil mé objetí a gesty dělané jeho zjizvenýma rukama vytvořil portál ohraničeným zlatým kruhem. Na druhé straně toho portálu byla krásně ustlaná postel v moderní ložnici s výhledem na celý New York. S úžasem jsem polonahý vstoupil do ložnice a prohlížel si každý detail. Strange vstoupil hned za mnou a uzavřel portál. „Takže ty žiješ tady?" „Představ si, že ano. Překvapuje tě snad, že mám vlastní byt?" „Ne, ale nemyslel jsem si, že budeš žít v něčem takovém." Strange se tiše zasmál.

Přestal jsem se zaobírat jeho ložnicí a vrhl se na něj. Napadl jsem ho tisíce polibky a povalil ho na postel. Líbal jsem jeho tělo a odhodil jeho trenky i moje trenky stranou. Laškovně jsem se na něj usmál a postavil se k posteli. Můj penis už stál napjatě a čekal na vykouření. Strange byl vteřinu zmatený, ale pochopil a taktéž se laškovně usmál. Sedl si na kraj postele přímo ke mně a chytil si mě za boky. Své rty přiložil na můj penis a políbil ho, poté si ho pomalu vsunul do úst až ke kořeni.

Jeho rty byly tak jemné, až jsem z toho dostával husí kůži a přinutilo mě to začít vzdychat. Celou dobu si mě držel a vykuřoval mi. Zrychloval postupně a já mu položil ruce do jeho vlasů a trochu mu je rozcuchal. Vzdychal jsem jak nikdy před tím.

Udělal jsem se mu do úst a jednou rukou se o něj trochu opřel. Strange polknul mé Ásgardské sperma a zbytek si setřel rukou. Nestačil se ani rozkoukat a už jsem ho povalil na postel a otočil si ho zády k sobě. Z jeho nočního stolku jsem vyhrabal malou lahvičku s názvem Durex Intense Orgasmic neboli lubrikant. Rozmazal jsem si ho po penisu a poloprázdnou lahvičku lubrikantu jsem pohodil na zem.

Chytil jsem si Strange za boky a pomalu do něj vniknul. Jako průnik tělesa tělesem. Strange vzdychal a já zrychloval. Oba jsme vzdychaly a já ho pevněji tiskl za boky. Strange křečovitě svíral prostěradlo postele a rudl. Udělal jsem se do něj a celý upocený si lehl k němu. „Musím přiznat, že ten Durex je opravdu kvalitní. Krásně to klouzalo." Zasmáli jsme se a více se k sobě přitiskli. Strange už ležel na zádech a já se podpíral lokty a sledoval jeho upocené tělo.

„Byl jsem božský?" Strange se začal smát, ale já ho jen nechápavě pozoroval s úsměvem na tváři. „Ne? Mám ti to snad dokázat ještě při repete?"
„Ne, protože se musím vrátit k povinnostem." „Jaký? Hlídání si svého pláště?" Strange už zase zněl vážně a vstal, aby se mohl oblékat. „Počkat, ty to myslíš vážně? Jen po tomhle to takhle utneme?" „Neříkám, že si to někdy nemůžeme zopakovat." Mrknul na mě a v mžiku se kolem mě začal rýsovat zlatý kruh. Hned jsem se do něj propadl a zjistil jsem, že jsem spadl do své trůní místnosti. Okamžitě jsem se proměnil v Ódina, ale mělo to jeden háček. Hned jak jsem se proměnil, vstoupila do místnosti služka a spatřila mě, jak sedím na podlaze celý nahý....