RIGHTFUL RULER (GOT FF)

Výborný nápadník

   Kristhyne nervózně přešlapovala po kamenné dlažbě před Rudou Baštou a každou chvíli si uhlazovala už tak srovnané šaty. Každou chvílí se měla před hradem objevit část její rodiny.

Za zatáčkou se vynořil pozlacený kočár doprovázený hned třemi jezdci po obou stranách. Rod Tyrellů od nepaměti patřil k nejbohatším rodům Západozemí. Jeho sídlem byla Vysoká Zahrada - malebné místo, ve kterém byl každý člověk šťastný. "Vysoká" se neříkalo jen tak, protože se rozkládala na skále a shlížela tak na malé městečko před ní. A slovo "zahrada"mělo snad jasný význam. Celý hrad byl jedna velká zahrada plná exotických květin dovežených z Dorne nebo z východních malebných ostrovů.

Kočár se pomalu šinul po dlážděné cestě. Těsně před krásnou blondýnkou se zastavil a jako první vystoupila její babička. Kristhyne si nikdy nezapamatovala její jméno a ona si nikdy nezapamatovala její. Nikomu to však nevadilo. Zato se její stestřenicí Margaery měla přátelský vztah.
„Vítej v Králově přístavišti, babičko. Jaká byla cesta?” pozdravila svou babičku dívka a zdvořile sklonila hlavu.
„Dobrý den, vnučko!” naklonila hlavu na stranu stará žena a zhnuseně nakrčila nos „Až na ten příšerný puch Králova Přístaviště byla dobrá. Vůbec se do tohoto chlívku nehodíš, sladké děvče.”
„Vítejte, strýčku.” zdravila dál blondýnka. Strýček byl celkem zavalitý muž s hustým knírem a malými prasečími očky.
Oslovený se vřele usmál a stoupl si vedle své neteře.
„Kristhyne! Tak dlouho jsem tě neviděla.” usmála se ještě víc vřele Margaery a pevně chytla svou sestřenici za ramena „ Jsi opravdu krásná.”
Kristhyne vysmekla dokonalé děkovné pukrle a pousmála se.
„Ty taktéž.” odvětila mladší dívka.
„Však to také plně využívám.” zašeptala jí sestřenice do ucha a postavila se stranou, aby mohla Kristhyne pozdravit i Lorase.

---

Kristhyne dorazila na přání své babičky do altánu, kde už na ni čekaly Margaery a matka jejího otce. Seděly za pleteným stolem a upíraly svůj zrak na Sansu, sedící naproti nim.

„Žádala jsis mé přítomnosti, babičko?” zeptala se slušně dívka a taktéž se posadila vedle Sansy. Ta na ní upřela prosebný pohled a ve chvíli se opět obrátila na starou ženu.
„Chtěla jsem se tě otázat na Joffreyho, tvého vzdáleného bratrance.” začala lady Tyrell a naklonila hlavu na stranu, jako to dělávala vždy, když se jí něco nezdálo nebo když se cítila nesvá v nepříjemné situaci „ Tady lady Samsa tvrdí, že jí dokonce někdy i ubližoval. Je to pravda?”
Kristhyne se překvapeně podívala na svou přítelkyni. Nikdy jí neřekla, že jí její nastávající ubližuje.
Kristhyne si povzdechla : „Nikdy mi o ničem takovém neřekla, ale vím, že by to byl schopen udělat.”
„Dobře, Sanso, poodstup z altánu prosím.” pobídla Krithynina babička Sansu, aby lady Stark nemohla slyšet jejich rozhovor.
„Jak ti jistě Rianna řekla,” začala „Margaery si vezme Joffreyho za muže. Potřebujeme o něm vědět co nejvíce informací, aby jsme věděly, do čeho se vrháme. Je to velká událost. Vždyť se přece spojí dva velké rody dohromady.”
Kristhyne překvapeně zamrkala : „Ona si Sansa nebude brát krále?”
Margaery zavrtěla hlavou a chytla svou sestřenici za ruku.
Ona ale s sebou trhla : „Myslím, že o něm máte dosti informací od Sansy. Omluvte mně, ale musím si jít ještě něco vyřešit.”

Kristhyne spěšně vyšla z altánu a pevně chytila svou přítelkyni za zápěstí. Za rohem ji pustila a vyhrkla: „Proč jsi mi to neřekla?”
„Promiň” zašeptala a sklopila pohled na svou koženou obuv, která se najednou zdála být dosti zajímavá.
„Podívej se na mě, Sanso.” pobídla ji Kristhyne a smutně se jí zadívala do jejích modrých očí „Já myslela, že si říkáme všechno.”
Teprve teď Sanse došlo, jakou důležitou informaci neřekla své jediné přítelkyni a z očí jí vytryskly slzy. Smutně sledovala vzdalující se postavu blonďaté dívka z rodu Tyrellů. Usedla na nejbližší lavici a ruce složila do klína. Připadala si, jako hloupá husa. Kristhyne se to muselo asi opravdu dotknout, protože jen málo kdy projevovala své emoce. Jen málokdy ji někdo viděl smutnou.

---

„Potřebuji s tebou mluvit, matko!” vtrhla do Rianniny komnaty její dcera a s hlasitým prásknutím za sebou zavřela dveře. Opřela se o pracovní stůl a chvíli pozorovala svou matku, sedící za ním s překvapeným, avšak vyrovnaným pohledem. Kristhyne se zhluboka nadechla, aby ze sebe dostala špatnou náladu: „Proč jsi mi neřekla, že se Sansa nebude vdávat?”
Rianna dopila číši vína: „ Nezdálo se mi to důležité, ale jak koukám, tak jsem asi udělala chybu.”
„Tak to asi jo.”
„A když už mluvíme o svatbách. Jak jistě víš, máž už také věk na vdávání.”
Kristhyne se narovnala. Skutečnost, že jí už je šestnáct a měla by si vzít někoho, koho sotva zná, jí znepříjemňovala.
„Nechci si nikoho brát. Určitě bych toho člověka ani neznala.” namítla blondýnka a zadívala se na opět prázdný pohár vína. Dosud nepochopila, proč mají Lannisteři tak rádi tuto červenou tekutinu.
„Neříkám, že by jsi ho neznala.” posadila se za stůl Rianna a zadívala se dceři do jejích zelenomodrých očí „ Chaime Lannister je výborným nápadníkem. Sama jsem napsala dopis Tywinu Lannisterovi a ten toto rozhodnutí plně podporuje.

Kristhyne nemohla uvěřit svým uším. Opravdu jí matka právě řekla, že si má vzít strýčka Jaimeho?
„Vždyť je asi tak o dvacet let starší, než já! Klidně bych mohla býti jeho dcera!” rozčílila se Kristhyne a usedla na židli vedle své matky, kterou tato situace očividně nevyvedla z míry.
„Nevidím jediný problém, který by bránil vaší svatbě.” řekla a upila vína.
„Cože? Já si ho nevezmu.” rozhodla blondýnka a zlostně si přidupla, jako malé dítě.
„Víš, že musíš.” vstala Rianna a otevřela dveře od velké dřevěné truhly. Po chvíli přehrabování vytáhla nádherné šaty v barvě slonoviny. „Takové jsem měla na svatbě i já. Přála bych si, aby jsi je měla také.” usmála se vdova Lannister a nabídla šaty Kristhyne. Ta je však odmítla :„Zatím nebudou potřeba, matko. Já si strýčka nevezmu.”

S těmito slovy vyplula z komnaty. Dnešek byl plný špatných zážitků a Kristhyne si potřebovala od všeho odpočinout a být chvíli sama.
Zavřela se do pokoje a unaveně spadla na měkké lože.
„Prosím přiveď mi sem sera Jaimeho.” pobídla svou sloužící.
Ta odešla. Kristhyne se posadila a upravila si vlasy. Chvíli trvalo, než se její strýc dostavil, protpže její pokoj byl daleko od jeho pokoje a pokoje všech déle obývajících mužů a žen.

Chaime na Krosthynino přání zamknul a ujistil se, že na chodbě nikdo není.
„Už to víš, strýčku?” začala blondýnka a zastrčila si poslední pramínek vlasů za ucho. Strýc ji pocelou dobu sledoval, až ji zamrazilo.
„Co mám vědět?” zarazil se Jaime a nechápavě se zamračil.
„Dobrá tedy. Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Moje matka a tvůj otec rozhodli, že se vezmeme.” vyhrkla Kristhyne a netrpělivě čekala na jeho reakci.
Strýc na to nic neřekl. Očima vyhledal Kristhyniny růžové rty a mírně se naklonil k ní. Kristhyne tato reakce překvapila a odtáhla se dál. Strýc byl rychlejší a dlouze políbil svou vzdálenou neteř. Dlaní vyhledal její drobnou ručku a schoval v ní tu svou.
Kristhyne ucukla a svou ruku přitiskla k srdci, jenž ji tak vyděšeně tlouklo. Tohle nechtěla. Nevěděla, co to bylo a jak má na to reagovat. Opravdu jí právě políbil její vzdálený strýc, nebo to byl jen blud?
V rychlosti se myšlenkami vrátila zpět do reality.
„Promiň, já...nechci. Já si tě totiž nechci...” zakoktala dívka a zpět si sedla „Nechci si tě vzít, Chaime Lannistře.”
„Já také ne.” přiznal strýc „Ale jsi tak krásná.”
Jemně pohladil lady Tyrell po vlasech a během vteřiny zmizel z komnaty.