RIGHTFUL RULER (GOT FF)

Noc je temná a plná hrůz

Noc temnou a ledovou prořízl jako hrot ostrého nože koňské zafrkání. Bouře, kobyla lady Rianny Lannister, poslušně překračovala kořeny a větve nízkých stromů.
Kristhyne, jež jela na Bouři se s cuknutím probudila z nepříjemného snu a zamžourala očima kamsi před sebe.
Spatřila před sebou malou chalupu se slaměnou střechou. V okně ještě hořela svíčka, a tak Kristhyne seskočila koně a zaklepala na dveře.
„Kdo je?" ozval se zevnitřku hluboký mužský hlas.
Tento hlas blondýnku trochu vyděsil a tak pevněji sevřela malou dýku, co měla za opaskem.
Kristhyne začala panikařit. Přece nemohla muži říct, že je ze šlechtické rodiny.
„Jsem Shiyra." řekla „A ztratila jsem se a chtěla bych poprosit o nocleh."
Za dveřmi bylo ticho.
„Dobrá." ozvalo se po chvíli a dveře se pootevřely.
Mužova tvář byla špinavá a na bradě mu spočíval hustý plnovous.
„Nevypadáš moc na někoho tady od nás." zamručel, když Kristhyne vešla do malé špinavé světnice.
„Nejsem odsud. Vlastně ani nevím kde právě jsem. Pocházím z Králova Přístaviště z Blešího zadku." vysvětlila blondýnka a pořádně se kolem porozhlédla a usadila se na židli.
Muž se rozesmál: „Tak to jsi teda pěkně daleko, děvče. Jsi poblíž Dračího kamene a Královská cesta, vedoucí do Králova přístaviště je celkem daleko."
„Takže jsem jela celou dobu na sever?" zhrozila se dívka.
Muž se usmál a odhalil tak své špinavé zuby: „Můžeš spát ve stáji na slámě. Ale ráno opět odjedeš, nechci tady mít žádné cizince."

---

Dívka s sebou trhla a vzbudila se.
„Říkám vám, že je divná a ty blonďatý vlasy se nezapřou." řekl hlas za dveřmi.
Kristhyne narovnala a postavila se vedle Bouře, která nervózně přešlapovala. Hlasy se blížily. „Je opravdu uvnitř?" slyšela hlas dalšího muže.
Dveře se pomalu otevřely.
Kristhyne neváhala a vyjela na Bouři druhými dveřmi.
Strach jí a Bouři poháněl dál.

---

Úsvit postupoval po krajině plíživě. Každým jejím krokem se zdálo, že je jasněji a jasněji, jakoby strach z minulé noci najednou opadl. Tomu však nebylo. Kristhyne Cersei Tyrell netušila, co za hlasy to mohlo být. Snad to byl někdo z královských stráží, či někdo jiný, kdo se jí vydal přivést zpátky domů nebo to mohl být někdo z Yařiných mužů, kteří se snaží chytit neposlušnou služku.

Slunce se pomalu vyhouplo na obzor. Kolem světelné koule tančilo hejno růžovobílých beránků, když unavená lady vedla matčinu kobylu Bouři.
„Snad jedeme správným směrem." vzdychla, když se jí před očima znovu objevilo rozcestí.
Krajina kolem dívky se během uplynulých dvou dnů témeř nezměnila.

Kristhyne se už málem vzdala naděje, že by ještě někdy mohla vidět svůj rodný domov nebo alespoň svůj nový domov. Otevřela své unavené oči, které ji každou chvíli padaly.
Nechtěla usnout, nebo spíš nemohla. Kdyby usla, kůň by se jistě vydal špatným směrem někam ještě dál na sever. Celou noc neusla.

V tom jí a Bouři zastoupil cestu tmavý kůň s jezdcem, jenž skrýval svou tvář pod kápí.
„Promiňte, ale potřebuji projet." řekla Kristhyne a přitáhla otěže svého koně.
Muž seskočila ze svého velkého koně : „Nejste vy Kristhyne Tyrell?"
Kristhyne kývla pomalu nejistě hlavou a taktéž seskočila z kobyly. Muž jí nepřipadal nebezpečný. Naopak jí jeho hlas až podivně uklidňoval. Co to mohlo být za muže?
Muž jedním pohybem strhl svou kápi a dívce se naskytl pohled na jeho tvář. Sic toho muže neznala, někoho ji připomínal. Kde jen toho muže mohla vidět?
„Promiňte, ale někoho mi připomínáte." začala nervózně Kristhyne a naklonila hlavu na stranu „Neznáme se odněkud?"
Muž nejistě potřásl hlavou a dál si dívku zaujatě prohlížel.
„Vypadáš téměř jako tvoje matka, ale ty oči." zašeptal do ticha.
„Musíme již jet, Vaše...ehm...pane." ozval se další mužský hlas, jehož majitel byl dosud schovaný ve stínech okolních keřů a stromů.
„Hned Davosi." odpověděl první muž, ale stále neodvracel zrak od dívky, stojící před ním.
„Chcete podat tu listinu, pane?" otázal se prošedivělý muž.
„Ano, prosím." poprosil první.
„Díky, sere." dodal ještě.
Kristhyne se podívala na zežloutlou listinu, zapečetěnou znakem s jelenem rodu Baratheonů. Nejistě natáhla ruku a od muže si ji převzala. Slíbila však, že pečeť neporuší, dokud nedojede domů, do Králova přístaviště. Opatrně přejela rukou po pečeti.
„Kdo z vás je Baratheon?" otázala se, když vtom zjistila, že už jsou oba dva pryč.
„Děkuju." zakřičela ještě a nasedla zpět na kobylu.
Rozhidla se na podivné muže prozatím zapomenout.
Teď už zbývalo jen dojet do Králova přístaviště. Dívka se vydala dál po hrbolaté cestě a vduchu přemýšlela nad zvláštním setkáním. Jemně poplácala kobylu na krku, pohladila ji po jemné hřívě a změnila krok v mírný klus.