RIGHTFUL RULER (GOT FF)

Já vyhraju

„Utekl.” řekla Cersei a v ruce držela již prázdnou číši od vína. Opět.
„Nechápu to, jak se mu to mohlo povést.” složila svou hlavu do dlaní.
Po tváři jí stékaly slané slzy.
„Co se děje, Cersei?” zeptala se tiše Kristhyne.
„Svého otce.” zvlykla Cersei „Zabil svého vlastního otce.”
„To mi je líto.” polkla překvapeně Kristhyne. Nevěděla, co na ti říct, ale bylo jí to líto. Tywin si zasloužil potrestání, za své přestupky a falše, ale smrt byla přeci jen trochu moc.
Margaery chlácholivě stiskla ruku samotné královně regentce. Ta však ucukla: „Vypadněte! Jdětě všichni pryč.”
Kristhyne poslušně vstala a mírně se uklonila. Margaery však zůstala. To od ní nebylo dvakrát moudré.

Kristhyne se zamkla do studovny a hledala tu nejstarší knihu s runami, jakou zde, v Rudé baště měli. Nemusela hledat dlouho. Kniha byla opravdu stará a byla pokryta silnou vrstvou prachu.
Avšak tadyta kniha v sobě neskrývala runy, podobající se těm na dýce.
Hlaedala dál a dál až z jedné malé knihy vypadl list.
„Jsi tam, Kristhyne?” ozvalo se za dveřmi. To Cersei ťukala svými prsty plných prstenů na dveře od studovny. Blondýnka rychle zavřela knihu a list si zastrčila do tajné kapsy v šatech. Teď byla ráda, že si jí tam nechala přišít. Cersei odemkla a spatřila dívku opírající se o stůl, jakoby nic.
„Tak pojď už. Je nachystaný oběd.” pobídla dívku Cersei.

Kristhyne usedla k bohatému obědu.
Před ní byla v talíři polévka s hovězím masem. Talíř se hlučně roztříštil na zemi, když kolem prosvištěla její osobní služebná.
„Co tady děláš?” sykla na ní Kristhyne naštvaně a pevně jí chytla za zápěstí.
„Promiňte mi, má lady.” zašeptala služebná „Dnešní velký oběd by jste ale měla vynechat.”
„Cože?” nechápala Kristhyne.
To už ale přinášeli druhý chod, Vepřové se sýrem a bylinkami z ostrovu Tärth.
„Ne.” vyjekla služebná, když si Kristhyne nabrala první sousto.
„Promluvíme si po obědě.” řekla Kristhyne „A teď jdi.”
Blondýnce pomalu ale jistě docházela trpělivost.
„Prosím.” zaúpěla služebná a její modré oči se zalily slzami.
„Kristhyne, řekla, ať vypadneš!” zařvala na celou jídelnu Cersei. Kristhyne udivilo královnino chování.
Služebná sklesle odešla.

Blondýnka přiblížila své sousto k ústům. Co to byl za zvláštní pach? Jídlo chutnalo, jakoby bylo zkažené.

Vtom se na talířku objevila kapka krve. A po chvíli následovala další. A další. Kristhyne si nahmatala pod nosem trochu krve.
„Co to?” zaskočila se.
„Nestrpím, aby někdo ohrožoval nárok na trůn mých dětí.” zašklebila se Cersei. Na líci se jí na chvilku objevil záblesk smutku. Nejspíš jí ztráta dívky, která se tak podobala její zesnulé princezně, trochu zamrzela. Že by jí přece jen měla trochu ráda?
„Kdo hraje hru o trůny, vyhraje, nebo zemře.” zaslechla Kristhyne říkat svou tetu Cersei a záriveň i královnu regentku.
Její hlava dopadla kousek vedle porcelánového talíře. Ubrus kolem ní se během chvíle obarvil rudou krví. Rudou jako ta kometa nebo jako zdi Rudé bašty, ve které nalezla smrt.
„Já vyhraju.” zašeptala dívka a naposledy mrkla. Její zelenohnědé oči ve chvíli ztratily jas a zírali někam do prázdna.