Impossible love | Dramione (Nedokončené)

1. Znovu v Bradavicích

Hermiona

Válka skončila a po nějaké době bylo všem studentům nabídnuto, že mohou znovu nastoupit do školy čar a kouzel v Bradavicích. Já stejně jako většina lidí jsem tuto nabídku přijala. Měla jsem sice trochu obavy, ale zároveň jsem byla zvědavostí bez sebe.
Seděla jsem spolu s mými přáteli v kupé Bradavického expressu a hlavou se mi honila spousta věcí. Nevěděla jsem, jestli to bude stejné jako dřív, jestli ještě zvládnu být tou dívkou jako dřív. Válka poznamenala snad každého z nás a já netušila, co vůbec mohu očekávat od tohoto školního roku.

„Je to trochu divné se tam znovu vracet..." řekl nervózně Harry a tím mě vytrhl z mých myšlenek.

„Je to víc než divný, je to děsný! Člověk by řekl, že když zachráníme svět, tak už se nikdy nebudeme muset do školy vrátit!" zahulákal  Ron. „A ještě k tomu tu budem muset snášet přítomnost toho blonďatýho blba a jeho nohsledů, na to se fakt těším... Nechápu, že ho pustili z Azkabanu! Kdyby to záleželo na mě, tak by tam se svým otcem musel zůstat."

Ginny se zamračila a vyjela na Rona: „Snažíš se nám to tu hned ze začátku znepříjemnit nebo co? Malfoy si dá určitě na nás pozor a nebude otravovat, tak toho nech!" Na to chtěl Ron něco odpovědět, ale Ginny mu nedala žádnou příležitost a hned ho umlčila svým vážným pohledem, tak si jen něco zabručel sám pro sebe.

Cesta byla pro mě nekonečná, Ron si neustále stěžoval a na všechny strany ukazoval svůj kyselý obličej. Už mi začíná lézt na nervy. Po tom, co jsme se rozešli, si vůbec nerozumíme. Stále ho považuji za jednoho z mých nejbližších, ale už to prostě nejde vrátit do bodu, kdy jsme pro sebe byli jen nejlepší přátelé.

Když jsme vystoupili z vlaku, rozhlížela jsem se kolem sebe ve snaze zahlédnout onoho blonďáka ze zmijozelu ale marně. Zajímalo mě, jaký po době strávené v Azkabanu bude. Určitě ho pobyt v onom vězení velice poznamenal. Koho ne že? Stále se mi nedařilo ho zahlédnou, tak jsem raději zrychlila krok, abych dohnala přátele a mohla s nimi nasednout do kočáru.

Draco

Seděl jsem ve vlaku společně s Pansy Parkinsonovou a Bleisem Zabinim. Tak moc jsem tam nechtěl. Nemůžu uvěřit, že mě Pansy společně s mou matkou přesvědčila, abych se do Bradavic vrátil. Sice je to lepší než pořád hnít v Azkabanu, ale z představy, že budu muset potkávat to Zlaté trio, se mi chtělo zvracet. Musím se od nich držet dál, abych se letos nedostal do žádných problémů. McGonagallová s radostí pošle zpět do Azkabanu a o to opravdu nestojím

„Draco jsi v pohodě?" zeptala se mě Pansy. Byla teď asi mou jedinou přítelkyní v tomhle pekle. Byl jsem za ni rád, i když mě někdy dokázala pěkně vytočit svými neustálými dotazy.

„Nic mi není Pansy," zavrčel jsem.

„Jo to vidím, že ti nic není. Draco, mně a Bleisovi přeci můžeš říct všechno. Nebudeme tě soudit, chceme ti pomoct," mile se na mě usmála.

„To že s ním chodíš ještě neznamená, že se mu budu svěřovat!" ušklíbl jsem se na ně. "A už jsem ti kolikrát říkal, že žádnou pomoc nepotřebuju," oprěl se a napil se své ohnivé whisky. " Jedině tohle mi může pomoct."

„Neboj já taky nejsem zrovna z tebe nadšený. Nejradši bych tu ani neseděl a nesnažil se s tebou vyjít, ale kvůli Pansy jsem se přemohl," zamračil se Zabini.

„Nebuď tak protivný, nebude to tu tak zlé. Uvidíš," řekla povzbudivě Pansy. "A neměl bys tolik pít! Nedělá ti to dobře Draco," řekla se smutným výrazem ve tváři Pansy. Na to jsem se jen sarkasticky pousmál a zadíval jsem se z okna.

„Už jsme tu, pojď Draco půjdeme. Nemohu se dočkat, až budeme ve Velké síni, mám neskutečný hlad," vstala a následovala Blaise. „Tak jdeš?" otočila se ke mně s tázavým výrazem.

„Já asi vystoupím za chvíli," pokusil jsem se říct mile, aby mě tu Pansy nechala. Nechtěl jsem, aby na mě všichni zírali, až budu vystupovat a potřeboval jsem si dodat kuráž pomocí whisky.

„Tak dobře, počkáme na tebe ve Velké síni. Budu ti držet místo," usmála se na mě Pansy a konečně odešla. Vytáhl jsem si tedy svou placatku s logem DM a začal upíjet. Než jsem se nadál, tak byla prázdná a já jsem se zvedl k odchodu.

***

Draco se dopotácel do Velké síně a sedl si vedle Pansy. Byl tak opilý, že si ani nevšiml, že téměř všichni zaznamenali jeho příchod a koukali na něj s nechutí ve tváři. Malfoy nebyl oblíbený už před válkou, ale teď ho nenáviděli. Dokonce i zmijozelským byl trnem v oku.

„Ty jsi zase pil?" zďuchla do Draca Pansy a vyvalila na něj oči. Nemohl si nevšimnout jejího zklamaného výrazu.

„To není tvoje věc, tak mě nech na pokoji!" vyštěkl na ni, že se znovu k nám všichni otočili. Chtěl na ně zařvat, ať tak blbě nečuměj, ale Pansy ho naštěstí zarazila, když si všimla, že i McGonagallová na něho upírala svůj vážný pohled.

Najednou všichni utichli a obrátili svůj zrak na  dveře Velké síně. Otočil jsem se a uviděl Nebelvírské trio, jak si to pyšně kráčí ke svému stolu. Vždy dokonalý Potter mi věnoval odměřený pohled a já mu ho oplatil. Chvíli jsme na sebe upírali nenávistné pohledy se zrzkem než se posadili. Chtěl jsem je nějak vytočit, ale byl jsem tak otupělý, že jsem se té myšlenky raději vzdal. Překvapilo mě ale, že ten rezatý hňup si nesedl vedle mudlovské šmejdky, po Bitvě o Bradavice to vypadlo, že budou spolu a touhle dobou by měla Grangerová každému strkat pod nos její levný prsten. Byli by tak ubohý pár, pomyslel jsem si. Zato malá Weaslyová nezklamala, věší se na Pottera, až se divím, že může dýchat, pomyslel si Draco.
Když stočil svůj pohled k Hermioně všiml si, že se na něj také dívá. Prohlídl jsi ji od hlavy až k patě a ušklíbl se na ni. V duchu si pomyslel, že vůbec nevypadá zle. Dokonce se přistihl, že se na ni ani nedívá opovržlivě. Ještě chvíli na ni zíral, než si uvědomil, že je to přeci mudlovská šmejdka z nebelvíru a raději se věnoval svému talíři.

Pansy bedlivě sledovala, jaký pohled Grangerové Draco věnoval a trochu ji to překvapilo, protože nebyl nenávisný nebo opovržlivý. Vypadalo to spíš, jako by se Dracovi líbilo to, co viděl, nebo spíš to, koho viděl. Raději mu ale nic neřekla, aby se opět nerozzuřil a neztropil scénu, kvůli které by měl dozajista problémy.