Impossible love | Dramione (Nedokončené)

6. Šaty

Další týden utekl jako voda. Draco s Hermionou se moc neviděli, pouze na hodině lektvarů s Křiklanem, kde měli odevzdat svou esej. Samozřejmě měli nejlepší esej ze třídy a dostali nejlepší známku.
Celý zbytek hodiny si už jen povídali a dělali si srandu z Křiklana, který měl naruby svůj plášť. Došlo i na téma Vánoční ples.

„Půjdeš tam Draco?" zeptala se Hermiona.

„Ještě nevím. Nechce se mi tam, budou na mě všichni blbě čumět."

„Tak si jich nevšímej," usmála se na něj. „Jsou to hlupáci, kteří nevědí, jak moc ses změnil." Draco se jen pousmál a nic neříkal. Kdyby mohl pozvat ji, tak by tam šel i rád, ale nemohl a nedokázal si představit, že by tam byl s někým jiným. Kupodivu o žádnou jinou nejevil zájem a toho trochu znepokojovalo.

„Ne, myslím, že tam opravdu nepůjdu," řekl a posmutněl.

***

Po lektvarech měla Hermiona přeměňování s McGonagallovou. Jindy se tam těšila, ale ne dnes. Nemohla se na nic soustředit a přála si, aby už byla sobota a ona mohla vypnout. Tento rok byl pro ni zatím dost stresující. Musela řešit Ronovo podivné chování a jeho neustálé konfrontace a taky Draca. Při pomyšlení na něj se trochu začervenala a McGonagallová si toho všimla, tak Hermiona zbytek hodiny raději dávala pozor.
Konečně byl konec a čekal ji už jen oběd, schůze prefektů, kterou musela řídit a dvě hodiny věštění z čísel.

„Ahoj Hermiono," přistoupila k ní Pansy.

„Ahoj Pansy, jak se máš? Dlouho jsem tě teď neviděla."

„Tenhle týden jsem byla na ošetřovně, trochu se mi zvrtlo jedno kouzlo, ale to není podstatné. Víš, Draco mi říkal, že se zítra půjdeš podívat na nějaké šaty na Vánoční ples, tak mě napadlo, jestli bych nemohla jít s tebou?"

„Joo jasně pojď. Aspoň mi pomůžeš, já v nakupování moc nevynikám," zasmála se. „Sejdeme se v sobotu po snídani před Velkou síní dobře? Já teď už musím běžet na oběd, abych pak stihla schůzku s prefekty. Tak zatím."

„Dobře, moc se těším. Ahooj," volala za Hermionou, která už běžela po schodech dolů do Velké síně.

Když vešla, zjistila, že nikdo z jejích přátel u stolu není, tak si sedla co nejblíže ke dveřím a začala do sebe soukat jídlo. Náhle si k ní někdo přisedl, zvedla hlavu a poznala, že je to Lenka, která usmívala se jako sluníčko a tiše ji pozdravila.

„Ahoj Lenko, kde máš Nevilla a ostatní?" usmála se také.

„Nevím, někam se mi zatoulali," sklopila oči a nadechla se. Vypadalo to, že se snaží najít odvahu a něco jí říct.

„Děje se něco?" vyděsila se Hermiona.

„Já vím, že mi do toho nic není, ale raději se tě zeptám. Ty se přátelíš s Dracem viď?" Hermiona těžce polkla, nevěděla, jestli má říct Lence pravdu, když ji neřekla ani Ginny. „Nemusíš se bát, já to nikomu nepovím. Viděla jsem vás, jak jste opouštěli tvůj pokoj. Měli byste být opatrnější. Kdyby vás viděl Ron, tak by to byl opravdu problém."

Hermiona ze sebe nedokázala chvíli vydat ani hlásku, ale když viděla, že to Lenka přijala dobře, tak to přiznala. „Víš, Draco se opravdu změnil a já se rozhodla mu dát druhou šanci," zašeptala. „Jsem moc ráda, že jsem to mohla někomu říct. Ulevilo se mi," usmála se.

„Já vím, že se změnil. Pozorovala jsem ho a zdá se být opravdu jiným člověkem, když je ve tvé společnosti," záhadně se pousmála a podívala se ke Zmijozelskému stolu. „Jsem tu pro tebe, kdyby sis potřebovala promluvit," pohladila ji po rameni a odešla.