Impossible love | Dramione (Nedokončené)

10. Vánoce I.

Byl poslední den školy a Hermiona se nemohla dočkat, až bude u konce. Vše potřebné už měla sbalené na cestu k Andromedě a Teddymu. Nemohla se dočkat až stráví s nimi Vánoce, určitě jí nic nic nebude chybět až teda na něj a její rodiče.

Podívala se na hodinky a zjistila, že už má jen deset minut do začátku hodiny. Posbírala si své věci, prolezla otvorem za obrazem a utíkala, co jí nohy stačily.

Celá udýchaná dorazila před učebnu a radostí si odfrkla, protože všichni ještě stáli před ní. Raději si ještě jednou v klidu zkontrolovala, jestli má všechny učebnice, najednou ucítila, jak se k ní někdo zezadu přiblížil. Nejdříve se chtěla otočit a zpražit toho dotyčného, ale ucítila jí velice dobře známý pánský parfém. Ohrnul jí vlasy a něžně ji políbil na krk, když se nikdo nedíval. Bylo to tak příjemné, že se jí málem podlomila kolena.
Dav studentů, kteří postávali před učebnou, se náhle začal tlačit dovnitř. Hodina byla nudná a zdlouhavá, prostě peklo. Moc tomu nepřidával ani Ron, který ji neustále sledoval a něco si pro sebe mumlal.

Po skončení hodiny Hermiona předstírala, že si pomalu balí věci. Schválně to prodlužovala, aby mohla v učebně zůstat sama s Dracem. Když všichni odešli, došla k němu a on ji pevně objal.

„Můžu dnes večer přijít?" zeptal se a usmál se na ni. Od plesu to bylo už pár dní a Hermionu pořád překvapovalo, jaký Draco ve skutečnosti je nebo že se na ni usmívá a myslí to vážně.

„Dnes přeci odjíždím Draco."

„Kam?" trochu se polekal, ale dokázal si zachovat klidnou tvář.

„No k Andromedě a k Teddymu. Pozítří jsou Vánoce. Doufám, že na ty jsi nezapomněl," rozesmála se Hermiona. Ta malá potvůrka, pomyslel si Draco, ona si ze mě bude dělat legraci. Chtěl ji k sobě přitáhnout a smazat ji ten pobavený výraz v obličeji svými polibky, ale uslyšel, že někdo otevírá těžké dveře od učebny. Hermiona od něj uskočila a oba se snažili, aby to vypadalo, že se pořád nemají úplně v lásce.

„Malfoyi co tady děláš? Doufám, že tě neobtěžuje Hermiono!" zakřičel Dean, který se vracel pro jednu svou učebnici, kterou tu zapomněl. On Draca přímo nesnášel. "Doufám, že ti zase nenadával do mudlovských šmejdů, jak má tenhle ubožák ve zvyku!" Než se Hermiona vzpamatovala, Dean ležel na zemi, dostal pořádnou ránu a krvácel z nosu. Draco chtěl pokračovat, ale Hermiona byla v mžiku před ním, aby ho zastavila. "Malfoyi přestaň! Co to děláš?," vykřikla. Draco se na ni podíval s takovou zlostí v očích, až Hermionu zamrazilo, a odešel. Bylo jí ho hrozně líto, už nebyl tím nadutým a zákeřným Malfoyem jako dřív, ale nikdo ho jinak neviděl.

Po zbytek dne se neviděli. Hermiona měla obavy, že se na ni třeba zlobí, protože se ho nezastala. Doufala, že před odjezdem za ní třeba přijde, rozloučí se a řekne, že je všechno v pořádku. Ale on nikde. Rozhodla se, že za ním zajde sama. Uvědomovala si, jak je to riskantní, ale nemohla si pomoct. Dorazila se svými věcmi ke zmijozelské koleji a hledala nějakou známou tvář, kterou by mohla oslovit. Po chvilce uviděla Pansy s Bleisem.

„Ahoj Pansy," zvučně zavolala, aby ji přes proudící dav slyšela.

„No ahoj Hermiono, copak tu děláš?" zasmála se a objala ji.

„Víš, hledám Draca." Pansy povytáhla obočí a v duchu se radovala, že měla asi s Dracem pravdu. „Totiž máme přes prázdniny ještě trochu dodělat tu společnou esej na lektvary, tak jsem se s ním jen chtěla na něčem domluvit," vyhrkal ze sebe bez přemýšlení. Doufala, že jí to Pansy uvěří, ale ta si myslela svoje.

„Draco je už dávno pryč. Říkal, že pospíchá, ale nevím proč. Nevypadal úplně nejlíp, vůbec se mnou nechtěl mluvit.." řekla Pansy a ustaraně se podívala na Herminu, která teď vypadala, že každou chvíli omdlí.