„Ahoj… Louisi… promiň mi ten včerejšek… neměla jsem nejlepší den… jsem Elisa“ Usmála jsem se na trochu zmateného modrookého kluka v poslední lavici… „to nevadí… ehm… nechceš si přisednout?“ zeptal se trochu ostýchavě… chtěla jsem? Nechtěla jsem? Ano, chtěla jsem křídla a ty má on někde u sebe, ale nechtěla jsem tu navazovat žádné kamarádství… přesto jsem se ale posadila vedle něho… „Tak třído… seďte… já jsem váš nový třídní Christofer Brown… budu vás mít sice na minimum předmětů, ale zapamatujte si mě! Zvlášť někteří z vás!“ Chris? Panebože, co ten tu dělá? Myslím jako profesor… Na chodbě jsem měla tu čest ho potkat už včera… jestli mi teď oznámí, že další profesor se jmenuje Jankinson a další Malik nebo Horan… budu si myslet, že jdou po mě… absurdní… nemusím si to myslet… oni po mě vážně jdou… takže mě teoreticky náš profesor Bronw nemá rozhodit… ale pokud tu jsou z jiného důvodu, než otravovat mě… třeba za účelem otravovat Louise, tak ať si me nepřejí… „A hned na začátku vám dám úkol… ano vím, nemáte mě za to rádi, ale mám docílit toho, aby jste se poznali… a abych pravdu řekl, nemám na to zrovna chuť a nervy… proto máte týden na to, zjistit o svém spolusedícím co nejvíce a nějak pěkně to zpracovat… to bude pro dnešek všechno mějte se děcka“ popadl svoje věci a zmizel ze třídy… jde vidět, že jako profesor moc neprospívá… hodina trvala teprve 5 minut a on už odešel… v životě tu nevydrží 45 minut… „Líbí se mi“ usmál se vedle mě Louis a zbytek třídy přikývlo… to snad se… oni si Chrise oblíbili? Kdyby věděli, jaký je to parchant, líbit se jim nebude… zbytek hodiny jsem zaplnila tím, že jsem ‘poslouchala‘ Louisovi historky… vážně jen ‘poslouchala‘ … z toho všeho, co řekl, si pamatuju jenom to, že se baví s klukem jménem Tom, ale říká se mu Tov… že hraje fotbal a že se před pár dny rozešel s holkou jménem Alex, která pro něj byla v životě vše… bla, bla, bla… nesnáším tyhle lidi… :byla pro mě vše… pak tohle stejně řekne o jiné a v podstatě to nikdy nebude myslet vážně… zazvonil konečně zvonek a já vypadla ze třídy, hledat našeho ‘úžasného‘ třídního Browna… „Dobrý den, nevíte, kde má kabinet profesor Brown?“ zeptala jsem se mladé učitelky, která šla zrovna kolem… navedla mě ke dveřím a já zaklepala… „Dále…“ ozvalo se a já vstoupila… nikdy jsem se ke Chrisovi nechovala tak… tak formálně… „Áhoj Eliso, přejete si něco?“ začel mile, ale byla to jen přetvářka… „O co ti jde Chrisi!?“ zakřičela jsem na něj… „Ale Eliso… jsem přeci tvůj třídní, prosím alespoň trochu úcty…“ šibalsky se usmál… „Sklapni Chrisi! O co ti jde!? Jde ti o mě? Máš mě tu!“… „Trochu si protiřečíš Eliso… mám mlčet a přesto chceš vědět, o co mi jde…“ usmál se a pokračoval „vůbec mi nejde o tebe Eliso… ty jsi mě přestala zajímat od té doby, co sis to semnou rozdala…“ „To bylo před třemi roky a od zdoby jsi mi nedal pokoj… tak alespoň nelži…“ uklidnila jsem se a posadila se na židličku před jeho stolem… „No to je fuk! Nejde mi o tebe…“ „A o co ti teda jse?“… „Eliso, zábava! Trochu zábavy si s tebou člověk ani neužije, tak musím sehnat jiného… A teď vypadni! Řekl jsem víc než dost! Vypadni!“ Rozkřičel se a jeho dosud milí přístup se změnil na nasraný… věděla jsem, že více neřekne… i tohle na něj bylo moc… a tak jsem vybruslila ven a šla najít někoho jiného… „Budu tě varovat?! Vážně?! A říct mi, že Chris je můj třídní za varování nepočítáš?!“ vyjela jsem hned na něj… „Eliso, taky tě rád vidím“ „Ne Nialle! Ty mě rád nevidíš… v životě jsem tě nezajímala! A dokonce ani teď, když jsi mi slíbil varování! Proč vlastně!“…
Tak zase po tom týdnu (přibližně) je tu další díl, moc se omlouvám, že mi to tak trvá, ale jak už jsem psala nemám přístup k počítači přes týden, takže mě prosím neukamenujte... :DD takže si užijte příběh a těště se, že přes prázdniny úřidám více ;)
Na kraji máte obrázek, jak si představuju Chrise alijas pana Browna :D jestli máte jinou představu, tak tenhle můj obrázek můžete ignorovat :D
:Nia
