„Dobře si uvědomuj, co děláš a co mu říkáš, myslím, že jemu na tom hodně záleží…“ ozval se Niall, když jsem se vrátila domů… od Louise jsem běžela přímo sem, ignorovala jsem jeho volání, na mě a běžela jsem dál… kam jinam taky? Do školy? Tam se vracet nebudu… „A ty ses stal zase čím? mi každý den budeš říkat nějaké úsloví?“ odvětila jsem a těžce jsem oddechovala… „Ne, to není úsloví, ale mohla by ses tím řídit, alespoň bys neničila obyčejné lidské srdce…“ co mi to tady hodlá říkat za blbosti? Ano je to možná pravda, že se do mě Louis zamiloval, ale to neznamená, že mám povinnost ho milovat také… nemám povinnost, ale něco mě k němu stále táhne… „Když vezmu v potaz, že se tím budu řídit… co mám podle tebe dělat?“ ne, neptala jsem se ho proto, abych to vážně udělala, ale zeptat jsem se zeptala… „Dneska Louis hraje zápas, co kdybys tam přišla ho podpořit a zkusila mu vysvětlit, o co tady jde?“ „Víš moc dobře, že mu nemůžu říct, že jsem padlý anděl… co jiného bych mu měla říct?“ žadonila jsem, když už jsme oba seděli u stolu a jedli večeři, kterou Niall připravil, během toho co byl doma… „To nevím, ale něco bys vymyslet měla… potřebuješ ho a co vím, tak i on potřebuje tebe…“ špitl… „co víš ty a já ne?“ podezíravě jsem se na něj podívala… „Mám stejnou otázku…komu jsi slíbila, že se o mě postaráš?“ tohle byla nepěkná situace, on věděl něco, co já ne a naopak… ale co mě to udělá, když řeknu, že to byl Rafael? Asi nic… „Rafovi… a teď povídej ty…“ Niall jen kývl a odložil, teď už prázdný talíř na kuchyňskou linku… „Nemůžu ti to říct až tak úplně, ale vzhledem k tomu, že jsem ti slíbil varování, musím ti říct i tohle… Chris chystá něco na Louise, nevím co a ani kdy, ale myslím, že to bude teď při zápase, proto chci abys tam byla… kdybych tam mohl já, tak bych tě tam netahal a zavolal tě jen v nejnutnějším případě… ale takhle se tam teď nemůžu ukázat… prosím běž tam… i mě na tom klukovi záleží…“ tak to jsem si mohla myslet, že na něj Chris něco chystá… pochybovala jsem, že ho nechá jen tak motat se kolem… ale více mě zaskočilo, že i Niallovi by vadilo, kdyby se Louimu něco stalo… chystá snad on něco? Teď jsem se to snažila neřešit a soustředit se na to, co jsem se dozvěděla… Louis je možná teď v nebezpečí… musím tam jít, i když mě ani nebude chtít vidět… „V kolik začíná ten zápas?“ zeptala jsem se rychle s nadějí, že to stihnu… „už 10 minut hrají…“ řekl Ni, když se podíval na hodiny… zvedla jsem se a vyrazila, převlékat jsem se nemusela, protože jsem měla stále věci ze školy a utíkala jsem rovnou na hřiště… nečekala jsem na bus ani nic jiného, jen jsem běžela… byla jsem tam za 20 minut a to byl zrovna čas, kdy nějaký kluk se zeleným dresem dal gól… byl to někdo z Louisova týmu, protože k němu přiběhl mezi prvníma a plácl si s ním… posadila jsem se nahoru na tribunu a sledovala hru dole, i když jsem to tak úplně nechápala… šlo mi o hráče, ne o hru… Louisův tým vypadal velmi odhodlaně a hlavně nebezpečně… ehm, v rámci možností, ale prostě myslím, že kdyby se něco dělo, jsou schopni bránit jeden druhého… zato druhý tým mi dělal starosti… nevím kdo tam byl, až na dva lidi… teda více… jeden byl kluk, co semnou sedí na laborky ve fyzice a jmenuje se Ashton… ten mi takovou starost nedělal… další byl ale Zayn a Raf… tady už obavy začínaly… hlavně co se týče Zayna… ale mezi posledními byl také Liam… co ten tu dělá? O co mu jde? Není proti mně… teda co já vím… ale i tak mě nemá rád, jen nevím, o co mu přesně jde… začínala jsem mýt blbý pocit, že to nedopadne dobře… bylo tam pár nepěkných pádů, jak jednoho týmu tak druhého… když spadl nějaký kluk od červených, což byl Zaynův tým, sebral se nějaký blonďák a protože nejblíže od něj byl Louis, vrazil do něj a rozkřičel se na něj… „Ty kreténe! Vyřadil jsi nám ze hry Luka! Podkopl jsi mu nohy! Měly by tě přinejmenším vyřadit ze hry!“ křičel na něj a stále mu vrážel rukama do hrudi a já čekala kdy Loui zakopne a spadne… zatím ale stál, a také mlčel… neřekl nic a nic nedělal… už, už jsem se zvedala, že zasáhnu, ale najednou přišel nějaký hráč od Louise z týmu a postavil se před něj… „Nech ho kurva být! Nic neudělal!“ křičel na něj zpátky… už to vypadalo, že dojde k nějaké bitce, ale vrazil mezi ně rozhodčí a odstrčil je od sebe a hra pokračovala… oddechla jsem si a zpátky si sedla… Loui je zatím v pořádku… nic se zatím neděje, kromě té malé hádky… hráči v pohodě, nějaké ty pády byli asi jako předtím… ani žádný gól nepadl… už byl skoro konec zápasu a Louiho tým byl s balónem u nepřítelovy branky… naprosto všichni sledovali míč… jenom já se zaměřila na Louise… soustředila jsem se jenom na něj… běžel přes celé hřiště za míčem… snažil se dýchat pravidelně, ale nešlo mu to… přecejen běhal celý zápas jak blbec za míčem sem a tam… naprosto jsem si pohled na něj užívala… nemohla jsem si ale nevšimnout Liama, který běžel neskutečně blízko Louiho… nikdo si toho nevšímal, všichni sledovali míč… Liam se přiblížil ještě víc k Louimu a ‘nenápadně‘ mu podkopl nohy… to by se v rámci možností dalo přehlédnout, Loui pro gól nebyl teď důležitý, ale Liam Louimu ještě na pravé líto stoupl… Lou zaječel bolestí…
Dobrá, jsem zase zpět z intru, takže to znamená jedno, další díl :DD
konečně se tu už něco objevuje, nějaký ten problém, doufám že se zatím příběh líbí ;)) a co říkáte na vztah Nialla a Elisy? jak myslíte že to dopadne? a co bude v další díle po tom, co byl Louis zraněn?
Tenhle díl věnuju moji další úúúžasné čtenářce, která mi píše, jak můj příběh miluje, tak doufám, že je to pravda a CUTIE? tenhle díl je pro tebe zlato :**
:Nia
