Probudila jsem se na chladné zemi s bolestí hlavy… poslední co si pamatuju, bylo moje křičení na Nialla… „Nialle?!“ zkusila jsem zavolat, ale odpovědí mi byla pouze ozvěna mého hlasu… „Chrisi!?“ byla druhá možnost, ale stále nic… bála jsem se mojí další otázky… ležela jsem na chladné kamenné zemi, bez oblečení a připadala jsem si tak bezbranná… taky jsem byla… tohle se mi nestalo poprvé… a vždy v tom měl prsty… „Zayne?“ roznesl se můj hlas po místnosti… „Gratuluju… konečně ti to došlo…“ vystoupil Zayn ze stínu… zatajil se mi dech… vždy jsem byla silná nebo jsem se o to alespoň co nejvíce pokoušela… musím to zvládnout i teď… „Tak co zlato… rozhodnuta? Zezadu nebo zepředu?“ řekl svým nesnesitelným chraplavým hlasem… „shnij v pekle Maliku!“ plivla jsem na něj a posunula se blíž ke zdi… „Ale no tak květinko… nebudeme tak hrubí a teď pěkně budeme poslušní a nebudeme vytahovat drápky“ řekl a já si odfrkla… začal se pomalu a trochu nejistě přibližovat a já jen seděla a dívala se do země… věděla jsem, co udělám… dokonce si myslím, že i on věděl, co udělám… ale nedošlo k ničemu… otevřely se dveře a v nich stál Chris s Niallem… s naprosto domláceným Niallem… „Eliso… dnes je tvůj šťastný den… máš na výběr“ pronesl vítězně Zayn… věděla jsem, co myslí… buď budu trpět já nebo Niall… mělo mi to být fuk… vždyť Niall je vlastně proti mně… stejně mě ale něco vedlo k tomu, abych mu pomohla… pomalu jsem se postavila a zakroutila hlavou v nesouhlas, ale to vedlo akorát k tomu, že Chris znovu vrazil Niallovi… sakra, na to se nebudu dívat!… sklopila jsem pohled k zemi a oni pochopili, že jsem to vzdala… dveře se opět zavřely a já zaslechla tlumený smích, který se přibližoval… Zayn mě natlačil na vlhkou zeď a hrubě do mě vnikl… ani jsem nepostřehla, že si někdy sundal kalhoty… ale to bylo teď to poslední, co jsem řešila… Zayn tvrdě přirážel a mě začaly téct slzy… brečela jsem a k tomu mi sem tam unikl i nějaký ten výkřik, když Zayn obzvlášť tvrdě přirazil… po nějaké době Zayn konečně vyvrcholil a udělal se do mě… potom mě pohodil na zem, jako nějakou hadrovou panenku… Zayn, ten slizák, konečně odešel a já se rozbrečela… brečela jsem na zemi tak hlasitě, že jsem neslyšela další otevření dveří, a když se mě někdo dotkl, lekla jsem se… „Rafe?“ otočila jsem se na dobře stavěného blonďáka… „Tu máš triko… Niall čeká u dveří… a vypadni odtud co nejrychleji…“ zavrčel na mě a hodil mi nějaké klučičí triko… „Díky Rafe“ „Dobře víš, že to dělám jenom kvůli tomu klukovi u dveří, nezaslouží si tohle zacházení“ „Vyřídím mu to“ řekla jsem nakonec a konečně se oblékla a vyrazila pro Nialla, který mohl sotva chodit z toho, jak byl domlácený… pomohla jsem mu vstát a podpírala ho celou cestu pryč odtud…
Nejsem si jistá, ale příjde mi, že to tu píšu pro jednoho možná dva lidi, ale mě je to fuk :DD
vím, že si to čte Nikol, takže tahle část je pro tebe :3 a jestli si to čte ještě někdo, napište, příští část bude pro vás :33
:Nia
