Life among the angels

Chapter 1

Probrala jsem se, do očí mi svítilo ostré bílé světlo. Ležela jsem někde na podlaze. Pomalu jsem se zvedla a rozhlédla se kolem. Byla jsem v ničem. Nikde nebylo nic. Jen přede mnou vysoká bílá zeď a zlatá brána. Kde to jsem? Uchopila jsem zlatou kliku a bránu otevřela. Na to, jak byla obrovská, to šlo překvapivě hladce. Vstoupila jsem dovnitř. Tady už něco bylo. Hustá zelená tráva, kytky, vodopád a plno stromů. Někdo mě chytil za rameno.
"Vítej v ráji." Otočila jsem se. Za mnou stál nějaký muž s plnovousem a bílém rouchu, která jsem měla stejné na sobě i já. Moment!
"Já - já jsem mrtvá?"
"Prakticky ano, jsi mrtvá. Dostala jsi se do nebe. Tady je možné opravdu vše. Sem se dostanou jen ti nejzbožnější a nejhodnější."
Hystericky jsem se rozesmála. Ten chlap si ze mě střílí!
"Nejzbožnější? Já nikdy v kostele nebyla!"
"Camille, no tak.."
Zbystřila jsem.
"Odkud znáte moje jméno?"
"Já znám všechna jména."
"Kdo jste?" Vyštěkla jsem na něj.
"Svatý Petr, stojím tady u nebeské brány a vítám nové duše mezi námi, mezi anděly."
Každou chvilku se z tohoto snu probudím a půjdu do školy, protože tohle se děje jen v pohádkách. Štípla jsem se. Několikrát, ale sen neustával.
"Z toho tam budeš mít akorát tak modřiny."
"Vy to nechápete! Já nejsem mrtvá! Jsem tu omylem! Ani nevím, jak jsem se sem dostala!" Vybuchla jsem. Musím odsud pryč. Muž se zachechtal.
"Ještě nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by tak zarputile odmítal přijmout svou vlastní smrt."
Nebudu se s tím dědkem bavit. Založila jsem ruce na prsou a hledala východ.
"Cesty zpět není. Zavolám někoho ať tě tu provede."
Odfrkla jsem si. Něco mě začalo škrábat na zádech, když jsem si tam rukou chytla, nahmatala jsem něco jemného, možná, že i peříčkového.
Křídla? Cože?
"Ahoj, já jsem Jasmína." Přede mnou se objevila vysoká dívka s vlasy černými jako uhel a čokoládovýma očima. Byla maličko snědší pleti. Na sobě měla upnuté bílé džíny a černý top, ze kterého jí na zádech vyčuhovala dvě bílá křídla. S otevřenou pusou jsem na to koukala. Kde má roucho?
"Jasmín, tohle je Camille. Je tu nová a potřebuje provést rájem.. Ale ještě počkej. Za chvilku sem přijde ještě někdo, tak ať to nemusím posílat na dvakrát."
Nechápala jsem, co se to kolem mě děje. Ten řád.. Jsem opravdu v nebi?
"Vítejte v ráji." Svatý Petr se usmál na pětici kluků. Já je odněkud znám.
"Cože?" Zajíkl se kudrnáč. Opět začalo dlouhé vysvětlování o tom, že jsou mrtví a přišli do ráje.
"Super. Tady bude klid." Zamnul si ruce černovlasý. Vypadal jako klučičí kopie Jasmíny.
"Ehm.. Petře?" Oslovila jsem jej. Kluci se na mě se zájmem podívali.
"Ano, Cam?"
"Jak jsem.. uhm.. no.. však víš.."
"Zemřela?" Zasmál se.
"Ano.."
"Utopila jsi se."
Hlavou mi bleskla vzpomínka na moře a pláž. Ach, ano. Už si vzpomínám.

Děkuju ti BooPanda1D za obálku, je úžasná :3 ♥