Life among the angels

Chapter 7

Chtěl mě políbit, ale já na jeho rty položila prsty a zavrtěla hlavou. Nebylo to správné, známe se jenom chvilku a pár zásadních věcí o něm stále nevím. Třeba to, jak umřel. Připadalo mi netaktní se ho na to ptát, až na to přijde řeč, tak třeba.. Stále jsem měla prsty na jeho puse a on otevřel oči.
"Co...?" Nedořekl to. Vlepila jsem mu pusu na tvář.
"Dobrou noc Nialle." Zmizela jsem ve svém pokoji, ani jsem nezaregistrovala jeho výraz.

* * *
Ráno jsem se probudila tak náhle a dokonale jakoby mi někdo zakřičel do ucha. Musím do školy. Kolik, že je to hodin? Otočila jsem hlavu k bílým nástěnným hodinám. 5:30. Akorát. Vstala jsem a ustlala si postel. Prostě mám ráda pořádek, jasný? Vzala jsem si župan a spodní prádlo. Zamířila jsem do koupelny. Tak brzo ještě nikdo vzhůru nebude. Mýlila jsem se. Ve dveřích jsem se srazila s Louisem. Polonahým Louisem! Měl jen okolo pasu omotaný krátký ručník. Super. Hned tohle uječené děcko po ránu.
"S dovolením." Řekla jsem mu nevrle, když mi blokoval vchod do koupelny. Louis uhnul. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem byla přimáčklá na zdi Louisovým tělem.
"Au! Ty idiote! Co to děláš?"
"Cam, no tak. Nebuď taková. Co proti mě máš?"
Tohle nebyl dětský radostný hlásek, ale hlas dospělého muže.
"Nic! Laskavě mě pusť! Okamžitě!" Zalhala jsem a začala na něho opět řvát.
"Cammie, no tak. Já nejsem hloupý. Co ti na mě vadí?"
"NIC!" Trvala jsem si maličko nepřesvědčivě na svém.
"Fajn, ale já se to dřív nebo později stejně dozvím." Zamrkal a šel do svého proužkovaného království. Idiot! I když... Musím uznat, že byl sexy. Zatraceně sexy! A teď, když se otočil. Nejúžasnější zadek, jaký jsem kdy viděla. Uvědomila jsem si, že jsem pořád přimáčklá na zdi i když mě už Louis nedržel. Možná proto, že jsem se ještě z tohoto zážitku nevzpamatovala a nebo taky proto, že jsem si ten moment chtěla vychutnat, co nejdýl. Co to se mnou sakra je? Ne, Cam. Nemáš ho ráda!
Vlezla jsem do sprchy a nechala na sebe téct horkou vodu. Jen ať smyje jeho dotyk na mém těle. Vklouzla jsem do spodního prádla a županu. Zkontrolovala jsem čas. 6:30.Výborně. Stíhám.
"Dobré ráno Cammie." Lekla jsem se Liama. Stál v obýváku, nejspíš čekal až vypadnu z koupelny.
"Ahoj, promiň, čekáš dlouho ? Kdybych to věděla, pospíšila bych si."
"Ne, před chvilkou jsem vstal. To je dobrý." Usmál se nepřesvědčivě, pochopila jsem, že tu čeká minimálně půl hodiny. Po tomto zjištění jsem se trochu zastyděla a zmizela ve svém pokoji. Postel jakoby mě lákala k tomu abych si do ní ještě chvilku lehla. Do 8 času dost. Pročesala jsem si vlasy, aby trochu proschly než je budu fénovat a skočila zpět do mého pohodlného pelíšku. Zavřela jsem oči. V mysli mi okamžitě začalo blikat jedno jméno. Niall. Co k němu vlastně cítím? Mám ho ráda. To stačí? Já nevím. Ale on tě má očividně rád maličko víc. V hlavě mi začaly rozmlouvat dvě poloviny mého já. Jedna říkala ať to zkusím a ta druhá, že je to špatné. Tohle se nedá vydržet! Potřebuju kafe a to nutně. Oblekla jsem se. Dnes jsem zvolila černé minikraťásky s kšandami a k tomu bílé tričko s potiskem. Obula jsem si černé balerínky potáhnuté krajkou a na špičce měly mašličku. Vlasy jsem si vyfoukala.
"Nečekejte na mě. Do školy přijdu normálně."
Houkla jsem do Liamova pokoje a vyběhla z bytu.
Takhle ráno tu ještě nikdo nebyl. Půjdu za babičkou, třeba mi to kafe uvaří. Po cestě jsem přemýšlela, jak se k ní budu chovat. Nervózně jsem zatlačila do dveří ke vchodu do restaurace. K mému překvapení za pultem stála nějaká blondýna.
"Máte kafe?" Zeptala jsem se.
"Samozřejmě." Řekla a podala mi hrnek. To byla dobrota! Správný start do nového dne.
"Ehm.. Slečno?" Oslovila jsem blondýnu.
"Ano?" Vzhlédla od pokladny jmenovaná.
"Kde je taková ta stará paní, co tu byla minule?"
" To já nevím." Odpověděla a dál se věnovala své práci. Fajn, super.. Kde ji mám hledat? Zkontrolovala jsem čas. Hledání počká, mám na to celou věčnost, teď musím do školy.

* * *
"Hannah, naučíš nás létat?" Ptala jsem se zvědavě.
"Na to bude dost času potom. Dneska začneme s tím, aby jste se uměli skrývat kvůli návštěvám na zemi."
"A co když se nám při létání něco stane?" Strachoval se Niall. Od včerejška byl nějaký zachmuřený, měla jsem pocit, že za to můžu právě já. Díky Bohu jsem nebyla ve skupině s otravným Louisem. Nedivila bych se, kdyby se tu ocitl tak, že ho někdo zabil. Už párkrát jsem to měla chuť udělat.
"Jste mrtví, takže po druhé umřít nemůžete. Maximálně si něco zlomíte, ale to se vám ihned zahojí. Ale s létáním ještě počkejte."
Vážně mě začalo zajímat, jak se sem kluci dostali. Kašlu na všechno netaktnost! Niall mě, ale předběhl.
"Ehm...Cam..Jak..mhm.. Jakto, že jsi tu?"
"Já se utopila... Proč vy?"
Připadala jsem si jako v čekárně u doktora, kde si povídají dva pacienti. A proč jste tu? Ále, bolí mě břicho. A vy? Mě zase hlava.
Ano, možná to bylo opravdu netaktní, ale moje - a vypadá to, že i Niallova - zvědavost zvítězila.
"Tak moc rád bych ti to řekl, ale já to vlastně ani pořádně -"
"Spadlo s námi letadlo. Niall spal, takže to neví. Letěli jsme soukromým letadlem z Londýna do Texasu. Měli jsme tam nějaké vyřizování a koncert. Najednou začala hrozná bouřka. Letadlo se zmítalo jako divé. Niall spal, ale tak tvrdě, že ho to neprobudilo. Já to všechno na vlastní oči viděl. Viděl jsem, jak se letadla začalo řítit dolů. Cítil jsem náraz, když jsme dopadli na tvrdou zem. Pak plameny začaly oblizovat trup letadla a já viděl kluky. Nialla potřísněného krví s rozbitou hlavou, Harryho, který se nepřipoutal ležet v nepřirozené pozici na podlaze. Louise, který měl hlavu opřítou o okýnko, nedýchal. A Liama, který byl ještě při vědomí. Zašeptal : Byli jste to nejlepší, co mě potkalo, alespoň ty musíš přežít a pak mu hlava klesla. Brečel jsem.. Začal jsem zkoumat svoje tělo. Obě nohy jsem měl nejspíš zlomené a byl jsem rád, že jsme nedopadli do moře. Letadlo se pak hnulo. Plameny byly čím dál blíž a pak už si nic nepamatuju. Jen obrovskou ránu. Vybouchlo to." Řekl Zayn a vlhly mu oči.