Life among the angels

Chapter 3

Ani jeden jsme nic neříkali, jen se na ni dívali s překvapením. Vzpamatovala jsem se jako první.
"Kde mám pokoj? Oblečení? Zubní kartáček? Hřeben?"
"Zrcadlo?" Skočil mi do řeči Zayn.
"Všechno, co potřebujete máte ve svých pokojích. Budu muset jít. Mějte se."
Jasmína nám zamávala a vyletěla oknem.
"Proboha, děláte si ze mě srandu?" Řekla jsem udiveně.
" Proboha se v nebi neříká." Vyplázl na mě jazyk Niall.
"Měli bychom si rozdělit pokoje." Rozhodl jediný rozumný Liam.
Kolem nás bylo šest dveří. Šla jsem k prvním a otevřela je. Pokoj byl bledě modrý, na stěnách visely tmavě modré obrazy. Tomu všemu vévodila obrovská postel s proužkovaným oblečením. Tady se mi líbí. Najednou mě někdo odstrčil a skočil na postel. Byl to Louis.
"Tady jsem já! Chci proužky!"
Byl jako malé dítě. Chce pruhy, fajn. Mě je to jedno. Pokrčila jsem rameny a přesunula se k dalším dveřím. Tento pokoj byl světle zelený, ale už ho obýval Niall. Usmála jsem se na něj. Další měl žlutou barvu a jedna celá zeď byla zakryta obrovským zrcadlem před, kterým se natřásal Zayn. Čtvrtý pokoj byl sněhově bílý a četl si tam Liam. Kde vzal knížku? Zbývaly už jenom dva. Světle růžový a tmavě modrý.
"Doufám, že ti nebude vadit, když si vezmu ten modrý. Mít růžový pokoj, bych asi nepřežil." Zasmál se Harry.
"Vždyť už jsi mrtvý." Zazubila jsem se na něj.
"Teď jsi mě dostala. Ale růžový pokoj? To bych umřel podruhé."
"Nech si teda modrý." Svolila jsem a vlezla do mého nového království.
Růžovou dvakrát nemusím, ale tenhle pokoj je nádherný. Dvě zdi naproti sebe byly růžové a ty zbylé dvě bílé. Huňatý bílý koberec ležel na tmavých parketách. Když jsem otevřela obrovskou skříň, našla jsem v ní ty nejlepší kusy oblečení. Marc Jacobs, Prada, Hermés... S úžasem jsem na to hleděla. V nebi je možné opravdu vše. Přesunula jsem se k toaletnímu stolku se zrcadlem. Tam na mě čekala ta nejdražší kosmetika a parfémy. Myslela jsem, že mě nemůže už nic překvapit. Mýlila jsem se. Otevřela jsem druhou část skříně" Byla plná bot. Lodičky, tenisky, žabky.. Naprosto všechny druhy. Wow!
"Kluci!ÁÁÁÁ! Mám tu asi milion proužk- ÁÁÁÁÁ Proužkované tričko s mrkví!" Křičel Louis ze svého pokoje. Je mu pět? Znechuceně jsem dopadla do peřin a zavřela oči. Nechápu to. Je mi hrozně líto Nicoole. Já jsem mrtvá, kluci jsou mrtví.. Jak vlastně zemřeli? Musím se jich na to někdy zeptat. Nicoole musí být hrozně.. Tohle všechno je, ale absurdní. Každou chvilku se z tohoto snu pobudím.
"Echm.Echm. Echm." Ozvalo se ode dveří. Otevřela jsem oči a posadila se. Stál tam Niall. Byl rozkošný a nervózní. Viděla jsem jak se mu pod tričkem začínají rýsovat křídla. Vypadal jakoby byl stvořen pro to, aby se stal andělem.
"Jdeš s náma ?" Zeptal se opatrně.
"Kam?"
"Chceme se jít někam najíst."
"Jasně.."
Niallova tvář se rozjasnila.
"Počkáme na tebe v obýváku."