"Camille, je tu Hannah."
Rozespale jsem zamžourala očima. Někdo mě hladil na tváři. Pořádně jsem zaostřila zrak. Opět to byl Niall. Rozkošný Niall.
"Jaká Hannah?" Vydala jsem ze sebe chraplavou větu.
"Naše učitelka."
Teď už jsem byla vzhůru, vyskočila jsem z postele.
"Řekni jí, že hned přijdu."
"Nemusíš pospíchat.Já počkám. Jsem zvyklá a Zayn stejně ještě spí." Tento hlas byl jemný a milý. Otočila jsem se, abych zjistila, kdo je jeho majitelem.
"Jmenuji se Hannah Scally. Ale říkej mi jenom Hannah a prosím tykej mi."
Naše učitelka měřila asi jen metr šedesát, byla to boubelka s milou tváří, kterou jí rámovaly zrzavé vlasy rozježené na všechny strany.
"Ráda tě poznávám, jmenuji se Camille. Mrzí mě, že se představuji takhle, neupravená po ránu."
"To je v pořádku, ale za půl hodiny ať jste připraveni k odchodu. Někdo by měl vzbudit Zayna."
Koukla jsem na hodiny, které se jako zázrakem objevily nad mojí postelí. Půl 8. Nevěděla jsem, že i v nebi se měří čas. Ze skříně jsem si tentokrát vybrala květovanou sukni pod prsa a bílé tílko. Na vymýšlení nějakých složitých účesů nebyl čas. Udělala jsem si malý drdůlek a pak si na hlavu zavázala šátek jako čelenku, v rychlosti si vyčistila zuby a můžu jít. Sakra! Ještě boty. Opět bylo těžké vybrat. Nakonec jsem zvolila bílé vansky a šla do obýváku, kde našla polospícího nagelovaného Zayna s Niallem a Hannah.
"Kde jsou ostatní?" Zeptala jsem se.
"Šli už s Shannon Flack, jejich učitelkou."
Zapomněla jsem, že budeme po třech.
"Cam, hrozně ti to sluší." Začervenal se Niall.
"Děkuji.." I moje tváře se najednou zbarvily do nachova.
"Můžeme jít?" Zeptala se nás Hannah
"Jasně." Odpověděli jsme dvojhlasně já a Niall.
"ZAYNE!!" Zakřičela jsem mu do ucha, protože usnul na pohovce.
"Ehm.. Co? Kde? Prosím! Nezabíjejte mě!" Vyskočil a začal kolem sebe mlátit rukama.
"Asi se ti něco zdálo.." Dusila v sobě smích Hannah.
"Asi..." Zabručel Zayn.
"Teď už jít můžeme?"
"Jistě."
* * *
Hannah se zastavila u tmavého oblouku se skleněnou výplní. Škola byla kousek od našeho bytu. Myslela jsem, že v nebi budu potkávat samé staré lidi, ale ne. Byla tu spousta mladých a na cestě sem jsme myslím potkali i asi osmiletou holčičku. Nebylo to spravedlivé. Je tu tolik lidí, co by si zasloužilo žít. Začínala jsem si pomalu zvykat na nadpozemský život. Vkročili jsme do místnosti.
Třída vypadala stejně jako na Zemi. Hannah si stoupla před tabuli a rukou nám pokynula abychom si sedli.
"Dnešek mám na vysvětlení našeho světa. V podstatě vám musím objasnit, co znamená být andělem ve všech směrech."
ČTEŠ
Life among the angels
FanfictionMé jméno je Camille Wilsonová. Byla jsem zcela obyčejná dívka. Žila jsem svůj poklidný maloměstský život, dokud nepřišla ta zpráva. Pamatuji si to naprosto přesně. "Cam, One direction budou mít tady poblíž koncert!" Přiběhla za mnou má malá sestřičk...
