Life among the angels

Chapter 2

"Kluci, jmenuji se Jasmína budu váš průvodce. Tohle je Camille."
"Liam, Niall, Zayn, Louis a já jsem Harry." Představil mi je všechny kudrnatý kluk.
"Já vás znám! Vy jste One direction!" Matně si vzpomínám na Nicoolin pokoj.
"Fanynka?" Zamručel Zayn.
"Sakra.. Ani po smrti nám nedají pokoj." Zasmál se Louis, ale pak se hned zarazil.
"Může se v nebi vůbec říkat sakra?" Zeptal se opatrně. Připadalo mi to hrozně komické a tak jsem v sobě dusila smích.
"To víš, že může. Jasmín, prosím, vem je. Já mám ještě práci. A... Vítejte v ráji."
U brány se objevila malá stařenka.
"Jdeme! Všichni se už známe, tak můžeme jít!" Zavelela Jasmína a vykročila po strávníku mezi stromy.
"Tohle je jen pro reklamu a na relax. Ukážu vám, CO JE TO NEBE."
Odkryla větev stromu a tak odhalila výhled na náš nový domov.
"Tamdadadáá!"
Přede mnou to vypadalo jako moje rodné město. New York.
"Ukážu vám, kde budete bydlet." Řekla Jasmína.
"My budeme bydlet všichni spolu?" Zeptala jsem se. Vždyť je ani neznám! Můžou to být nějací úchyláci nebo tak, ale to by tady asi nebyli.
"Ano. Je tu jeden obrovský byt a je potřeba tam někoho nastěhovat. Doufám, že vám to nevadí."
Nevadí? Vadí a moc!! Jasmína všechno brala, jako samozřejmost, ale já s tím nemohla vyrovnat. Jsem mrtvá. A teď k tomu ke všemu budu sdílet pokoj s pěti pakama? Fakt boží... No. Boží to asi bude.
Procházeli jsme ulicemi. New York to nebyl. Tady bylo čisto a nebyla tu žádné auta ani bezdomovci a nejspíš ani kriminalisté.
Najednou mě něco napadlo.
"Jasmín, jak jsi se sem dostala ty?!
"Jako jak jsem zemřela? Já měla rakovinu."
"Ach, to je mi líto. Omlouvám se, neměla jsem se tě na to ptát, je -"
"Cam!" Rozesmála se Jasmín. "Tady je to úplně normální. Všichni jsme tu mrtví."
"Všichni?"
"Ano, úplně všichni."
Ale to by pak znamenalo, že kluci taky zemřeli. Chudák Nicool! Jakoby toho na ni nebylo málo. Měla bych tam teď být a utěšit ji. Jasmín se zastavila před bílým .. panelákem?
"Jsme tady."
Vlezli jsme do výtahu, nechápu jak se nám tam sedm mohlo vměstnat, ale byli jsme tam. Vyjeli jsme až do posledního patra.
"Tohle bude váš domov." Odemkla dveře Jasmín.
Páni! Tenhle byt je větší, jak náš dům, a to vidím zatím jen obývák. Celé to tu byly v světlých barvách. Nejmodernější luxus. Dá se říct, že jsem byla absolutně překvapená. Čekala jsem harfy, obláčky a místo toho tohle.
"Posaďte se prosím. Musíme si promluvit."
Jasmín pokynula na pohovku a sama si sedla naproti nám do křesla.
"Budete chodit do školy pro anděly, ale nemůžete vyjít ven úplně bez vědomostí. Křídla nemáte vždycky. Objeví se vám jen, když jste rozrušení nebo máte velké citové vypětí. Když je, ale potřebujete, musíte myslet na nějakou velmi emotivní věc. I my andělé musíme jíst, sice ne tak často, ale musíme. Tady v Angeles Town máme spoustu restaurací a obchodů. To samé platí i s pitím. Ráno vás tu vyzvedne vaše učitelka.Ve studiu si vyberete profesi. Nejvyšší postavení je archanděl. Návštěvy na zemi jsou povoleny až po zkouškách ze školy, teda až vám dají osvědčení. Nějaké otázky?"