Digitální hodiny na mém telefonu právě ukazují čas 0:34. Místo spánku sedím někde v píči s cigaretou v ruce a krabičkou v kapse. Vlastně ani nevím proč to píšu, asi jen nemám komu to říct, komu se svěřit a potřebuju to ze sebe dostat..
Sedím ve třídě, sedím na akci, sedím v restauraci, ať sedím v jakékoliv prdeli světa vždycky jsou okolo lidé a stejně si připadám úplně sám. Nemám nikoho s kým bych si rozuměl, vlastně jak bych mohl mít když nerozumím ani sám sobě. Je vtipné, že člověk obklopený lidmi co ho mají rádi, má kamarády a rodinu, zdánlivě šťastný život a stejně si může připadat tak zkurveně sám. Chtěl bych v sobě najít ten klid po kterém tak toužím.
Přemýšlel jsem jak moc strašidelné je vlastně žít na tomto světě. Krutá realita? Všichni chcípnem a ať si myslíme, že jsme středem vesmíru nebo ne, svět půjde dál i bez nás. Vlastně si ani nevšimne, že tu nejsme.
Tolikrát sem v poslední době seděl sám s nožem v ruce a přemýšlel, že to prostě ukončím, protože to nemá smysl, nic mi nedává smysl, bohužel jsem zkurvenej sráč co se nedokáže ani zabít. A tak jen sedím s cígem v jedné ruce s nožem ve druhé a klepu se jak kus hovna. Asi se bojím umřít, i když nemám rád svůj život, nebaví mě ho žít, tak ta představa nežít mě děsí. Tolik bolesti bych tím způsobil lidem okolo mě a já bych ani nevěděl koho má smrt vůbec zasáhla? Je to vtipný, chtěl bych aby po tom co člověk zemře viděl reakce ostatních na jeho smrt, viděl pro koho opravdu něco znamenal.
Chtěl bych aspoň jednou zažít lásku. Lásku oboustrannou, bez předsudků, bez lží, bez žárlivosti, plnou důvěry a svobody. Každopádně člověk jako já a láska je dost nereálná věc. Měl bych přestat snít o životě, který nemůžu mít a prostě se smířit s tím co mám.
Dostávají mě dečka v dnešní době, sám jsem děcko, ale když vidím jak 13 leté holky řeší jak je jejich přítel podvádí, je mi opravdu na blití. Do piči já ve 13 byl tak šťastný dítě a vůbec sem takový hovna neřešil, tak proč mají potřebu kurvit si život sociálníma vztahama už tak mladý? Otázka na kterou asi nikdy nezjistím odpověď. Sociální vztahy jsou věc co asi chápat nejdou, jsou vlastně mnohem složitější a zároveň o tolik prostší než matematika. Tu aspoň člověk chápat může, vše má logické odůvodnění, ale když jde o sociální vztahy? Těžko, chování člověka se vysvětlit nedá, samozřejmě nějakým psychologickým pohledem se dá něco málo odůvodnit, ale pochopit prostě ne. Uzavřel bych to tím že sociální vztahy jsou sračka a lidé co neznají pořádně ani sami sebe, nevědí co od života chtějí by se na to mělo vysrat. Jak do piči může v 15 letech říkat, že má lásku na celý život, dobře možná pokud ho následující den srazí kamion, pak měl pravdu. Ale pokud ne, tak člověk v 15 prostě nemůže tohle říct. Paradox? Mě je 16, jsem ubrečená piča a jediné po čem toužím je fkn soulmate, možná to je tím, že vidím všude okolo jak jsou všichni šťastní, zamilovaní a užívají si dospívání. Nevím, fakt nevím. Možná si jen myslím, že důvod toho proč jsem ubrečená piča je, že mi chybí láska a pravej důvod je úplně někde jinde.. Nedávno jsem se seznámil na Facebooku s holkou, asi po týdnu pro mě začala opravdu hodně znamenat, řekl bych že jsem se do ní zamiloval.. z toho jak se ke mně chovala si myslím, nebo aspoň sem si myslel, že mě má ráda. Kdykoliv sem slyšel její hlas byl jsem šťastný, vlastně jen když jsme si psali a to i o totálních blbostech, byl jsem šťastný. Tak hodná, milá, krásná se stejným smyslem pro humor a stejnými zásadami jako mám já.. co víc jsem si mohl přát. Škoda, že to všechno byla jen má představa a domýšlivost. Asi je pravda, že mě ráda měla, možná pořád má, ale to jak jsem jí vnímal já bylo a pořád je o tolik silnější. Nemůžu na ní přestat myslet, ráno se vzbudím myslím na ní, jsem ve škole, jdu ze školy, přijdu domů, jdu spát, učím se, jsem venku s přáteli a stejně myslím jenom na ní. Na ty dny, kdy jsme si volali od večera až do rána, jak jsme spolu koukali na filmy.. dal bych cokoliv za ten pocit falešného štěstí. Ah, jak moc mi chybí.. je vtipné co emoce udělají s člověkem co dlouho nepocítil lásku, tu holku jsem nikdy neviděl osobně, jen jsem s ní strávil 2 týdny v nepřetržitém kontaktu na sociální síti a stejně si troufám tvrdit, že to co sem cítil a pořád k ní cítím je silnější než některé reálné vztahy.
No nic, momentálně je 1:53 a já tu sedím jako největší troska, co lituje svůj na piču život, namísto toho, abych s ním něco dělal. Fuck it.
