Loučení...

466 37 5
                                    

Takže menší upozornění...tohle budu psát do detailů.Takže  (když nechcete nemusíte) vemte si kapesník.(A začněte číst až začne zpívat) :)

*Nastal den,kdy můj James odejde do války.Seděla jsem u stolu a koukala před něj.Vstala jsem zavřela dveře a odešla do vsi.Šla jsem pomalu a když jsem tam došla.Lidé se loučili se svými syny a otci.Usmívali se.Nechápu jak se mohou smát.Vždyť posílají své syny na jistou smrt.Když jsem tam přišla měla jsem trochu na krajíčku.Očima jsem hledala Jamese až jsem si ho všimla jak tam stojí s Albertem a mluví s ním.Pohlédl na mě a já se k němu rozběhla.Objal mě a nějací vojáci začali po nás pokukovat.Oči jsem měla plné slz a nechtěla jsem aby to objetí skončilo.

"Jamesi..." rozbrečela jsem se a slzy tekly plným proudem...

"Neplakej.....neplač".Řekl rozklepaným hlasem.Podívala jsem se na něj a z očí mu spadlo pár slz.

"Já nechci abys odešel.Sotva jsem tě poznala".Řekla jsem a slzy jsem měla už i na krku.Kolem očí jsem to měla červené.

"Prosím....Jamesi...já tě miluju prosím".Řekla jsem a přitom plakala.Srdce mi to trhalo.

"Taky tě miluju....".Řekl mi  a já plakala dál.Obímal mě pevně,ale tak aby mě neudusil.

"Jamesi..."

"Copak?" Řekl a palce mi utíral slzy.Jenže nebylo to nic platné...mé slzy tekly dál...

"Slib mi že se tam nenecháš zabít!Slib mi že se vrátíš".Řekla jsem a hlavu položila na jeho hruď.

"Slibuju ti to...já se klidně i připlazím...ale kdybych..."

"Neříkej to slovo co začíná na S."

"Budu ti psát" Řekl a po jeho levé tváři tekla slza....

"I já tobě a starej se o Joeyho".Plakala jsem a ani jsem nestíhala utírat slzy.

"Vrať se mi Jamesi..."

"Vrátím"..

"Dáš mi polibek?" zeptal se a já se musela pousmát.Přikývla jsem.

Naklonil se a dotkl se mých rtů.Byl to takový ten rozlučkový polibek.Jeho jazyk se proplétal s tím mým a tak hle jsme se líbali asi 3 minuty...Když se odtrhl já měla oči plné slz.

"Vrať se..." Řekla  jsem a on nasedl do auta.Já jsem jen stála a plakala.Ema ke mě přišla já ji brečela na rameno...

"No ták Leon...neplač".

"Jenže já ho miluju...." Rozbrečela jsem se ale už i s hysterickým řevem.Ocitla jsem se na náměstí s Emou sama a ta mě hladila po vlasech...

"Je možné že se nevrátí".Přes slzy jsem skoro neviděla ale podívala jsem se na cestu po které odjel..

"On se vrátí...věřím v tom".Řekla jsem a utřela si slzy,

Tak rozbrečeli jste se?Ale popravdě! :D můžete mi to napsat do komentářu a samozřejmně mě to potěší :333

Oh Captain...my CaptainKde žijí příběhy. Začni objevovat