Oh Captain...my Captain

Vycházka

Šla jsem večer po pěšině do města a sedla si na kašnu.Modré šaty a krátké hnědé vlasy.Jo to jsem já.Seděla jsem a koukala.Slyšela jsem kroky a ohlédla jsem se.Viděla jsem vojáka už odsud jsem viděla khaki barvu uniformy.

"Slečna Vertuciová?" Řekl a ten hlas byl jak samet.Přikývla jsem a pomalu jsme šli.

"Tak co konkrétně by jste chtěl vidět?" Podívala jsem se na něj a on jen kývnul rameny.

"Fajn ukážu vám jedno místo.Pojďte".Řekla jsem a šli jsme mlčky.

"Kde bydlíte slečno?" prolomil ticho kapitán.

"Kousek za městečkem....vy?"

"Mé rodiště je Londýn...jinak pocházím z vesnice".

Šli jsme po pěšince a pak jsme vybočili k takovému lesíku.Pročli jsme ho a vynořili se na louce.

"Páni".Řekl tiše ale já ho slyšela.

"Líbí se vám tu?"

Přikývl a usmál se.

"A jak dlouho se tu zdržíte kapitáne?"

"Pár dní...možná týden.A prosím říkejte mi James".Usmál se a jeho usměv byl jako pohlazení.

"V tom případě mi říkejte Leona".

Tiše jsme seděli a nikdo neměl odvahu promluvit.

"Čím se živíte?"

"Moje matka pracuje jako bylinkářka..já ji jenom pomáhám...a vy?"

"Můj otec byl řezbář a matka lékarnice".

"Proč jste se dal do armády?"

"Vyhláška".Začala mi být trochu zima a já se otřásla.Sundal si kabát a dal mi ho.

"Ne to nemusíte".Řekla jsem ale on se nedal odbýt.Posdil se ke mě blíž.Připadala jsem si trochu divně.Já jsem nikdy vedle muže neseděla.Byla to změna.Příjemná změna.

"Právě padá hvězda...přejte si Jamesi něco".

"A vy jste si taky něco přála?"Přikývla jsem.

"Vy se mě bojíte?"

"Ne ale je to zvláštní.Já nevyhledávám moc společnost mužů".Zasmál se.

"Co?"

"Ale je hezké když se červenáte".Zasmála jsem se s ním a najednou mi tu přišla uvolněnější atmosféra.Seděli jsme tam dobré ještě 2 hodiny a pak jsem ho pozvala na takový "pozdní" večerní čaj.Přijal a já ho zavedla ke mě domů.Dala jsem čaj na plotnu a jak se začala voda vařit nalila jsem ji do hrníčku a podala Jamesovi.Vzal čaj a přitom mě letmě přejel prstama po mé kůži.Usmála jsem se a pak pili a povídali si.A začali jsme si tykat.V tu jsem hned poznala.Já se zamilovala na první pohled

-------------------------------------------------------------------------------------------

Takže půjdou s tou krásnou dívkou na večerní pochůzku.Celkem se těším.Vyšel jsem z vozu a ze zadu jsem slyšel různé kecy.Viděl jsem jak seděla u kašny avšimla si mě.

"Slečna Vertuciová?" Zeptal jsem se a přikývla.

Zavedla mě na krásnou louku.Tam jsme se posadilia začali jsme si tak trochu povídat.Asi se mě trošku bála a ani jsem se jí nedivil.Začala se klepat a já si sundal kabát a nasadil jí ho.Protestovala,ale já se nedal.Byl krásná a už to jméno...Leona.

"Je hezké když se červenáte".Zasmála se a to bylo jako rajská hudba.Pozvala mě na čaj já to příjmul.Měla krásný domek a vešli jsme dovnitř.Nalila čaj a já letmě přejel prstama po její kůži.Byla tak hebká.Povídali jsme si až jsme si dokonce začali tykat.Jakobych ji znal celý život.

"Kolik ti je Leon?Mohu ti tak říkat Leon?"

"Můžeš Jamesi"zasmála se."Je mi 19 a tobě?"Usmála se.

"Mi je 25".Usmál jsem se.Po nějaké době jsme o sobě snad věděli všechno.Já už musel jít se postarat o Albertova koně.

"Budu muset jít".Řekl jsem a podíval se na ni.Vůbec se mi ji nechtělo opouštět.

"No jo taky budu muset jít spát.Mám vás doprovodit nebo víte cestu?"

"Vím a děkuju za čaj".

"Nemáš  za co Jamesi" Usmála se.

"Mohu se zastavit i zítra?"

"Můžeš".Řekla a zasmála se až jí šli vidět její zoubky.Byla tak roztomilá.Když jsem šel po prašné cestě bilo mi srdce na poplach.Já se zamiloval a zrovna teď.Zrovna ve válce...