Od moře k moři stojí germánská vojska. Od moře k moři hluboké podzemní valy, příkopy, kde sídlí smrt!
Od moře k moři potoky drátěných přehrad, otrocké rakouské čapky, prušácké helmice!
Za nimi daleko překrásná leží země!
Země, jež oplývá mlékem a strdím.
Tam žije v okovech zmučený lid, zchvácený tesknotou,
zpitý snem dávným a těžkým o svobodě!
Tam žije děd i matka i děti, mladá a smavá žena, i bába – věštkyně,
jež kdysi nám před lety říkávala:
Já, děti, už toho nedožiji,
však vy – vy budete bojovati za světlý den, jenž vzejde nad otčinou!
Od moře k moři stojí germánská vojska. Za nimi temnota, otroctví, smrt! Za nimi zakletá v dračích spárech spí láska nás všech, spí všechen náš život!
Domovino!
Nikdy tvé jméno nebylo sladší, tak silné, tak živé
jak v tento den!
Těžký a ponurý hněv,
nesmiřitelný, zalehl v naše duše!
Hrozná a němá nenávist utkvěla v našich očích!
Ti, kteří kdysi pokorně chodili
za pluhem otrockým na rodné líše,
vděčni za skřivánčí písně,
za talíř polévky i skývu chleba,
ti, kteří mlčky na dusných fabrikách
drsné a pusté dny žili,
kdys bledí studenti, básníci, pěvci,
umělci – veselá chasa,
i ti, jimž nikdy nic nebylo svato,
bouřlivé pražské děti,
moravští junáci, šohaji od Tater
tři tisíce,
tři tisíce smělých, sokolích srdcí
ti všichni cítili v tento den:
Smrt není strašna!
Krásný a svatý je boj!
Tiché kdys budou pláně u Zborova, mír, pokoj a klid
nad námi bude vládnout! Ale věčný život
dán bude národu pokořenému.
ČTEŠ
1917
PoetryVěnováno památce bojovníků a mučedníků, kteří ve Velké válce položili svůj život za svobodu československého národa.
