Daughter of Fate

6. Konečně!

26.Července
Konečně se blížilo 1. Září a já trávila posledni dny trávila u Weaselových společně s Hermionou a Ronaldem (bohužel jsem k tomuhle zrzavému chlapci nepřišla stále na chuť a bavím se s ním je kvůli Hermioňe. Jinak jsem si rodinu zrzounů opravdu zamilovala.) Harryho ke vší smůle nechtěli jeho strýc a teta pustit. Tak se kluci (Fred, George a Ronald) rozhodli pro něj doletět kouzelným autem jejich taťky. Samozřejmě pan Weasley o tom nevěděl. Klukům se to povedlo a ráno s námi už Harry seděl u snídaně. Po snídani jsme s Harrym mluvili o prázdninách a o moji návštěvě u Malfoyových. Řekla jsem Harrymu o všem co se stalo a on mi zase řekl co mu ti zlý lidé, které nazýváme naše rodina dělali. Sice jsem je nikdy neviděla, ale už teď jsem je neměla rada. Také mi řekl o příhodné se skřítkem Dobbym, že prý mu hrozí v Bradavicích nebezpečí. Ani jsme se nenadáli a byl oběť. Byl vynikající a paní Wesleyová, je výborná kuchařka.

1.Září
Konečně jsme byli na nádraží. Společně s celým Waeselyovic klanem jsem mířili k průlezu na zastávku 9¾. Harry a Ronald šli až za námi. Všichni jsme proběhli ''zdí''. Nebo jsme si mysleli, že jsme všichni. Když jsem s Hermionou a malou Ginny našli volné kupé zjistili jsme, že jsme po cestě strážili Harryho a Ronalda , ale protože jsme si mysleli, že potkali nějaké jejich kamarády tak jsme to nechali být. Cesta uběhla velice rychle. Na nádraží v Bradavicích se od nás oddělila Ginny (Je to prvák). A my jsme s Hermionou šli hledat volný vůz. Merlin to tak chtěl, že jsme museli jet posledním vozem se zmijozelskými. Byl tam i Draco za celou cestu se na mě podíval jednou a obdařil mě úšklebkem a společně se svými přáteli urážely Hermionu. Nakonec jsem to nevydržela. Seřvla jsem Zabiniho a Notta. Dravá jsem obdařil nechápavým a poté arogantním úšklebkem (který mě naučil on) a řekla jsem mu, že je idiot. Díky Merlinovi jsme už byli na pozemcích školy a společně s Hermionou jsme se vypařili, jako pára nad hrncem. Došli jsme do Velké síně, kde už seděla většina obyvatelstva hradu. S Hermionou jsme se posadili k Nebelvírskému stolu vedle Freda a naproti Georgovi. Očima jsem skenovla síň, ale Harry s Ronaldem jsem nenašla. V hlavě mi vrtalo kde jsou a co se stalo. Ale dlouho jsem nepřemýšlela, protože dveře síně se otevřeli a dovnitř vyházeli prváci. Uviděla jsem málo Ginny, která vypadla značně nervózní, vyhlédla mě pohledem a já se na ni usmála. Úsměv mi opětovala. Paní profesorka začala číst jména moc jsem nevnímala, protože jsme přemýšlela, kde je Harry. Najednou jsem uslyšels Ginnyino jméno.

'' Ginevra Molly Weasleyová'' Řekla hlasitě profesorka. Viděla jsme na Ginny tu nervozitu, která náhle opadla, když Moudrý klobouk vykřikl. ''Nebelvír'' Ginny radostné vyjekla a utíkala za námi ke stolu, od kterého se ozýval ohlušující potlesk. Dosedla mezi mě a Freda. Tekly ji slzy štěstí a já ji objala. Za ten týden strávený u Weaselových jsem si tuhle umanutou dívenku velice oblíbila.

Když jsme s Hermionou dojedli, rozloučili jsme se s Ginny, která šla na kolej za doprovodu primuse. Až jsme s Hermionou dorazili k Buclaté dámě s úsměvem jsme ji pozdravili a řekli jsme heslo, tak jako minulý rok se pokoušela rozbít skleničku svým hlasem, ale stejně jako vždy se jí to nepovedlo. Po vystoupení schodů do dívčích ložnic jsme se s Hermionou vystřídali v koupelně a mezi tím tam dorazili naše spolubydlící Levandule a Parvati. S Hermionou jsme si ještě chvíli povídali a pak šli spát. Den však pro nás ale neskončil. Zhruba v deset v noci nám na okénko zaťukala sova, ale nebyla to obyčejná sova, byla do Hedvika. Harry mi napsal co se přihodilo a já tomu nemohla uvěřit. S myšlenkami na Harryho cestu do Bradavic v létajícím autě, jsem šla spát. Tentokrát  mě ze spánku nic nevyrušilo. 

______________________________________

Takže ahoj. Z této epizody se přemístíme do čtvrtého ročníku, z důvodu, že by se nic v dalších epizodách nic moc nedělo. Samo sebou napíšu jednu kapitolku ze 3. ročníku se Siriusem.