Daughter of Fate

3. Která kolej?

Po příjezdu do Bradavic jsme vystoupili z vlaku si nás odchytil obrovitý člověk. Zaslechla jsem někoho, jak mu říká Hagride. Odvedl nás k jezeru a nalodil nás na loďky. Musela jsem plout s Pansy, už nikdy víc. Cesta byla dlouhá a Pansiiny kecy dělaly tu cestu ještě zdlouhavější. Ve tmě se rozzářili světla z hradu. Byl tak obrovitý a nádherný. Když jsme vystoupili, někteří  z nás byli dost mokří, ale nikoho to nezajímalo všichni už chtěli vyrazit dovnitř. Hagrid nás dovedl až do Vstupní síně, kde si nás převzala. Byla to paní v letech s šedivými vlasy a přísným pohledem, její vzhled podtrhoval zelený hábit. '' Dobrý den, já jsem profesorka Minerva McGonaggalová. Nyní vás zavedu do Velké síně, kde vás následně zařadíme do jedné  ze čtyř kolejí. Jmenují se Havraspár, Mrzimor, Zmijozel a Nebelvír. Následujte mě.'' Paní profesorka nás vedla dlouhou síni ve ,které byli čtyři stoly, každý pro jednu kolej a na stupínku byl stůl pro profesory. Uviděla jsem svého tátu , který se na mě usmíval a pak stočil svůj pohled vedle mě a zamračil se. otočila jsem se tím směrem a uviděla Harryho. Nevěděla jsem proč se na něj mračí. Vrtalo mi to hlavou, ale vzápětí mě tyto myšlenky opustily,protože Modrý klobouk začal zpívat.

 Zdá se vám, že jsem ošklivý -

myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti -
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabrá srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!

''A nyní přejdeme k samotnému zařazování''Velkou síní se nesl hlas profesorky McGonaggalové.

''Parkinsonová Pansy'' Pansy se nesla po schodech stoličce, tak pyšnou chůzí, že to ani nejde popsat.

''Mladá slečna Parkinsonová''mumlal si moudrý klobouk pro sebe ''Zmijozel'' Od zmijozelského stolu se ozval hlasitý potlesk.

''Mlafoy Draco'' než si Draco stihl sednout moudrý klobouk křikl.

''Zmijozel'' Ostatní jsem moc nevnímala, vyměňovala jsem si nervozní úsměv s Taťkou. Jediné co vím je to,že  Harry s přáteli dostal do Nebelvíru a Dracovi přátelé do Zmijozelu. Mezi nimi bylo spoustu dalších studentů, kteří se dostali do příslušné koleje. 

''Snapeová Lily Hope'' Zaslechla jsem svoje jméno, v tu chvíli by se ve mě krve nedořezali. Pomalým a nervozním krokem jsem se vydala směrem ke stoličce. Sedla jsem si a zaslechla jsem, jak si moudrý klobouk něco pro sebe mrmlá.

''Vychovával tě profesor Snape, ale to nemění fakt, že si celá jako tvoje matka.''On něco ví o mé matce, proč mi o ní nikdo nic neřekne.'' Aď je to tedy........'' Klobouk se na chvílí odmlčel a pak vykřikl.'' NEBELVÍR'' kolem se mě ozývalo tiché šeptaní, něco ve smyslu,že jsem dcera toho Snapea a ještě k tomu jsem se dostala do Nebelvíru. Od Nebelvíru se ozval po chvíli váhání k mému údivu velký potlesk. Nejdříve jsem došla ke svému kolejnímu stolu u kterého jsem si sedla vedle Hermiony, která mě objala. Poté jsem vyhledala pohledem Draca, který se na mě mračil, myslím že tímto okamžikem se naše přátelství roztrhlo. Pak jsem se podívala na mého taťku, který se, ale na mě nepodíval. Pak ještě promluvil ředitel školy Albus Brumbál. Poté jsem si vychutnávala večeři.

Po večeři v doprovodu prefekta jsme se dostali na naší kolej.Pokoj jsem měla společný s Hermionou, Padmou a ještě se dvěma dalšími holkami. Vybalila jsem si věci a koukla na hodiny. Měla jsem ještě půl hodiny do večerky tak jsem se rozhodla, že se stavím za taťkou v jeho kabinetu.Když jsem k němu dorazila všimla jsem si otevřených dveří a dvou mužských hlasů,které se ozývali z kabinetu. V jednom jsem poznala taťkův a ten druhý mi byl povědomí už jsem ho někde zaslechla. Škvírou ve dveřích jsem tam nakoukla uviděla jsem taťku a k mému údivu Brumbála.

''Je celá ona, až na ty oči ty má po něm. Musíš jí to říct. Nebude na to sama má bratra nezapomínej na to Severusi.'' Nevím o čem to Brumbál mluví. Mluví o mě?

''Hm, je to pro ni příliš nebezpečné. On se vrátí a ona je mou jedinou vzpomínkou na ni.''

________________________________________________________________________________

Dramá!! XD

další Kapitola jupí.

V příští se přesuneme na konec školního roku.

Doufám, že se vám zatím příběh líbí.

Vaše Hope :3