Again

5.-Konec

Pátek

Pohled Aristotela:

"Na neshledanou!" zakřičel jsem přes celý dům, a aniž bych čekal na odpověď, jsem za sebou zabouchl dveře vily mých rodičů a i s kufrem, ve kterém jsem měl nejdůležitější věci, zamířil do garáže, kde na mě čekalo moje auto. Včera večer jsem se rodičům přiznal, že jsem gay, a že se dnes stěhuji do svého bytu na opačné straně města pryč od nich a hlavně blíž k Tateovi. Od toho incidentu na lavičce jsem získal, snad zázrakem, více sebevědomý a jsem odhodlaný přiznat Tateovi, že jsem ten pitomý kluk ze školy, který všechny šikanuje. Tedy poslední dobou už jsem přestal, chovám se jako debil jen pokud jsou v dohledu příbuzní, avšak to dnešním dnem končí. Dnešním dnem totiž končí všechno a já začnu novou kapitolu svého života. Na dnešní večer jsem se těšil a zároveň byl nervozitou bez sebe. Tak kdo by také nebyl, že?

Pohled Tatea:

Mrkl jsem na hodiny a nedočkavě si skousl ret. Už bylo půl šestý, ještě hodinku a můžu vyrazit. Úplně jsem se nedočkavostí třásl. Konečně zjistím, kdo je tím klukem, se kterým jsem si přes dva roky dopisoval, a který mi tak pomotal hlavu.
On ti ji jen nepomotal, Tateo. Ty ses do něj zamiloval. Zašeptal mi můj vnitřní hlásek a já samozřejmě zrudl snad i na zadku. Měl pravdu. I když přesně nevím, co je to láska, tak také vím, že se v jeho přítomnosti cítím příjemně a bezpečně, a žádné pouhé sympatie to nejsou, jinak by se mi nemohlo rozbušit tak divoce srdce a neměl bych takovou potřebu si s ním pořád psát, či povídat přes volání.

Běžel jsem. Protože jsem jaksi zaspal. Prostě jsem při tom čekání usnul a probudil jsem se až pět minut pře sedmou. Takže jsem běžel, a i přes to, že jsem sotva popadl dech, tak jsem se usmíval jako blázen.
K molu jsem dorazil ještě minutu před sedmou, takže jsem se usadil na prkna a čekal. Ještě pořád jsem se vydýchával z předešlého běhu, tudíž jsem přes své dunění nezaslechl blížící se kroky. Všiml jsem si dotyčného teprve až tehdy, kdy jsem periferním viděním postřehl tmavou siluetu, za níž se rýsovalo zapadající slunce.
"Cos dělal, žes' tak udýchanej?" ozval se hlas, který patřil klukovi, do kterého jsem blázen. Trhl jsem sebou a cukl hlavou na jeho stranu. Zatajil se mi dech. Slunce mu házelo stín na část tváře, kterou byl ke mně otočen a vlasy mu zakrývala kapuce, takže jsem si nemohl být jistý jak vypadá, avšak jeho další slova a pohyb mi jasně řekli, kým je.
"Zůstaneš tady i přes to, když se dozvíš, kdo jsem?" otázal se trochu váhavě, jakoby se bál, že mu uteču.
"Zůstanu." ujistil jsem ho pevně a trpělivě čekal.
Zhluboka se nadechl. "Angel. Jsem Angel Aristoteles Blake." vyhrkl napjatě, a pak svěsil ramena a otočil ke mě tu svou symetrickou pohlednou tvář. Víte co? Ani jsem z toho nebyl tak znechucený a vyděšený. Sice Blake býval můj šikanátor, ale poslední dobou jsem ho přistihl jak se na mě občas dívá a vůbec neměl ten pohled v očích jaký kdysi míval. Už od doby, kdy mě shodil na chodníku mám vůči němu divný pocit, jakoby se něco dělo a já si toho nevšiml.
Zvedl jsem svou dlaň a lehce mu prsty přejel po tváři, na které mu začínalo rašit tmavé strniště, a poté se mu zadíval hluboko do jeho stříbřitých očí, které mi vždy byli tak povědomé. Nejdřív jsem se těch nádherných ledových očí bál, ale poslední dobou na ně nemůžu přestat myslet.
Tiše jsem vydechl a stále zkoumal každý kousek jeho bezchybné tváře s ostrými rysi. "Vždy jsem si myslel, že jsi jenom namachrovaný kluk, který hází všude kolem sebe kameny. O tvé druhé anonymní stránce jsem si zase myslel, že je to jenom bezva kluk, který se stal mým jediným přítelem. Jenomže poslední dobou si myslím, že jsem klamal jenom sám sebe. Protože kdybych k tobě cítil jenom pouto nenávisti či přátelství, tak by to nevysvětlovalo to, že pokaždé, když pomyslím na tvé oči nebo náš polibek se mi rozbuší tak podivně srdce a já tě chci vidět nebo alespoň slyšet." přiznal jsem se po chvíli a omámeně hypnotizoval pohledem jeho úzké červené rty, které byli lehce pootevřené, jak trhaně dýchal. Stejně jako já a to už nebylo jen z toho běhu.
"Miluji tě, Angeli a je mi jedno, jestli jsi ten kluk ze školy anebo dopisovací kamarád. Miluju tě takového jaký jsi teď." zašeptal jsem zastřeně a zvedl k němu svůj pohled. Střetl jsem se s pohledem, který mi naprosto sebral racionální uvažování. Jeho oči se podivně třpytili radostí a touhou zároveň. Lehce položil svou teplou dlaň na tu mou.
"Já si nejdřív myslel, že jsi jenom další nezajímaví student a vůbec jsi mi nepřišel ničím zvláštní. Jenomže potom jsem tě jednou viděl jak sundáváš toulavou kočku ze stromu, měl jsi u toho tak starostlivý a něžný pohled, že jsem se přistihl u toho, jak přemýšlím nad tím, že bych chtěl aby ses tak díval i na mě. V ten den jsem se do tebe zamiloval." přiznal se a v jeho očích očích se objevila něha, kterou jsem u nikoho ještě neviděl. 
"Miluji tě, Tateo Michaelsi." zašeptal těsně před tím než se hladově přilepil na moje rty. Tenhle polibek nebyl tak opatrný jako ty předešlé. 
Dravě mě líbal a já se pomalu roztíkal jako nějaká třináctka. Z jeho těla sálal neuvěřitelný žár a i mně začínalo být neskutečné vedro. Chtěl jsem se ho dotýkat všude, a taky aby se i on dotýkal mé odhalené kůže.
Naše jazyky spolu vedli vášnivý tanec, stejně jako moje ruce, které se snažili rozepnout zip od mikiny, ve které už mi bylo horko. Angel moje počínání vycítil a udělal to místo mě. Strhl se mě mikinu a přejel mi dlaněmi přes odhalené paže až k šíji, aby mi mohl zaklonit hlavu, aby měl lepší přístup do mých úst. Už nám docházel vzduch, a tak se přesunul na můj krk, na němž skousl citlivou kůžičku pod uchem. Z úst se mi vydral nepatrný sten, ale i přes to ho uslyšel a já ucítil jak se usmál. Celý jsem zrudl. Bylo mi tak neskutečně trapně.
Odtáhl se ode mě a palcem mi setřel naše sliny, které mi stékaly po bradě. "Jsi roztomilý." zopakoval slova, jež mi řekl i minule.
Zrudl jsem ještě víc, ale ihned zbledl, jakmile se pohledem zaměřil na můj krk a spokojeně se pousmál. Hned mně došlo, co se stalo.
"Angi! Cos to udělal." zpražím ho nenávistným pohlede a rukou si vyjedu k místu kam mně udělal cucflek. "Jak jako mám jít teď mezi lidi?"
Pobaveně se rozchechtal. Měl jsem, co dělat abych neudělal to stejné, jelikož jsme oba věděli, že já stejně mezi lidi nepůjdu a jsem šťastní z toho, že mám konečně někoho, kdo celému světu chce jasně říct, že jsem jeho, a že si na mě nemají dovolovat. Jsem zvědaví  jak to přijmou naši spolužáci.
Když se přestal smát, tak se na mě znovu podíval, ale pak sebou plácl dozadu a zůstal zírat na potemnělou oblohu. S nepatrným úsměvem jsem udělal to samé, avšak po chvíli zírání na nebe jsem vycítil jeho pohled. Natočil jsem hlavu na stranu a vpil se do jeho očí, které mě zvědavě pozorovali. Tázavě jsem zvedl obočí. "Copak je?"
"Nechtěl bys přespat dneska u mě?" otázal se.
"Že se na to vůbec ptáš. Jasně, že jo. Ale  Kraky bude možná smutný z toho, že mu nepůjdu popřát dobrou noc." zamyslel jsem se.
Uchechtl se a šoupl se blíž ke mně. Pořád voněl jako cukrovinky.
"Nevadí, že je tvoje mikina pravděpodobně mokrá?" zeptal se mě zničehonic. Vylítl jsem prudce do sedu. "Cože?!"
Také se zvedl a naklonil se nad vodu, natáhl k ní ruku a vytáhl mou tmavě zelenou mikinu, která byla kompletně mokrá. "No tak to si odskáčeš." zavrčel jsem, vyskočil na nohy a shodil ho do vody, která byla stoprocentně studená. Jenomže mi jaksi nedošlo, že tím ztratím rovnováhu a spadnu do ní taky. Takže jsme skončili oba mokří až na to, že jemu to očividně, na rozdíl ode mě, vůbec nevadilo a řehtal se na celé kolo.
"Měl..Měl by ses teď vidět." řekl udýchaně. Z vlasů mu kapali kapky vody a stíkaly mu po krku. Když byl mokrý, tak vypadal...k sežrání, a to kanibal nejsem.
"Sklapni." odfrkl jsem si a začal se hrabat na molo. Když jsem vylezl, tak jsem se posadil na kraj a čekal než on vyleze taky. Jenomže se k tomu jaksi neměl. 
"Hej. Chci se jít usušit."
Nevině se na mě usmál a doplaval ke mně.  Zapřel se dlaněmi vedle mých stehen a vyhoupl se nahoru. Neměl jsem tucha, proč to udělal, ale když mi vlepil krátkou pusu na rty, tak jsem pochopil. On se vážně chová jako malý děcko. Vylezl si vedle mě a pomohl mi dostat se na nohy.
"Nebuď pořád naštvaný. Můžeš si za to sám. Ne nadarmo se totiž říká: 'Kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá.'" 
"Pff, můžeš za to ty."
"Ale já přeci nemůžu za to, že sis sedl až moc k okraji a já hold tu mikinu hodil do vody." vymluvil se narážkou na naši předešlou činnost, díky čemuž mě zrudli tváře.
"Jak daleko odsud bydlíš?" změnil jsem radši téma.
Ukázal ruko na jednu z nových bytovek, která se tyčila přibližně tři sta metrů od nás. Nebydlel zas až tak daleko, jak jsem si myslel.
"Jak vidíš, tak blíž než ty." odpověděl.
Pouze jsem kývl a dál se nijak nevyjadřoval, jelikož jsem se začal třást zimou.
Angel si toho samozřejmě všiml, tudíž zrychlil krok. Já byl schopný pouze drkotat zuby a o moc jsem nezrychlil. 
"Tady je někdo slimák." uchechtl se Angel těsně před tím, než si mě vyzvedl na záda. Vděčně jsem omotal nohy i ruce kolem jeho těla a přitiskl se k němu, co nejvíc. Pěkně hřál.
Za chvíli jsme už stáli před dveřmi do jeho bytu a za námi se táhly mokré šlápoty, to stejnak do zítřka uschne.
Odemkl dveře a vlezl se mnou na zádech dovnitř. Já měl zavřená víčka a ani jsem se je nepokoušel otevřít.
"Budeš si muset dát teplou sprchu. Nechci, abys mi ještě nachladl." 
Jenom jsem přikývl, jelikož jsem věděl, že by se můj hlas chvěl zimou. Položil mě na zem a já si rozklepanými prsty sundal boty, on mezitím vešel do jedněch dveří odkud se za chvíli ozvalo napouštění vany. Došel jsem k němu. Nedokázal jsem vnímat cokoli jiného, než své třesoucí se tělo.
"Svlékni se." poručil.
"J-Jdeš n-na t-t-o nějak b-brzo." vykoktal jsem v pokusu o vtip. Zacukali mu koutky, ale starostlivý pohled mu z tváře nezmizel. Takhle se na mě taky nikdo nikdy nedíval, ani moji praví rodiče, kteří byli většinu času pryč.
Poslechl jsem ho, takže jsem za chvíli před ním stál jen v boxerkách.
"Vlez si do vany, a potom za mnou přijď." řekl a položil na skříňku vedle vany ručník. Ani se na mě nepodíval a odešel. Jenom jsem nad tím pokrčil rameny a sundal si i spodní prádlo. Následně jsem si konečně vlezl do teplé vody, která mě ze začátku neuvěřitelně štípala, ale potom už jsem zavřel oči a nechal se uklidňovat příjemně teplou vodou. Asi po deseti minutách jsem vylezl a osušil se ručníkem, který jsem si poté omotal kolem pasu, aby o mě neměl Angel starosti, kde vězím tak dlouho.
Vylezl jsem z koupelny a konečně se pořádně porozhlédl okolo. Tenhle byt nepatřil mezi ty prťavé byty, jaký mám například já. Byl prostorný a vypadal nově. Bylo to tu provoněné sladkou a zároveň mužnou vůní, stejně jako Angel.
"Hoj! Angeli, kde seš?" houkl jsem.
"Zahni do pravé chodby! Na stole máš teplý bylinkový čaj s levandulí! Já se jdu umyt." křikl odněkud jeho hlas a já ho uposlechl. Vešel jsem do místnosti, kde byla mála kuchyňka spojená s malou jídelnou a prostorným obývákem. Na jídelním stole byl položen hrnek, ze kterého se kouřilo, a hromádka oblečení. Byla asi určena mně...No komu jinému, že? Oblékl jsem si tedy trochu větší teplou mikinu, která voněla pracím práškem a Angelem, a trenky, které mi taky byli trochu větší, ale co už.
Posadil jsem se na židli a u čekání na Angela upíjel teplý čaj. Byl výborný. Takový čaj si neumím udělat ani já, i když v tom byl dán pytlík od výrobců, které taky kupuji. Budu se muset zeptat jak to, že má tak dobrý čaj.
Po necelých pěti minutách se ozvalo otevírání dveří z koupelny a já zaměřil pohled do chodby, jelikož jsem nezavřel dveře, abych ho viděl přicházet. Jenomže to jsem asi neměl dělat, protože on přešel přes chodbu, pravděpodobně do svého pokoje, jenom v ručníku okolo svého pasu. Kompletně celý jsem zrudl a kousl se do rtu. Měl tak úžasné tělo. Dlouhé nohy, na kterých šlo poznat, že často běhá a skáče, i zbytek těla měl vypracovaný a štíhlí. Vypadal vážně jako nějaký model.
Když vylezl ze svého pokoje, tak už jsem se sice uklidnil, ale ten pohled asi už nikdy nezapomenu.
"Už je ti teplo, děvenko?" zeptal se šibalsky.
"Nejsem děvenka, a ty nejsi Mrazík." odvrátil jsem pohled. Proč mám najednou ruměnec jenom z toho, že se na něj podívám? 
Doufal jsem, že si toho nevšimne, ale on je docela všímavý.
Přistoupil ke mně a chytil mě za bradu, čímž mě donutil se na něj podívat. "Co se děje?"
"Uhm...Nic." špitl jsem.
Naklonil hlavu na bok. "Není to nic. Proč se stydíš? Vždyť jsem tady jenom já."
Sklopil jsem pohled. "No právě." řekl jsem sotva slyšitelně.
"Ty se stydíš přede mnou? Proč?" nechápal.
"No..Protože..." nedokázal jsem ze sebe vypravit. "Protože jsem tě viděl j-jak jdeš jen v ručníku d-do pokoje a j-já.." nedokončil jsem, jelikož se rozesmál. Překvapeně jsem k němu zvedl hlavu. "Tobě t-to nepřijde...já nevím...trapné? Úchylné?"
Pobaveně zavrtí hlavou. "Co si myslíš, že jsem dělal, když ses v koupelně svlékal. Nevšiml sis, že jsem měl odvrácenou tvář? To bylo proto, že jsem měl totálně rudý tváře. Nevím jestli se mi to někdy stalo, ale měl jsem hroznou chuť se tě dotýkat a vlézt do té koupele s tebou."
Tak teď jsem zčervenal jak pivoňka. "V-Vážně?"
Slyšel jsem jak se mu zadrhl dech, proto jsem k němu zvedl pohled. Jeho oči těkali po mém obličeji. "Vážně. Teď mám normálně chuť na něco jiného než na jídlo nebo čaj." zachroptěl.
"N-Na co?"
Ani se nenamáhal s odpovědí a rovnou mi jazykem přejel po rtech. "Na tohle." zamumlal do mých rtů a vklouzl mezi ně svým jazykem, aby mohl znovu prozkoumat moji dutinu ústní. Teď už i mě přešla chuť na jídlo. Omotal jsem ruce okolo jeho krku a vypustil zadržovaný vzduch z plic.
Asi už ho bolelo být předkloněn, protože mě chytil za stehna a vyhoupl si mě na sebe tak, abych mu mohl obtočit nohy kolem boků a víc se k němu přitisknout. Takhle jsme na sebe byli natisknutí už sice jednou, ale to jsem to nevnímal tak intimně jako nyní. 
Měl jsem zavřené oči a nevnímal nic jiného než jeho jazyk v mé puse a jeho ruce, které se mi ze stehen přesunuli na hýždě, jež následně jemně stiskl a já nevědomky vzdychl. Zajel jsem mu dlaněmi do vlasů, které byli ještě mokré a voněli po karamelovém sprchovém gelu. Zvláštně spokojeně zavrněl a odtrhl se od mých rtů, které stále toužili po jeho dotyku.
Omámeně jsem se mu zadíval do očí, které byli zastřené chtíčem a vzrušením, i když tam pořád byla jiskřička toho tajemného citu jménem láska. "Tateo...Prosím řekni jestli můžu pokračovat, nebo ne. Protože pokud budeme pokračovat, tak za sebe neručím." zachroptěl varovně a šlo na něm poznat, že se jen tak tak drží, aby se na mě nevrhl.
Hlasitě jsem polkl. "P-Pokračuj." dovolil jsem mu a čekal, co udělá.
Pouze se otočil ke dveřím a došel ke svému pokoji, kde otevřel dveře a já ani nestihl zjistit jak jeho pokoj vypadá, protože mě doslova hodil na velkou postel a klekl si nade mě. Propletl si prsty s těmi mými a sklonil se proto, aby si znovu ukořistil moje rty.

**********Konec*********
Musím říct, že tenhle příběh je jeden z mála, který mě bavil psát, protože nebyl tak zdlouhavý, takže ho mám dokončený dřív, než ty které teprve chystám. Kdybyste chtěli nějakou bonusovou kapitolu, tak mi klidně napište do komentářů, nebo do zpráv, avšak si myslím, že dříve dokončím tenhle školní rok a udělám přijímačky, než to, že mi někdo napíše komentář. Ale nechci se tady litovat. Doufám, že se všem tenhle příběh líbil a budete se těšit na další. Říkám si, že takové krátké příběhy budu psát častěji, takže komu se líbí, tak se může těšit na další, který vyjde minimálně do měsíce, jelikož já u toho psání trčím dlouho. No nic, už se s vámi prozatím loučím

Vaše Eiffelovka.