Black feather • destiel

Ten, co lásku pocítil

"A jak dlouho ještě teda budeš na hranici mezi andělem a člověkem?"

Byli jsme spolu s Deanem už víc jak půl roku... Nejkrásnějších 6 měsíců, jaké jsem kdy zažil.

"Zlato, však už jsem ti tak tisíckrát říkal, že to prostě nevím..."

Ale v posledních dnech to mezi námi nějak... neklapalo.

"Už mě to nebaví... Ze začátku to bylo cool a docela i sexy, ale teď? Pořád za tebou někde zůstává černý peří a už třikrát jsem ti volal sanitku, protože jsem tě našel doma v bezvědomí."

"A myslíš si, že mně se to snad líbí?! Za mojí problikávající svatozář nebo spálená křídla nemůžu a fakt bych si přál mít od toho klid." Zvedl jsem trochu hlas. Chápal jsem ho a mrzelo mě to... Hrozně moc.

"Já vím, Casi... Jenom je toho na mě poslední dobou trochu moc. Pořád nějaký problémy v práci, to pomáhání Samovi a Jess s předěláváním bytu pro dítě a ještě k tomu mi dneska ráno volal Bobby, že má podezření na rakovinu."

"Cože? Honey, proč jsi mi to neřekl?" Přišel jsem k němu a objal ho. Bobby pro něj byl jako táta... Vlastně mnohem víc než jeho opravdový táta kdy byl.

"Nechtěl jsem tě tím zatěžovat..." hlesl smutně a políbil mě na krk.

"Vždyť víš, že mě ničím nezatěžuješ. Miluju tě, Deane a vždycky budu." Chytil jsem ho za tváře a propojil naše rty. "Pamatuj si to, ano?"

"Ano," zašeptal a polibek mi oplatil, tentokrát s větším zapálením. "Nechceš zajít někam na sklenku? Zapomenout na všechny problémy?"

"Deane, nemyslím si, že-"

"Jenom víno, přísahám. Nenechal bych tě se opít." Usmál se a pohladil mě po tváři. Za celých šest měsíců jsem se nenapil... A ani on ne, což jsem rozhodně nechtěl měnit...

To jsem ale ještě nevěděl, jak se celý večer zvrtne.

..............

Seděl jsem před až předraženou restaurací v zaparkované Impale přesně tak, jak mi Dean řekl. Prý tam šel jen zkontrolovat naší rezervaci a měl se pro mě za chviličku vrátit. Nemohl jsem uvěřit tomu, že nezapomněl na moje narozeniny (přesněji den, kdy jsem padl na zem), takhle mě překvapil až k večeru a ještě k tomu je chtěl oslavit zrovna tam. Vždycky jsme chodívali kolem té restaurace cestou z mojí práce domů a já zasněně koukal do výlohy na pohádkovou výzdobu, ale netušil jsem, že si toho vůbec někdy všiml.

Díval jsem se do mobilu a poslouchal při tom hudbu linoucí se z rádia, když jsem se rozhodl podívat do prosklené haly plné nádherně prostřených stolů a několika zamilovaných párů. U recepce stál tam Dean a mluvil s nějakou tmavovlasou dívkou. Někoho mi zezadu připomínala, ale byl jsem si jistý, až když se otočila přesně na mě, podívala se mi zpříma do očí a zvedla jeden koutek úst.

"Lisa?" řekl jsem překvapeně nahlas a zavzpomínal na ten jeden den v nemocnici u Deanova lůžka, když jsem na jeho bývalou přítelkyni neskutečně moc žárlil. Co tam dělala?

Ještě pár minut jsem je jenom tak pozoroval jak spolu něco domlouvali... nevadilo mi to, spíš mě zajímalo o co šlo. Za toho půl roku jsem si už byl jistý, že by zrovna kvůli ní Dean nic proti mně nevymýšlel, ale o čem se mohli bavit? Vypadalo to vážně...

Potom si jen potřásli rukama a Dean odešel z restaurace za mnou.

"Děje se něco? Co tady dělá?" ptal jsem se přes pootevřené okénko auta.