Avengers a tajemství podsvětí

4.Kapitola

S bolestí hlavy se jsem se probrala. S námahou jsem otevøela oèi. Rozhlédla jsem se po místnosti a zjistila, e se nacházím ve výslechové místnosti. Podívala jsem se na svoje ruce, které jsem mìla v poutech. Jak primitivní vìc. Ze dveøí vyel nìjaký agent. S úklebkem jsem se na nìj podívala. ,,Teï vám budu pokládat otázky a vy mi je zodpovíte. Tak jak se jmenujete?" ,,To snad nemáte záznamy? Slyela jsem e jste nejlepí organizace na svìtì, ale asi to byla le. Velice jste mì zklamali." Dìlala jsem jako by mi zlomili srdce. ,,Zeptám se jetì jednou. Jak se jmenujete?" ,,A já vám zase øíkám, e vám víc neøeknu. Podívej te se na sebe jeden z podøadných agentù. Nic víc nic míò. Jste jenom poskok. I já jsem víc ne vy." S natvaným oblièejem se na mì díval a pomalu se zvedal. ,,Nezahrávej si se mnou holèièko. Vùbec neví s kým mluví, abys toho pak nelitovala." ,,No tak se pøedveï trosko." Najednou se ozvalo z reproduktoru: ,,Agente Coulsne vra te se na místo. Hned!" Jettì mì probodl pohledem ne odeel. Pochvíli se otevøely dveøe a vstoupila nae Black Widow. ,,Tak co zkusí ty? Pùjde na mì s muèením nebo psychycky a nebo otázky? Ale rychle dnes mám naspìch." Znudìnì jsem dala hlavu na stranu. Chvíli mì skenovala pohledem. Tak dalí èlovìk, který vybouchne vzteky to bude zábava. ,,Tak pøedemnou právì sedí ta slavná vdova. To bych mìla byt poctìna. Ale teï mì napadá, jak se taková vraedkynì mohla stát jedna z Avengers? To jsi se sama rozhodla a nebo tì k tomu donutili? Klidnì mi to øekni nikomu to neøeknu." ,,Rozhodla jsem se zcela sama." S neutrálním oblièejem na mì hledìla. ,,No a nebo to bylo kvùli tvému svìdomí? Kolik lidí si zabila? To sis myslela, e jakmile pøejde na stranu dobra, e bude èistá a nebo jako svìtice. Ne! Jsi jen vrah!" V oku se ji objevil tik jetì chvíli. ,,Urèitì má noèní mùry a kadou noc se probouzí s køikem a pláèem. A myslím si, e ve snech vídá kamarádku Jess." V oblièeji se ji mihl strach. ,,Ano pøesnì ta Jess, která ti tolik vìøila a ti jsi ji jen tak støelila do hlavy!" Teï se na mì dívala s pøekvapením. ,,jak tohle ví?" ,,No jen jsem se setkala s paní rudou. Pøíjemna ena. Ptala jsem se na tebe ve mi øekla. A hlavnì to e je z tebe zklamaná. e mohlo z tebe být víc, ale to zas nìkdy jindy. Teï ti poloím otázku. Lituje toho?" S otázkou jsem se na ni dívala. Jen na mì hledìla. Do dveøí najednou veel Hawkey. Vtal vdovu za ruku a s ní odeel z místnosti. No tenhle konec mì zklamal myslela jsem, e se mi tu zhroutí, ale ono nic. Pøítì zvednu laku vysoko. S povzedechem jsem se podívala na strop. Tak dost! Já tu snad zeílím! Musím priè!

Ahoj moc se omlouvám e jsem dlouho nepsala. Doufám e se vám to zatím líbi. A omlouvám se za chyby