Restart ✔

10.

Tohle je Rin, který se objeví v kapitole, samozřejmě bez obojku. ⬆

,,Izuku? Ty jsi zase doma? " Ozve se hlas mojí mámy.

,,Ty zůstaneš tady" Varovně se na něj podívám.

,,Zastav mě" Ďábelsky na mě mrkne a než stihnu něco udělat už mizí v chodbě. Rychle se vrhnu za ním. Ten idiot!

Doběhl jsem ho, ale z kuchyně vyšla moje mamka. Zastavila se a dívala se na nás.

,,Dobrý den, já jsem Todoroki Shoto, Midoriyovo přítel" Usmál se mile a nevině, jako to dělával na učitele a lidi ve škole. Ten bastard!

,,Heeh?" Mamka nevěděla, co si má pod touto pointou představit. Její fantazie je opravdu hodně bujná.

,,Jo, můj kamarád ze školy. Večer tady přespal, chtěl pomoct s učením" Snažil jsem se to zakecat. Todoroki se na mě ušklíbl tak, aby to moje mamka neviděla.

,,Ach tak, a proč máš potrhané oblečení?" No jo, on se vlastně převlékl.

,,Ale to nic, Midoriya ho chtěl ze mě srhat" Božeeee, zabte mě někdo! Že já ho večer na tu ulici nevykopl!

,,Je to vtipálek. Včera jsme spadli že schodů, já skončil s vykloubeným ramenem" A na důkaz jsem jí ukázal moje obvázané rameno.

Todorokimu jiskřilo v očích. Očividně si to opravdu užíval.

,,Ach, božínku. Jsem ráda, že vám nic není." Chytila se mamka za tváře.

,,Nene, teď nás omluv. Todoroki už odchází" Obešel jsem Todorokiho a snažil se ho odtlačit. Co si budeme ale povídat, ani ti s ním nehnulo.

,,Už? Nechceš tu ještě zůstat?" Bože! Proč mám tak hodnou mámu.

,,Todoroki má ještě hodně věcí na práci, nemůžu ho ti zdržovat" Snažil jsem se, aby to neznělo ironicky.

,,Tak tedy nashledanou" Pozdravil Todoroki a obouval si boty. Jen jsem si úlevně oddychl.

,,A kdykoli přijď znovu" Zavolala za ním ještě moje máma. Todoroki po mně hodil úšklebek. Jedině přes mojí mrtvolu!

,,Tak tedy ahoj a díky" Podíval se na mě Todoroki, pak ke mně přišel blíž a políbil mě. Než jsem si to uvědomil, už zabouchával vchodové dveře.

Naštvaně jsem je otevřel.

,,Můžeš toho konečně už nechat!" Byl už dávno pod schodama. Jen na mě mrknul a zmizel za rohem.

Naštvaně jsem zabouchl dveře a opřel se zády o ně. Já ho tak nesnáším!

Poté jsem naštvaně zamířil do pokoje.
___________________________________________

,,Spadl jsi ze schodů u dílen? Ty jsi teda nemehlo" Smála se mi Uraraka.

Hodina Japonštiny. Ano, právě tu teď máme mít. Uraraka seděla na tuto hodinu s Jiro a já jsem měl sedět s Iidou, který tu stále nebyl.

Podle informací, jež nám Iida poskytl, měl jeho bratr autonehodu, ale bude v pořádku.

Když jsme dorazili do třídy, v lavici, kde se mělo nacházet volné místo seděl kluk s černými havraními vlasy. Šel jsem tedy k němu a položil si tašku na židli vedle. Když zaznamenal pohyb, tak se na mě s úsměvem podíval.

,,Ahoj, jsem tu nový. Jmenuji se Rin. Nevadí, že jsem si sem sedl? Učitel řekl, že je zde volné místo"
Zářivě se na mě smál.

,,Izuku Midoriya, těší mě." Podal jsem mu svoji ruku, do jeho nastavené dlaně.