Restart ✔

12.

,,Překážíš mi, laskavě uhni z cesty" Vrazil do mě Bakugou a já se zastavil o dalšího studenta. Schytal jsem pár nepěkných poznámek. Omluvil jsem se a pokračoval v cestě.

Už je to týden, co se na mě Todoroki nepodíval. Nevěnoval mi ani jeden z jeho uhrančivých pohledů. Dělal, jako bych neexisoval, jako bych tady ani nebyl.

Ze začátku mi to vyhovovalo, ale teď mě to strašně irituje. Ačkoliv jsme spolu nestrávili dlouhou dobu, zvykl jsem si na ty jeho úchylné narážky. Teď tu byl ale Rin, hodně jsme se za ten týden sblížili. Líbil se mi.

,,Chováš se jako kurva!"

Ano, tyhle slova se mi na mysl kradla často. Opravdu tomu tak bylo? Nebo byl Todoroki frustrující, že nedostane to, co chce? Ať to bylo, jak to bylo, hrozně mě ta slova tížíla, ačkoliv jsem se na ně snažil nemyslet. Vždycky, když jsem si na něj vzpoměl, tak jsem ho totálně nesnášel.

Zrovna jsem seděl s Urarakou. Zasněně se koukala ven z okna. Nejspíš zase přemýšlela o něm. Uraraka se mi nedávno svěřila o někom, kdo se jí líbí.

------------------Flasback-------------------

,,Midoriyo? Potřebovala bych s něčím pomoct" Přišla zamnou ke skříňkám Uraraka. Hlavou jsem naznačil Rinovi, aby nás nechal chvíli o samotě.

,,Počkám na tebe ve třídě" Pošeptal mi a odešel.

,,Ano? Jak ti můžu pomoct?" Bylo divné, že někdo prosí o pomoc zrovna mě.

,,V-víš, je tu někdo, kdo se mi líbí a já nevím, co mám dělat" Mluvila Uraraka a ťukala si ukazováčky o sebe. Ona čeká, že jí s tímhle pomůžu? Nikdy jsem nikoho neměl.

,,Promiň Urarako, ale já tomuhle nerozumím. Nikdy jsem nikoho neměl, čímž bych se asi neměl moc chlubit, ale tím myslím, že se v takovýhle věcech nevyznám." Nervózně jsem se drbal na týle.

,,To nevadí, já jen, že jsi jeho kamarád, takže mě napadlo, jestli by jsi nemohl zjistit, zda se mu také nelíbím. Ale jestli tě žádám o moc, tak to dělat nemusíš" Uraraka byla nejistá a stydlivá, úplně, jako když jsme se poznali.

,,A kdo to tedy je?" Tak nějak jsem to tušil, ale raději jsem to chtěl slyšet.

,,Iida" Bingo!

---------------end flashback---------------

,,A abych nezapoměla. Výtvarnou výchovu máte spojenou s druháky" Otočila se na nás učitelka, když dopsala na tabuli domácí úkol. Jen jsem si povzdechl.

,,Můžu s tebou sedět na výtvarku?" Přišel za mnou o přestávce Rin.

,,Jestli chceš, jen to dám vědět Urarace" Jen kývl a posadil se vedle mě a já si šel odchytit Uraraku.

,,Nevadí ti, kdyby jsi si sedla k Iidovi?" Tak nějak jsem tušil, že nebude proti.

,,D-dobře" Jen kývla a usmála se. Vypadá to, že ji to potěšilo. Jen jsem se na ně usmál a otočil se, ale do někoho jsem vrazil. Todoroki.

,,Promiň, neviděl jsem tě" Avšak kolem mě prošel, jako kdyby narazil do vzduchu.
(Pozn. autorky: Jo, věřte i to jde. Kamarádka běžela a najednou zakopla, pak přišla se sádrou, že má zlomenou kost za mazlíčkem)

Jen jsem si povzdechl a vrátil se k Rinovi do lavice. Povzbudivě se na mě usmál. Když přišla učitelka, sedli jsme si a věnovali se kreslení. Dnes jsme kreslili krajinu. Rin se ke mně pořád nakláněl a šeptal mi do ucha. Měl jsem z něj husí kůži, ale překvapivě mi to nijak nevadilo.

Byl jsem už skoro hotový, když jsem ucítil ruku na svém stehně. Zmrazil jsem se v pohybu a podíval se jeho směrem. Díval se na můj obraz a usmíval se.

,,Ty jsi opravdu talent Midoriyo" Řekl obdivně Rin.

,,D-děkuji" Poděkoval jsem. Ale jeho ruka z mého stehna nezmizela.

Uslyšel jsem za mnou ránu. Otočil jsem se a viděl Todorokiho, jak sbírá flašku s pitím a přitom propaluje Rinovu ruku na mém stejně.

Počkat! Todoroki seděl celou tu dobu za námi? Vůbec jsem si ho nevšiml. Rin se na něj jen ušklíbl a ruku sundal. Rozhodl jsem se tedy pokračovat v malování.

Po hodně jsme zůstávali ve stejné třídě a tak semnou opět seděl Rin.

Ačkoliv se mi to vůbec nechtělo říkat, Todoroki mi chyběl. Ty jeho narážky a otravnost. Měl jsem sice Rina, ale nebylo to totéž. U obou jsem se cítil jinak, ale u Rina jsem se cítil lépe, možná za to mohla ta jeho pozitivní a milá povaha. Jen jsem nad tím kroutil hlavou.

Se zazvoněním začala hodina. Nijak jsem nevnímal. Položil jsem si hlavu na lavici a odpočíval.

,, Rine, dojdi prosím tě do mého kabinetu pro křídy" Vytrhl mě ze zamyšlení učitelův hlas.

,,Dobře, ale mohl by jít semnou Midoriya? Ještě se tu moc nevyznám" Učitel jen pokýval hlavou v souhlas a tak jsem se zvedl a šel za Rinem.

Vyšli jsme na chodbu a sešli o patro níž, kde se nacházel učitelův kabinet. Rin najednou zpomalil, podíval jsem se na něj. V tom mě přimáčkl ke zdi a políbil mě.

Líbal pomalu a něžně. Úplně jinak než Todoroki, s citem. Jakoby chtěl jen tohle. Todoroki vždycky přemýšlel jen o tom, mě dostat do postele. Proto jsem se teď cítil úplně jinak. Šťastně...

V tom jsem uslyšel třísknout dveře od záchodu, pár metrů od nás. Pak jsem už jen zahlédl Todorokiho vlasy. Viděl to!?

Podíval jsem se na Rina, který se na mě usmíval. Pak stočil pohled směrem, kam odešel Todoroki.

,,To je tvůj ex?" Proč se na to ptá teď? A kde na tohle sakra přišel?

,,N-ne, jen mě párkrát políbil. Bral to jako legraci" Přiznal jsem na rovinu. Nechtěl jsem to před ním tajit.

,,A kdo líbá líp? Rád bych to věděl, přece jen, Todoroki je zdejší bad boy." Usmál se na mě. Proč se na tohle sakra ptá? Zrudl jsem snad všude.

,,Ty" Vydechl jsem. Jen se usmál, chytil mě za ruku a šel semnou směrem kabinet.

Nedošlo jim, že Todoroki neodešel, nýbrž poslouchal za rohem. Slova zelenovlasého klučiny ho zasáhla víc než čekal a i někdo jako je on, uronil slzu ze zoufalství, že Midoriyu už definitivně ztratil...

Takže dneska ještě jedna, jsem nějaká hodná xd.

Nemusíte se bát, je to Tododeku, ačkoliv tam chci udělat pár komplikací...

Zaprvé z důvodu kapitolu. Chci jít aspoň přes 20 kapitol. Kdyby to teď šlo všechno hladce, už by to končilo, což nechci.

Zadruhé... Byla by to nuda, kdyby se tam nic nedělo xd. A mám ráda komplikace v příběhu. Nojo, taková už jsem.

Takže se nemusíte bát. Další kapitola bude zítra...

Sayonara♥

_kerria_