Restart ✔

4.

Zrovna jsme seděli v jídelně a vychutnávali si oběť. K našemu triu si přisedlo i to děvče, které sedělo s Urarakou na fyziku. Myslím, že se jmenovala Jirou.

Opravdu jsem se bavil, Uraraka s Jirou nám vyprávěli svoje zážitky ze základky a Iida se sem tam taky s něčím podělil. Já bohužel neměl s čím a tak jsem se stal jen věrným posluchačem. U našeho stolu bylo opravdu živo, Bokugou a jeho parta seděli úplně v rohu a házeli po nás věčně pohledama. Nejspíš se nechtějí přibližovat, když se okolo mě motá tolik lidí. Pak se to ale stačilo v docela vážný hovor.

,, Mrzí mě jen, že se Kaminari a Kirishima tolik změnili. Chybí mi ty chvíle s nimi" Promluvila Jirou z ničeho nic.

,,Jo jo, mně taky. Nikdy bych neřekla, že se přidají zrovna k nim." Zdá se, že mi tu něco ucházelo.

,,Vy jste se s nimi znali?" Jelikož jsem toho moc nepobíral, rozhodl jsem se zeptat přímo.

,,S Jirou, Kaminarim a Kirishimou jsme chodili na nižší střední. Byli o rok starší, ale často jsme s nimi chodili ven a dělali různé blbosti. Když jsme přišli sem a zjistili, jak zpychli, nemohli jsme tomu uvěřit" Ujala se vysvětlování Uraraka.

,,Nemyslím si, že jsou zlý. Když jsem kolem nich procházel, nic mi neudělali... Chci tím říct, že jakýkoliv jejich člen by si rýpl, nebo cokoliv jiného. Oni se po mně, ale jen ohlédli a pokračovali" Ačkoli se mě nikdy nepokusily zachránit nebo mi pomoct. Ale to už jsem vykládat nechtěl.

,,I tak nic nemění na tom, co se z nich stalo" Prohlásila Jirou. Bylo mi jich líto. Dívat se, co se klube z jejich přátel, ačkoliv jsem nevěděl jaké to je, neboť jsem nikdy žádné přátelé neměl.

Než jsme se nadáli už byl konec oběda a my se znovu museli vydat do třídy. Zůstávali jsme ve stejné třídě, akorát jsme měli hodinu chemie.

,,Ach bože, bože, bože..." Slyšel jsem naříkat Uraraku vedle mě, která se dívala do sešitu a drtila si spánky.

,,Co se děje?" Ptal jsem se, ačkoliv jsem to tak, nějak tušil.

,,Já to prostě nechápu! Máme psát opakování solí, ale ať chci jak chci, nemůžu to pochopit" Včera nám to oznámila učitelka, vždycky mě chemie bavila a tak mi nedělala žádné problémy, ale lidem u mě ze třídy ano.

,,Tak já tě to naučím. Není ti nic složitého, určitě to během chvilky pochopíš" A tak jsem zbytek celé naší přestávky Urarace vysvětloval soli. Když pak učitelka rozdala papíry, zjistil jsem, že nám nedala vlastně žádné těžké příklady.

Zbytek hodiny se nesl v duchu opakování. Učitelka už v hodině začala opravovat testy a postupně si nás volala. Dostal jsem za jedna, stejně jako Iida. Viděl jsem ale Uraraku, jak celá nesvá čeká, až jí také zavolá.

Když jsem si pak balil věci, viděl jsem Uraraku s pár ostatními stále čekat a tak jsme společně s Iidou vyrazili k učebně výtvarky. Stalo tam už pár žáků, kteří nám oznámili, že je zavřeno a máme čekat. To by ovšem nic nebylo, kdyby hned vedle nás nestáli druháci a nevraždili mě pohledem, tedy jen většina. Ale jedny oči mě pozorovali nejvíc. Oči jež jsem cítil, že mi zírají až do duše, moc dobře jsem věděl komu ty oči patří a proto jsem se ho rozhodl ignorovat.

,,Děkuji Midoriyo!" Něco nebo spíše někdo mi skočil okolo krku a dál pusu na tvář, nemusel jsem slojí přemýšlet kdo to byl. Moje tváře nabrali odstín tmavě červené a já netuším co mám říct. Uraraka tam stála vysmátá s testem na kterém byla zaznamenána jednička. Z transu mě vyrušil až druhák, který na něho volal.

,,Todoroki kam jdeš?! Za chvíli začíná hodina" Otočil jsem se a viděl zamračeného Todorokiho odcházet pryč. Chvíli mi vrtalo hlavou o co jde, ale pak jsem si řekl, že mě to stejně nezajímá a tak jsem se opět spustil do konverzace s Urarakou a Iidou.

Hodina výtvarky se nesla v klidné atmosféře. Tentokrát jsme si sedli do lavice pro čtyři společně s Jirou. Byla opravdu milá, docela se podobala Urarace, ale nedávala tam najevo svoje emoce. Sem tam se mě vyptávala na otázky ohledně Bakugoua, odpovídal jsem jí a vždycky zabruslil pohledem do zadní lavice, kde seděl. Kdykoliv si toho všiml, ukázal mi pěst a já se hned otočil. Pak už jsem raději nic neriskoval.

Poslední hodina utekla jako voda a my už mířili ke skříňkám. S Jirou a Iidou jsme se rozloučili, protože Uraraka tvrdila, že tentokrát půjde semnou. Popravdě jsem byl za její přítomnost. Ještě než jsme odešli jsem si došel na záchod. Zrovna jsem si umývat ruce, když se to stalo.

,,Ha? Takže to vypadá, že jsi mě neposlouchal" Naproti mně stál Todoroki, kterému se na tváři usídlil ďábelský úsměv. Nebyl jsem schopný se pohnout, natož vydat nějakou hlásku.

,,Něco bych ti rád ukázal" Než jsem se nadál byl u mě a opět mě hodil na zeď a zatarasil mi únik svýma rukama.

,,Od svojí holky to máš rád ne? Když tě líbá. Viděl jsem vás dneska. Tak co kdybych tě za to, že jsi mě neposlouchal potrestal? Líbilo by se ti to?" Strach se mě zmocnil, nebyl jsem schopný se pohnout. Moje tělo se klepalo a oči mi pomalu začínali skleněnět. Myslel jsem si, že polevil v obraně a tak jsem se rozhodl utéct. Byl to ale marný pokus.

Přilepil se svým tělem na to mé a pobaveně se chechtal. Zavřel jsem oči a přikrčil se. Z očí mi už dávno tekly slzy.

Jenže to co udělal pak mnou otřáslo. Políbil mě... Snažil jsem se odtrhnout, ale polibek prohloubil. Líbal mě dravě a drsně, plný touhy. Chtěl jsem křičet a nepřál si nic jiného než aby tohle skončilo. Házel jsem sebou, ale moje malé tělíčko se tomu jemu nemohlo rovnat a proto, když se na mě natiskl nemohl jsem nic dělat. Slzy jako hrachy se mi kutálely po tvářích a končili na mém tričku.

Hned jak odlepil své rty od těch mých, dál mi na pusu ruku, abych nemohl křičet. Začal mně líbat na krku, opět jsem sebou začal házet, ale bylo mu to úplně jedno. Otřásali mnou vzlyky. Druhou volnou rukou mi zajel pod tričko a zkoumal mou hruď. Zastavil se u mých bradavek, s kterými si začal hrát. Dál mi líbal krk a sem tak to štíplo.

Pak ho to asi přestalo bavit a do krku se mi začal zakousávat. Místnosti se ozývali mé tlumené vzlyky a křik. Pak se vrátil zpátky k ústům a snažil se mi do pusy vecpat jazyk.

Kousl jsem ho do jeho natrženého rtu a moje noha vyletěla v tu chvíli nahoru. Todoroki se svezl k zemi a já se jen tak tak držel na nohou. Zorientoval jsem se, popadl tašku a s rudýma očima plnýma slzy jsem serozeběhl pryč.

Trochu se to rozjíždí... Co říkáte na bad Todorokiho?
Je mi trochu líto dělat z kawaii Todorokiho toho zlého, ale zároveň mě to neskutečně baví😀.

_kerria_