1.

10.9K 382 50
                                    

,,Uhni z cesty Deku" Řekl Bakugou a vrazil do mě, z rukou mi vypadli všechny učebnice, jež jsem v nich svíral. Zastavil se u mě a díval se na mě tím nejopovržlivějším pohledem, kterým mohl.

,,Pořádně si to zapamatuj, na tomhle místě jsi a taky na něm zůstaneš" Rozesmál se a jeho parta s ním.
Než jsem se vzpamatoval už nebyli vidět.

Když jsem se ohýbal pro učebnice, které byli rozházeny u mých nohou, ruce se mi klepaly a slzy se draly ven z očí.
Snažil jsem se je potlačit až se mi z toho udělal knedlík v krku. Nechtěl jsem brečet na chodbě před ostatníma, snažil jsem se tedy myslet na něco, co mi zlepší náladu, ale ať jsem se snažil jakkoliv v tuto chvíli to bylo nemožné.
Sebral jsem poslední učebnici a pospíchal do třídy fyziky a chemie, ale už teď jsem věděl, že jdu pozdě. Zase. Opatrně jsem tedy zaklepal a vstoupil.

,,Omlouvám se za zpoždění..už se to nebude opakovat" Díval jsem se do země a po vyzvání učitelky, se šel posadit do své samostatné lavice.
Učitelka jen pokyvovala hlavou, jelikož jí bylo jasné, že je to očividná lež.
Tuto větu jsem opakoval neustále, a nejenom na jejích hodinách. Bakugou jež seděl úplně vzadu se uchechtl, ovšem tak, abych to slyšel pouze já a ostatní žáci.

Hned jak zazvonilo, jsem si naházel věci do tašky a rozeběhnul jsem se ven ze školy. Vzal jsem to bočním východem a mířil domů raději oklikou.

Nechtěl jsem, aby si na mě zase počkali. Neustále jsem se rozhlížel a kmital pohledem. Byl jsem ztuhlý a potili se mi ruce. Až když jsem zastavil před mým domem, oddechl jsem si.

,,Jsem doma!" Jen jsem zavolal a zabouchl se u sebe v pokoji. Hodil tašku ke stolu a sedl si na židli. Hned na to přišla mamka.

,,Jak bylo ve škole?" Každý den se ptá. A já každý den jen lžu.

,,Bezva, nemusíš se ptát každý den" Odvětím a falešně se usměju. Netuším zda mamka něco ví, nebo ne.
V pátek nebyla doma, když jsem přišel tak zřízený, ale přesto doufám, že nic neví ani netuší.

Když matka odejde, vrhnu se rovnou na školu.
Poté se ještě učím na matiku a když končím už je sedm večer. Udělám si tedy hygienu a převlečený a umytý jsem se zabořil do postele.

Nejspíš to teď moc nechápete, tak bych to měl asi vysvětlit...

S Bakugouem jsem chodil na základku a nižší střední. Často si na mě dovoloval a nebo mi vyhrožoval, ale bylo to něco, co se dalo snést. Nikdy jsem neměl ani přátelé, protože Bakugou všechny odehnal až se mi nakonec začali posmívat také.

Když jsem se dostal na U. A. byl jsem radostí bez sebe a říkal si, že to bude bezva, bohužel jsem se dostal do stejné třídy, jako Bakugou.

Narozdíl ode mě, Bakugou zapadl téměř okamžitě... Druháci ho vzali do své party, do které okamžitě zapadl, dokonce více, než pár jeho členů samotných.
A tak pro mě začalo peklo...

Během prvním tří dnů, jsem se dozvěděl, že jsem se stal jejich novou obětí, často do mě vráželi na chodbách a uráželi mě. Bakugou jim toho o mě musel spoustu napovídat.
V pátek si na mě počkali za školou a dokonce mě i zmlátili.

Slzy si našli cesty z mých očích a já si dal hlavu do dlaní. Byl to teprve týden a já už nemůžu.

Bakugou, Todoroki, Tokoyami, Kirishima a Kaminari. Tyhle jména znám. Pak jsou tam i třeťáci a pár druháku, které neznám.

Proč se to všechno děje zrovna mně?

Kon'nichiwa

Můj první příběh na tomto účtu, snad se bude líbit... <3
Kapitoli budou obsahovat 1000+ slov...
Tedy kromě této, jakožto úvodní má jen 600+ slov... ;)
Každá hvězdička a komentář potěší🖤

Sayonara


_kerria_

Restart ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat