Restart ✔

13.

Nevěděl jsem, jak to teď mezi námi je. K tomu polibku se už nevrátil. Udělal to snad jen tak? Odreagování? Nevěděl jsem a nechtěl jsem dělat předčasné závěry.

Zrovna máme mít hodinu tělocviku. Tělocvik mě vždycky bavil a docela mi i šel, takže jsem se docela těšil.

S Rinem jsme zamířili do šaten. Druháci a polovina naší třídy tam už byla. Jo, tělocvik máme s druhákama. Což znamená, že tam byl i Todoroki.

Svlékl jsem si nejdřív triko, vzal si sportovní a potom to samé udělal i s tepláky. Cítil jsem na sobě Todorokiho pohled. A nemýlil jsem se, protože když jsem se otočil na Rina, periferně jsem zahlédl, jak mě Todoroki skenuje pohledem. I když, Rin dělal to samé. Snažil jsem se, abych nezrudl a proto hned, jak jsem se převlékl, jsem ze šatny vypadl.

Opřel jsem se o zeď a po chvíli ke mně přišel Iida. Debatovali jsme o klučičích věcech a pak se k nám přidal i Rin.

Hned na to nás vyzvedl učitel a odvedl do tělocvičny.

,,Dneska budeme dělat sedy lehy, rozdělím vás do dvojic a mezitím, co je jeden bude dělat, ten druhý mu podrží nohy a bude mu je počítat, ale to doufám všichni víte" Pustil se učitel do vysvětlování. On nás rozdělí? To si nemůžeme sami udělat dvojice? Jen jsem si povzdychl, snad nebudu s Kacchanem.

,,Takže, na jednu stranu druháci a na tu druhou prváci" Rozdělili jsme se přesně, jak po nás učitel chtěl.

,,Teď rozdám čísla prvákům a pak druhákům, stejná čísla utvoří dvojice. Chtěl bych totiž, aby mezi vámi byli dobré vztahy. Budu tohle dělat často, takže budete nejspíš pokaždé s někým jiným" Učitel začal rozdávat čísla. Ne však popořadě, ale na přeskáčku. Stojím v řadě osmý a moje číslo je čtyři.

Podíval jsem se směrem k druhákům a čekal, až uslyším číslo čtyři. Uslyšel jsem ho. Můj partner nebyl nikdo jiný, než Todoroki. Nechtěl jsem jít k němu, ale přesto jsem musel.

Díval se na mě, ale nic neřekl. Učitel pak rozdal ještě pár instrukcí.

,,Klidně začni, mně je to jedno" Řekl jsem Todorokimu, ale žádná odezva. ,,Můžeš mě aspoň teď přestat ignorovat?" Neodpověděl a místo toho si lehl na karimatku. Povzdechl jsem si a chytil mu nohy. Trochu sebou cuknul, při mém dotyku. To je docela neobvyklé.

Nedivím se, že má Todoroki takové svaly. Už jich měl sto a nedával najevo únavu ani bolest. Vždycky, když se zvedal, zabodl do mě své oči. Byl to nepříjemný pocit, jelikož teď byli naprosto chladné a bez emocí. Cítil jsem se divně.

,,Kolik jich udělal?" Přišel k nám učitel hned, jak si všiml, že Todoroki už sedí.

,,165" Učitel jen uznale pokýval hlavou a řekl něco na způsob 'Co jiného od něho čekat' a pak odešel. Teď jsem byl na řadě já.

Lehl jsem si na karimatku a Todoroki mi chytil nohy. Bylo to divné, když na mě po tak dlouhé době opět sahal.

Se sedy-lehy jsem nijak výrazný problém neměl. Často jsem doma cvičil, ale takový magor, jako Todoroki jsem rozhodně nebyl.

Už jsem byl na padesáti, když Todoroki přemístil svoje ruce víc na vnitřní stranu nohou a trochu víš. Co to zase vyvádí? Nijak velkou pozornost jsem tomu nedával a pokračoval.

Osmdesát, osmdesát-jedna,...

Počítal jsem si v hlavně, i když jsem nemusel, stejně jsem to vždycky dělal. Břicho mě už začínalo bolet, a začal jsem trochu hůř dýchat.

Už jsem měl v plánu skončit. Když mi najednou Todoroki sáhl na stehna. Prudce jsem se posadil s myšlenkou, že mu roce sundám, ale když jsem se zvedl a tím pádem naklonil víc k němu, přilepil své rty na ty mé.

Vytřeštil jsem oči. Bylo to úplně jiné, než kdykoliv před tím. Byl až nezvykle něžný, bez znaku touhy. Dalo by se říci, že byl šetrný. V první chvíli mě nenapadlo ho odstrčit, nebo respektive ani jsem to nechtěl. Pak jsem si vzpomněl na ty jeho slova.

,,Chováš se jako kurva"

Okamžitě jsem ho odstrčil a řekl učiteli, že jdu na záchod. Utíral jsem si rty a mířil k umyvadlu. Opláchnul jsem si obličej a uslyšel bouchnutí dveří označující, že někdo přišel.

Podíval jsem se ke dveřím a koho tam nevidím, samozřejmě, že Todorokiho. S lehkým vyděšením jsem se na něj podíval a pak svůj pohled stočil opět k umyvadlu. Že by už konečně přestal s tím jeho ignorováním?

,,Proč jsi to udělal?" Promluvil jsem jako první, když se k tomu neměl.

,,Protože jsem chtěl" Odpověděl jen. To jsem se toho dozvěděl.

,,A to ti nevadí, že si políbil kurvu, jako jsem já" Hlas se mi třásl. Chtělo se mi brečet. Proč si semnou pořád tak hraje?

,,Midoriyo" Vydechl a pak se na chvíli odmlčel a hned na to zase pokračoval. ,,Nic takové jsem ti nikdy nechtěl říct" Obhajoval se Todoroki.

,,Ale řekl jsi to... Nemám v úmyslu ti vyvracet tvůj názor. Máš právo si to o mně myslet" Zašeptal jsem. Nemohl jsem mluvit hlasitě. Přišlo mi, že kdybych zde řekl něco hlasitě, slyšeli by to až v tělocvičně.

,,Já si to ale nemyslím! Byl jsem naštvaný a řekl něco, čeho lituji. Promiň mi to Midoriyo" Sklopil pohled k zemi. Bylo mi ho líto, cítil jsem se strašně provinile. Váhal jsem, ale v jeho hlase a očích, jsem našel jen pravdivost jeho slov.

,,M-myslím, že bych ti mohl odpustit, ale pořád to nevysvětluje, proč si mě políbil a ještě v tělocvičně" Podíval jsem se na něj. Uhnul pohledem, dokonce jsem si myslel, že mi na to ani neodpoví.

,,On tě taky políbil, ale ty jsi se nebránil. Navíc nás nikdo neviděl. Co on má a já ne?" Podíval se na mě. Zarazil jsem se. Co on má a on ne?

,,Ty jsi mě zesměšňoval a mlátil Todoroki. On ke mně byl milý a laskavý. Bránil mě... Opravdu ti to nedochází?" Teď se zarazil zase on. Nečekal to snad?

,,Ty nevidíš, jak se na tebe kouká mezitím, co ty na něho ne. Ten pohled se mi nelíbí Midoriyo. Jen nechci, aby ti ublížil" Nemohl jsem tomu uvěřit. Znám Rina dost dobře. Určitě se to Todorokimu jen zdá.

,,Díky za starost, ale děláš si jí zbytečně" Snažil jsem se, aby to vyznělo mile a ne tak, že mi to neskutečně vadí, jak jsem to cítil.

,,Takže zase kamarádi?" Napřáhl ke mně Todoroki ruku.

,,My jsme před tím byli přátelé?" Na to se Todoroki jen usmál. Byl to opravdu kouzelný úsměv. Jen jsem zakroutil hlavou a ruku přijal. Zatáhl za ní a obejmul mě. Bylo to takové neškodné objetí a tak jsem mu ho oplatil. Cítil jsem, jak ztuhl, asi to nečekal. Jen jsem se usmál.

,,Změním se. Budu se chovat víc jako Rin" Zašeptal mi do ucha. Proč? Ne, takového Todorokiho nechci.

,,Neopovažuj se. Mám tě rád takového, jaký jsi" Až pozdě jsem si uvědomil, že jsem to řekl nahlas. Můj obličej a určitě i jiné partie byli úplně rudé. Todoroki se hlasitě zasmál.

,,Jak si přeješ" Odpověděl po tom, co se dochechtal.

Když v tom se otevřeli dveře a v nich stál Rin. Díval se na nás a nevěděl, co si myslet.

Tak, dnešní kapitola je venku. Chci jen upozornit, že o víkendu kapitoly vycházet nebudou, takže až zase v pondělí.
Celý víkend jsem u koní, takže nemám čas, na psaní, maximálně si předepíšu pár kapitola na další týden. 😊
Doufám, že se kapitola líbí...
Jinak, už jste viděli trailer na nový film bnha? Mně to přišlo dneska ráno. Film má vyjít 20. Prosince tohoto roku a já se neskutečně těším!

Sayonara ♥

_kerria_