Restart ✔

16.

Zazvonil budík.

Chtěl jsem se dostat z Todorokiho objetí, ale držel mě moc pevně. Otočil jsem se směrem k němu.

Moc dobře jsem věděl, že je vzhůru a jenom to předstírá.

,,Musíme do školy" Zatřásl jsem s ním.

,,Mně se nechce" A víc mě přitáhl k sobě.

,,Pusť mě" Jenže v mojí a jeho síle, byl dost velký rozdíl.

,,Co za to?" Dělá si ze mně legraci?

,,Snídani" Jídlo přece vždycky zabere.

,,Ne, pusu" Tak právě mě jídlo zklamalo.

,,Ne, něco jiného" Tak nějak jsem tušil, že to bude marné.

,,Ne" Přesně jak jsem čekal.

,,Nebudu ti dávat pusu" Protestovat jsem a vrtěl se.

,,Tak se nejde do školy" Ten hajzl! Nadechl jsem se a dal mu letmou pusu na tvář.

Nespokojeně zabručel, ale pustil mě.
___________

,,Říkal jsem ti, že to stihneme" Mluvil ke mně Todoroki, když jsme vycházeli z bytu přesně na čas.

,,S tebou jeden nikdy neví" Je pravda, že byl rychlý a hned byl hotový.

,,Kdyby jsi mi dal tu pusu dřív, pustil bych tě dřív" Už zase se chová jako vždycky, ale byl jsem rád.

,,Nebudu ti furt dávat pusu" Mračil jsem se.

,,Včera ti to nevadilo" Vytahuje věci že včerejška? Ten...

,,Byla to jen chvilková slabost, nic víc" Zabručel jsem.

,,Takže toho lituješ?" V očích se mu zajiskřilo.

,,Ne, jen říkám, že to byla chvilková slabost" Trval jsem si na svém.

Todoroki jen pobaveně zakroutil hlavou.

,,Neříkej prosím nikomu, co se včera stalo. Nevím, co semnou bylo. Teď už je to jedno" Zněl Todoroki opět smutně.

,,Neboj, nikomu to neřeknu. Podle mě si silný člověk Todoroki. Já bych to asi nezvládl" Po včerejšku, se mezi námi něco změnilo, ale některé věci se stále nezmění.

Jako třeba to, že mě cestou do školy drží za ruku. Vždycky to bude úchylák.
______________________________________________

Právě jsem seděl s Iidou.

Ptal jsem se na jeho bráchu, tak mi říkal, jaké dělá pokroky. Měl jsem z toho radost.

Také se mi svěřil, jak se s Urarakou mají. Podle mě jim to opravdu slušelo. Jak jsem za oba rád, ale už to nebylo takové, jako dřív. Přesto pár věcí zůstalo stejných.

Zeptal jsem se pana učitelé, zda mužů na záchod a když jsem se jej chystal opustit, stál tam Rin.

,,Proč byl dneska Todoroki u tebe?" Spustil Rin. Viděl nás snad? Nejspíš ano.

,,Pohádal se s otcem, tak jsem mu řekl, že může zůstat u mě" Proč je tak naštvaný, vždyť ví, že Todoroki je můj kamarád.

,,Udělal ti něco?" Začal si mě prohlížet. Jen jsem zakroutil záporně hlavou.

,,Nic mi neudělal a ani neudělá. Neublížil by mi" Co proti sobě pořád mají.
Přiblížil se ke mně a díval se mi do očí, pak mu pohled sklouzl na moje rty.
Políbil mě, dravě a majetnicky. Nejdříve jsem se chtěl odtrhnout, ale pak jsem začal spolupracovat. Ne já, ale moje tělo. Neposlouchalo mě.

Jenže pak, se to prostě muselo celé pokazit. Přišel tam Todoroki. Zůžili se mu zorničky a stiskl čelist. Zatl ruce v pěst, až mu zbělali klouby. Rin si ho všiml.

,,Pardon, nebudu rušit" Otočil se Todoroki na patě a opustil záchody. Proč se to muselo stát znovu?

Odtrhl jsem se a chtěl se za ním rozeběhnout, ale zastavil mě Rin.

,,Kašli na něj. Jsem mnohem lepší než on. Moc dobře to víš" Jasně, že se mi Rin líbil, ale Todoroki na tom teď pořád nebyl dobře a navíc, také mi na něm záleželo.

Bohužel na chodbě už nebyl a já nevěděl v jaké třídě teď je. Složil jsem obličej do dlaní. Budu ho muset najít dřív, než opustí školu.

Ale ani další přestávku jsem ho nemohl nikde najít, byl jsem zoufalý. Zbývala už jenom jedna přestávka a on půjde domů..

Hned jak zazvonilo na konec hodiny jsem vyběhl ze třídy a šel ho hledat.

Díval jsem se všude možně, ale nikde jsem ho neviděl. Pak jsem opět do někoho narazil. Já mám na to prostě smůlu.

Jenže teď, to byl samotný Kacchan. Já umřu!

,,Co děláš ty demente!" Zařval na mě. Byl jsem vyděšený, ale on by ti možná mohl vědět.

,,N-nevíš, kde je teď Todoroki?" Todoroki teď byl přednější, než moje zdraví. Musím ho najít!

,,Proč by mě měl zajímat ten půlený šmejd" Pak se ušklíbl. ,,Vypadá to, že ti teď budu musel vysvětlit, že si máš dávat pozor, do koho narážíš" Usmál se ďábelsky Kacchan.

Zavřel jsem oči, připravený na ránu, ale té se mi nedostalo. Otevřel jsem tedy oči a viděl přede mnou stát Todorokiho, který držel Kacchanovu ruku.

,,Myslím, že tohle zvládnu sám" Oznámil mu chladně Todoroki. Kacchan vztekle zavrčel a otočil se. Na Todorokiho si asi nedovolí.

Hned na to, se Todoroki rozešel pryč. Chytil jsem ho za ruku a přinutil ho tak zastavit.

,,Co chceš?" Odpověděl mi chladně. Nasucho jsem polkl. Nemohl jsem ze sebe nic dostat. Chtěl se tedy zase rozejít.

,,Nechoď pryč... Nic to nebylo" Zašeptal jsem. Otočil se a provrtal mě pohledem.

,,Pro tebe není nikdy nic ze všeho, co uděláš. Už toho mám plný zuby!" To ho to tak naštvalo? On mě taky líbal, tak proč mu to vadí u Rina?

,,Todoroki. Myslím to vážně" Zašeptal jsem.

,,Já taky...dnes nepřijdu" Zatajil jsem dech. ,,To se chceš vrátit domů? To nemůžeš!" Myslí to vážně? Nemůže se tam přece vrátit.

,,I kdyby ano, tobě to může být jedno, ale Kirisihima řekl, že můžu zůstat u něj. On bere věci vážně, narozdíl od tebe" Vytrhl mi svojí ruku z té mojí a rychlým krokem se rozešel pryč.

Slzy se mi začali kutálet po tvářích. Proč? Proč nic z toho nechápu? Čím jsem ho tak naštval? Konečně to mezi námi bylo v pohodě a teď...
Všechno je to zase v háji. Svezl jsem se po stěně a dal hlavu mezi kolena. Potichu jsem vzklykal.

Pak jsem ucítil ruce na svých ramenech. Vzhlédl jsem a uviděl jsem Rina.

,,Já jsem ti říkal, že mu nemáš věřit" Ne, tohle byla moje chyba. Todoroki za nic z toho nemůže. Avšak teď jsem neměl sílu mu odporovat.

Zase se všechno pokazilo.

Chci vám hrozně moc poděkovat...dneska kniha přesáhla 1K přečtení a včera 100 votes.
Proto dneska jako poděkování vydávám další kapitolu.
Miluju vás... <3
__________

Další zvrat... Ups XD.
Doufám že se líbí, stále platí, že pokud máte nějaký nápad, co by se tam mohlo stát, klidně ho napište dolů do komentářů.

Sayonara♥

_kerria_