•Fell In Love With The Wrong Person• |DESTIEL|

11.- Can we start?

Ahojky!
Vítejte u nové kapitoly!
Doufám, že se vám v životě všechno daří?
Já jsem zrovna nemocná.
Ale dost okecávání!
Krásné čtení!
🖤

Došli do parku a posadili se na lavičku. Sedli vedle sebe a stále se drželi za ruce. Dívali se před sebe a pozorovali všechny šťastné lidi a zvířátka kolem nich. ,,Deane?" Prolomil ticho Cas. ,,Ano zlato?" Odpověděl Dean v poklidu. Podíval se na něj a usmál se tím nejsladším úsměvem co mohl udělat. ,,Jak tohle všechno vezme Sam?" Zeptal se s celkem nešťastným a nejistým hlasem. ,,Zlato. Je to můj bratr. Už se nám toho stalo hodně co nás rozdělilo, ale vím jedno. Vždy jsme skončili spolu. To, že mám být nejsilnější anděl neznamená, že se nějak moc změním. Ne? Hele spolupracujeme s čarodějnicí. A on ji má hodně rád. Jde to poznat. Takže mu to možná bude vadit, ale v podstatě za to nemůžeme. Nevěděli jsme, že se to stane."
Řekl Dean a celou dobu se díval Casovi do těch nejkrásnějších modrých očí. Cas, ale nevypadal, že by ho to nějak přesvědčilo. ,,Nemluvím jenom o tomhle Deane. Ale i o nás. Viděl jsi co udělal když nás viděl. Jak reagoval. Nevypadal nějak nadšeně. Spíš naštvaně a vyděšeně. Co když mě nenávi-" Nedokončil větu, protože ho přerušil Dean polibkem, aby ho utišil. ,,Je rodina. Pochopí to. A když ne, tak jsem tu pro tebe vždy. Miluju tě Casi a to se nezmění." Tohle evidentně zabralo. Cas ho políbil a usmál se. ,,Já tebe taky. A dobře. Věřím ti."
Dean se usmál a obejmul ho.
Chvíli tam seděli a povídali si o různých věcech. A potom se rozhodli, že půjdou zpět do bunkru.

Nasedli do Impaly, pustili písničky a jeli rovnou k bunkru. Cestou si Dean s radostí zpíval. Začala hrát tahle píseň a oba ji začali zpívat. Znali ji. Nebyl to zrovna Deanův styl, ale od někud ji znal a miloval.

Pozpěvovali si a Dean přemýšlel proč vlastně tu píseň má tak rád. A potom mu to došlo. Slyšel ji v ten den co se vrátil od Crowleyho. Jak Castiel zpíval, tak potom tam hrála tahle píseň a u ní si dali první polibek. Proto tak miluje tu píseň. Usmál se nad tím, že na to přišel a vůbec nad představou jeho s Casem, jak se jejich rty dotýkají. Jejich těla jsou velice blízko u sebe. Najednou ho z jeho překrásných myšlenek probral křik. ,,Deane!" Zavolal Cas a Dean si všiml, že je v opačném pruhu a naproti němu je kamion. Rychle to ztočil zpět do správného pruhu. ,,Na co jsi proboha myslel?!?" Začal řvát Cas. Dean byl vystresovaný a nic neřekl. Zbytek cesty jen poslouchal písničky. Nepromluvil do té doby než dorazili do bunkru.

Zastavil Impalu před bunkrem a vystoupil z ní. Chtěl původně otevřít Casovi dveře, ale on byl rychlejší a otevřel si sám. Vypadal naštvaně. Dean šel a odemknul bunkr. Castiel ani nepromluvil a odešel do svého pokoje. Deana to mrzelo a nevěděl co dělat. Chvíli seděl v hlavní místnosti, ale nevydržel to dlouho a šel za ním. Zaklepal na dveře a pokusil se je otevřít. Byli zamčené. ,,Casi... Prosím chci s tebou mluvit." Zkusil to, ale odpovědi se nedočkal. ,,Zlato nikomu se nic přece nestalo." Pokusil se znovu. Už to chtěl vzdát, otočil se a chtěl odejít, ale v tu chvíli se otevřely dveře. Dean se okamžitě otočil a obejmul Case. ,,Promiň. Já jsem se jen o tebe bál." Řekl Cas s provinilým hlasem. ,,To je v pořádku zlato." A pořád ho objímal. Cas se uvolnil a obejmul ho nazpět.

Seděli v hlavní a největší místnosti bunkru a povídali si o jeho schopnostech.
,,Kdy by jsi chtěl začít trénovat?" Zeptal se Castiel.
Dean se postavil. ,,Třeba už dnes? Jestli chceš, tak můžeme hned. Stejně nemáme nic na práci, že?" ,,To máš pravdu. Tak pojď, ale pujdeme raději ven. Ať něco nerozbiješ." Řekl Cas, zasmál se a postavil se. Dean ho následoval. 

Vyšli z bunkru ven a šli kousek do lesa, aby nikoho nepotkali. Zastavili se v lese, kde byla menší, ale nádherná mýtinka osvětlená sluncem a plná zeleně a květin. Postavili se naproti sobě. ,,Tak čím začneme?" Ptal se Cas nejspíš sám sebe. ,,Třeba létání? Jako ne doslova, ale chápeš to vaše ohromě rychlé přemisťování." Navrhnul Dean. Cas chvíli přemýšlel a pak z něj vypadlo tohle: ,,Nevím, jestli to ještě dokažu, ale vím ten princip." Řekl. ,,Zkus se co nejvíc soustředit třeba na tohle místo." A ukázal na místo vedle stromu kousek před nimi. ,,Soustřeď se co nejvíc můžeš. Ze začátku to nejde skoro každému andělovi, takže nemušíš být smutný když se ti to nepo-" Ani nedopověděl větu a Dean se již nacházel na místě, kde chtěl být. ,,vede... wow. Tohle napoprvé nedal ani Rafael. Tohle zvládnul jen Lucifer a Michael, ale trvalo jim to mnohem dýl." Pokračoval s překvapením v hlase a usmíval se. Byl na něj pyšný, ale to i na sebe, že mu to dokázal vysvětlit, tak rychle. ,,Možná to bylo učitelem. Mám toho nejlepšího učitele co by si jakýkoliv anděl přál." Řekl Dean a mrkl na něj jedním okem. Cas se začervenal ,,Děkuji... A teď se zkus vrátit. Úplně stejný způsob!" Řekl a usmál se. Deanovi se to samozřejmě hned povedlo.  ,,Jsem Batman." Řekl Dean a usmál se. Case to nejvíc rozesmálo. Byli tam další tři hodiny a všechno co Cas ukázal, nebo mu řekl jak to udělat, tak se mu to povedlo na první pokus.

Z lesa vycházeli s největším smíchem a neuvědomili si, že je již večer. Vešli do bunkru a Dean táhl Case do jeho pokoje. Začal líbat Case na krku a Cas potichu vzdychal. Dean ho po chvíli opatrně položil do postele na záda a pořád ho líbal. Cas s radostí spolupracoval. Sundal Deanovi tričko a jezdil prsty po jeho svalech. Miloval jeho tělo. Aby nebyl pozadu, tak si též sundal kus oblečení. Ani se nenadáli a byli oba nahý. Dean ležel na Casovi a stále ho líbal.

Dean si lehl vedle Case a oba zrychleně dýchali. ,,To bylo..." Začal Dean. ,,Úžasný." Dokončil Cas jeho větu. Cas se podíval na Deana a políbil ho. ,,Miluji tě." A usmál se. ,,Já tebe taky zlato. Nevím co bych bez tebe dělal." Řekl Dean a usmál se na Case také. 

Dean se vydal hledat svůj telefon, zda-li mu Sammy nebo Bobby nevolali. Nemohl ho nikde najit a byl si jistý, že si telefon s sebou nebral (do lesa). Chvíli ho hledal a začal trochu panikařit. Najednou uslyšel zvonění. Trochu si oddechl, ale zase se začal bát. Bylo něco po půlnoci a volá a někdo mu volá. Rychle přiběhl ke zdroji zvuku a našel telefon. Sam. Rychle ho zvedl. ,,Co se děje?" Zeptal se Dean. ,,Sakra Deane, kde jsi byl?! Volal jsem ti snad 100x! Jde o Bobbyho!" Dean začal mít strach. ,,Co- co se stalo?" Z telefonu se chvíli nic neozývalo. ,,Řekni to!" Zakřičel naštvaným, ale i děsně smutným hlasem. ,,Wendigo ho dostal. Teď je v nemocnici. Co nejdřív přijeďte. OBA!" Zařval Sam do telefonu a položil ho. Dean se rozbrečel a běžel ke Castielovi. ,,Co se děje Deane?" Zeptal se unaveným a vyděšeným hlasem. Dean se začal oblékat a Cas raději také. ,,Jedná se o Bobbyho. Dostalo ho to a teď je v nemocnici. Když tam budu co nejdříve můžu ho vyléčit. Mám být sakra nejsilnější anděl, tak snad můžu dostat mrtvého mezi živé, ne?" Říkal Dean a v jeho hlase šla slyšet jak naděje, tak strach ze zklamání. ,,Deane. Ještě nemáš dost síly. A dnes jsi jí už vypotřeboval sakra moc. Můžeš jen doletět tam, ale ne zpět. A už vůbec ho nemůžeš vyléčit. Maximálně když pojedeme autem, tak bude malá pravděpodobnost, že ho budeš moc vyléčit. Alespoň trochu." Řekl Cas a Dean se zarazil. ,,Takže musíme jet autem? Dělej obleč se! Za 2 minuty vyjíždíme!" Zařval Dean a už si oblékal bundu. ,,Sakra Deane! Teď jsme měli sex. Každý prudký pohyb mě děsně bolí!" Zařval, ale Dean už odcházel z pokoje. Cas protočil očima a snažil se co nejrychleji, ale zároveň i nejopatrněji obléct.