•Fell In Love With The Wrong Person• |DESTIEL|

6.- It's my soul

Ahojky! Doufám, že se máte všichni dobře!
Já jsem celkem nemocná no.
Krásné četní!
🖤

Cesta byla i nebyla zas tak dlouhá. Castiel seděl na sedadle pro spolujezdce a Dean řídil. Poslouchali společně rockovou hudbu a zpívali. Castiel spíš poslouchal, ale sloky co znal vypustil z úst.

                                       * * *

Najednou Dean zastavil auto na překrásné louce, kde nebyla ani jedna známka lidského života či výtvoru. Až teda na Deanovo auto a Deana. Castiel se podíval na Deana, Dean na Case a usmál se. Otevřel dveře a vystoupil. Castiel ho následoval. Uviděl jak si Dean sedá na kapotu auta. Sedl si vedle něj.

Byl už večer, tak pozorovali hvězdy. Castiel začal povídat o historii stvoření světa a hvězd. Řekl, že dokonce pomáhal udělat souhvězdí malého vozu. Dean vůbec nevěděl o čem to Castiel mluví, ale ztrácel se v melodii jeho hlasu. Jeho hlas ho uklidňoval víc než cokoliv jiného.

Nastala chvíle ticha a Dean se konečně ujal slova. ,,Jak je to vlastně s andělskými křídly? Můžeš je ukázat?" A podíval se na Casovu tvář.
Castiel začal být velice nervózní a Dean nepochopil proč.
Najednou se Cas dlouze nadechl a dlouze vydechl.
,,S andělskými křídly je to trochu složitější. Ukázat se můžou, ale pouze když daný anděl cítí lásku k stejnému či jinému pohlaví. Je to něco jako andělská duše."
Řekl a podíval se na udiveného Deana.
,,Ukazuje se jen když je anděl zamilivany. Je to moje duše Deane."
,,Tak proč jsi je mě a Bobbymu ukázal v první moment co jsme se viděli? Ani jsi
m-nás neznal." Řekl udiveně Dean.
Castiel neváhal.
,,Deane já, ostatní andělé a dokonce i s Bohem tě všichni známé už od toho co jsi se narodil. A věděli jsme, že se narodíš. A tohle dokonce ještě dřív než se vůbec narodil tvůj otec či matka. A ukázal jsem ti je, protože mi to přišlo spravedlivé."
Nastala chvíle ticha. Dean hledal slova.
,,C-cože?"
,,Když jsem tě vytahoval z pekla, tak jsem držel tvou duši. A přišlo mi spravedlivé, aby jsi viděl i tu moji."
Řekl celkem pomalu, aby to Dean alespoň trochu pochopil.
,,Ale ne tohle... Ty, tvý bratři, sestry a Bůh... Vy všichni mě znáte od toho co jsem se narodil? Vy všichni jste věděli, že se narodím ještě dřív než existovala moje máma a táta?"
,,Ano, vím zní to úchylně."
Dean byl chvíli celkem vystrašený.
,,Takže andělé ukazují svá křídla jen když jsou do někoho zamilovaní a ty jsi mi je ukázal, protože ti to přišlo spravedlivé. A ty, andělé i Bůh mě znáte ještě dřív než jsem vůbec existoval. Mám pravdu?" Opakoval Dean, aby zjistil, jestli to pochopil správně.
Castiel kývnul a zasmál se.
,,Čemu se směješ?"
,,Kdyby jsi se teď viděl. Máš strašně moc emocí v očích. A tvůj výraz je k nezaplacení!" A začal se smát ještě víc.
Dean se začervenal a podíval se na oblohu.
Najednou ucítil lehký vítr za zády. Pomyslel si: *to je jen normální vítr*. A nějak to neřešil. Podíval se na Castiela, který vypadal velice nervózně. Přišlo mu to zvláštní, ale pak si všimnul ohromných majestátných černošedých křídel. Ta křídla, ta dokonalá, obrovská křídla ho tak moc zaujala, že zvedl ruku a opatrně ji položil na ně. Nečekal to, ale líbili se mu. Začal ty křídla opatrně hladit.
Po nějaké době se zeptal: ,,Proč je máš černošedá?" A nedokázal se podívat jinam, než na ty křídla, která vycházela z jeho nejlepšího kamaráda zad.
,,Protože já jsem voják. Pouze poslové Boha mají bílá křídla."
Dean nevnímal okolí, ale po chvíli si to uvědomil. Stáhl svou ruku.
,,Casi...? Co to má znamenat?"
Castiel se začal červenat.
,,Přesně to co jsem ti říkal. Vyznání lásky. Je to v pořádku, jestli to necítíš stejně." V jeho hlase šel slyšet smutek, bolest mnoho negativních emocí, ale i naděje.
Dean si neuvědomil, že ho ta křídla začala pomalu objímat. Nervózně se začal posouvat, aby křídlům utekl. Castiel si toho všiml a začal se trochu smát. Najednou Dean ucítil cizí tělo a zjistil, že nemá kam dál utéct.
Dean se po chvíli usmál nad andělským úchylným úsměvem, pohladil ho po tváři, otočil Casův obličej k tomu jeho a pomalu se přibližoval. Letmo ho políbil. Jen na chvíli a hned se od něj odtrhl. *Co to sakra dělám!?* Pomyslel si dean. Castiel, ale vzal Deanův obličej a přirazil jeho rty k těm Deanovým. Dean se zarazil, tuhle reakci nečekal, ale polibek mu okamžitě oplatil.
Po chvíli se Cas odtáhl, aby se mohl Dean nadechnout.
,,Miluji tě, Deana. Vždy tě budu milovat. Ať se stane cokoliv." Usmál se.
Dean se začal červenat a usmál se.
,,Já tebe taky, Casi."
Dean se podíval do jeho krásných modrých očí, usmál se a objal Case. Castiel se uvolnil, obmotal svá křídla kolem nich a obejmul ho také.

                                       * * *

Castiel stáhl svá křídla a Dean si lehl na jeho stehna.
,,Aww. Jak rozkošné." Ozval se najednou hrubý hlas. Dean se okamžitě posadil a podíval se na postavu co promluvila.
,,Crowley?" Řekl Dean a pousmál se.
,,Ahoj Deane. Castieli." A nahodil vražedný výraz.
,,Crowley. Deane? Ty se bavíš s tímhle... Hnusem pekelným?!"
,,Není hnus... Je to můj kamarád."
,,Nejlepší!" Dodal Crowley.
Castiel se zamračil a podíval se jinam.
,,Co potřebuješ?"
,,Chci si s tebou promluvit. Osamotě." Řekl Crowley a někam šel. Dean se zvedl a následoval ho.
Zašli za nějaký strom a Dean najednou uslyšel řev. Rychle se otočil a uviděl dva démony jak drží Case.
,,Casi?!" Zařval a otočil se zpět na Crowleyho. Ten se usmál a praštil Deana do obličeje. Dean upadl do bezvědomí.
,,Promiň lásko, ale patříš jenom mě."