•Fell In Love With The Wrong Person• |DESTIEL|

7.- I'll do it.

Ahojky!
Vítejte u nové kapitoly!
Tato kapitola bude napsaná trochu v jiném stylu.
Z první osoby, neboli z Deanova pohledu.
Krásné čtení.
🖤

Otevřel jsem své rozespalé a bolavé oči a probral se v celkem tmavé místnosti. Moje hlava mě úděsně bolí. Počkat proč se nemohu hýbat? Co se stalo? Kde je Castiel? Kde to sakra jsem!?! V hlavě mi pobývá tolik nezodpověděných otázek.
Otáčel jsou svojí hlavou sem a tam a snažil se identifikovat místo, kde se nacházím. A v lepším případě najít svého milovaného.
,,Vidím, že jsi se probudil krasavče!" Ozval se hrubý hlas, který jsem okamžitě poznal.
,,Crowley! Co se stalo? Pomůžeš mi? Kde je Cast-" Přerušil mě a přiložil svůj prst na moje ústa.
,,Ššššš~ Už žádné otázky." A lusknul prsty.
Velké dveře, které se nacházeli přede mnou se otevřeli dokořán. Stáli tam dva muži, kteří drželi zmláceného Case.
,,Co jsi mu proboha udělal?!?" Začal jsem řvát a snažil se vyprostit z té věci co mě držela na místě.
Crowley ze mě nespustil oči.
,,Já? Já jsem si chtěl s ním jen promluvit, nebo spíš domluvit, ale on nechtěl odpovídat ani přistoupit na dané podminky. Trochu jsem ho nutil, ale furt to nepomáhalo, tak jsem ho nechal těm dvoum. A teď to udělám i před tebou." Řekl a šel směrem ke Casovi.
,,Deane... Omlouvám se za všechno."
,,Není to tvoje vinna zlato!" Zařval jsem s nadějí, že mi nebude odmlouvat, ale-
,,Bohužel tohle všechno je jeho vinna."
Promluvil Crowley a pohladil Case po tváři.
,,Nesahej na něj! Co se sakra děje?!? Co se s tebou sakra stalo?! Bývali jsme nejlepší přátelé. Měl jsem tě rád. Tobě ruplo v bedně, nebo co?!" Už jsem byl zoufalý a jen se díval do jeho modrých očí, které mi ještě dodávali trochu naděje. Sice jsem viděl v jeho očích tolik bolesti a utrpení, ale pořád jsem v nich viděl toho mého svatého anděla, který mě vždy dostal pryč z temnot.
,,Vybral jsi si špatně Deane. Připoutejte ho naproti němu. A odejděte." Poručil Crowley a ti dva odporní démoni ho s radostí poslechli.
Když jsme tam byli jen my tři, tak nastala chvíle ticha.
,,Jen mu to řekni Castieli." Řekl Crowley a usmál se.
,,Neměl by jsi mi to říct ty? Je to tvoje věc." Řekl naštvaný Castiel a díval se jen na mě.
Najednou mi začal zvonit telefon. Crowley přistoupil.
,,Moose! Opovaž se něco prozradit."
Zvedl telefon a dal mi ho k uchu.
,,Čau loseře! Jsme v pohodě jen jsme zaspali. Ještě pojedeme do obchodu kousek od Crowkyho. Už musím. Právě řídím tak čau!"
Doufám, že nezapomněl naše hesla. Loseře znamená, že jsme v nebezpečí a Crowky znamená Crowley.
Crowley tipnul telefon a položil ho na stůl. Usmál se a přistoupil ke Castielovi. Vzal čepel na anděli a řekl: ,,Zábava může začít!" A začal Castiela řezat.
Já jsem si málem vyřval hlasivky. Chtěl jsem, aby to skončilo. Můj milovaný krvácí, řve bolestí a můj bývalý kamarád mu ubližuje. Tohle pokračovalo další hodinu a pořád se mi nepodařilo ho nějak zastavit. Volal jsem, že udělám všechno, cokoliv, aby byl Castiel v pořádku. Ale nepomáhalo to. Pokoušel jsem se o to znovu a znovu když v tu najednou...
,,Udělám cokoliv!!! Nechej ho být! Cokoliv! Vem můj život! Zabij mě! Nechej ho na pokoji!" Volal jsem co nejvíc jsem mohl.
Crowley kupodivu přestal, položil čepel a usmál se. Podíval se na mě a přistoupil. Castiel si oddechl a jen tam visel.
,,Všechno říkáš?" A zasmál se.
,,Deane ne! Nedělej to..." Zavolal Cas z posledních sil a rozbrečel se ještě víc.
,,Musím to udělat Casi. Miluju tě a ty to víš..." Řekl jsem a slzy se mi cpaly do očí, jako důchodci na slevy v Kauflandu.
,,Takže?" Zeptal se natěšený, starý a zvědavý muž, který býval můj přítel.
,,Ano. Udělám cokoliv." Byl jsem připravený na smrt na cokoliv, ale to co mi řekl jsem nečekal.
,,Buď můj. Jenom můj. Nechej Castiela plavat. Zůstaň se mnou. Miluj mě." A pohladil mě pomalu po tváři.
Zíral jsem na něj s vykulenými oči a nevěřil svým uším.
,,Tohle po mě chceš? Víš, že člověka, kterého miluješ NEMŮŽEŠ mučit? Měl by ses stydět! Co se sakra s tebou stalo chlape?!" Zařval jsem bez jediné myšlenky v mojí hlavě. Proč by to sakra dělal osobě, kterou miluje?! V Crowleyho obličeji šel vidět vztek, ale i smutek. Styděl se za to, tě ho to mrzí. Je přece krvavý král pekla! Nemůže ho to mrzet!
,,Nic se nestalo. DRAHÁ. Jen jsi totální idiot a já se do tebe zamiloval. A když jsem zjistil to s tebou a Castielem. Jak jsi chtěl mou pomoc. Tak strašně jsem doufal, že se ti to nepovede. A že nebudeš idiot a nezabiješ se! Ale jak vidím. Všechno šlo podle plánu. Takže se teď rozhodni buď já nebo budu tady okřídlence mučit na doživotí."
Mluvil celkem poklidným, ale i naštvaným hlase. Zasáhlo mě to u srdce a chvíli přemýšlel. Tekly mi slzy po tváři.
,,Udělám to. Nechej ho být!" Crowley se na mě usmál a lusk znovu prsty. Přispěchali dva muži a rozpoutali mě.
,,Počkej! Můžu ještě zůstat s Castielem alespoň hodinku osamotě... Použij na me nějaké kouzlo cokoliv, ale chci být s ním... Někde venku... Prosím..." Nutil jsem se to říct a zvládl to a vyslovil: ,,Lásko."
Crowleymu se to oslovení velice líbilo, ale řekl mi, že mě ven s ním nepustí, ale mám 30 minut s ním tady v téhle místnosti.
Byl jsem smutný, ale i šťastný, že mě nechá s ním tady být. Rozvázali Case, ale dali mu jakási pouta, aby neměl žádnou sílu. Mám plán.
,,Casi... Miluju tě." Řekl jsem a obejmul ho.
Castiel se rozbrečel.
,,Nedělej to Deane. Vím, že s ním nebudeš šťastný. Nechej ho mě zabít! Hlavně buď šťastný." Začal volat s velmi bolestným hlasem. To rozbrečelo i Deana.
,,Casi. Raději budu s ním než se celý život nenávidět za to, že jsem nechal mojí milovanou osobu zabít. Neboj se o mě. Něco vymyslím. Jsem neskutečně rád, že jsem tě mohl potkat. Jsem neskutečně rád, že jsem se do tebe zamiloval. Jsem neskutečně rád za tebe. Miluju tě. A sakra moc. Jsi osoba pro kterou bych s radostí nasadil život. Ty jsi mi vždy pomohl a zachránil. Podpořil či uklidnil. Býval jsi můj nejlepší kamarád. A teď? Teď jsi můj přítel a vždy budeš. Teda do té doby než si tě vezmu. Zůstaň takový jaký jsi a hlavně se neměň. Postarej se o Sammyho a řekni mu, že jsem v pořádku. Miluju tě Casi." Obejmul jsem ho ještě pevněji.
Castielovi tekly slzy po tváři.
,,Taky tě miluju Deane. Jakmile se nalezne jen malá příležitost, tak tě odsud dostanu! PŘÍSAHÁM!"
Klečeli jsme na podlaze v objetí a jen nám stékaly slzy po obličeji.

Crowley vrazil do dveří.
,,Vypršel váš čas. Vemte ho." Řekl bezcitně.
,,Miluju tě Casi." A postavil jsem se. Podal jsem mu pomocnou ruku a zvedl ho. ,,Deane já tě neopustím! Nikdy od něj nejdu!" Začal volat.
Já nechával volný průchod mým slzám.
,,Ale půjdeš zlato. Prosím. Všechno bude v pořádku." A chytil jsem ho za rameno. Vedl jsem ho k těm démonům. On se snažil odporovat a furt řval na odpor.
,,Hlavně mu nic neudělejte." Řekl jsem a bolestivě se pousmál. Podíval jsem se do těch modrých očí s úsměvem a pohladil ho po tváří. ,,Miluju tě Casi. Pamatuj si to."
,,Já tebe taky Deane. Nikdy na to nezapomenu! NIKDY!" Obejmul jsem ho.
Crowley lusknul prsty a Cas zmizel.
Podíval jsem se na něj se slzami, ale viděl jsem něco co jsem nečekal. Šlo to poznat. Cítil se špatně. Mrzelo ho to. Samozřejmě, že ano. Musí...
,,Tak co chceš dělat lásko?" Řekl jsem s největším falešným úsměvem. Crowley na mě jen zíral.