Už dva roky pracuji jako údržbář v kině. Ze začátku to byl dobrej job, kdo by nechtěl dělat v kině, že? S tím jak měsíce utíkaly začalo mi tu vadit skoro všechno, "moderní filmy" jsou akorát o tom, kdo jak potěší, kterou skupinu lidí (ženy, černí, bílý, 4% atd.) Všichni moji "kamarádi" buď někde studují nebo pracují v zahraničí. Kolegy z kina nedokážu vystát. Navíc se v práci furt ztrácejí věci a všichni tvrdí, že o tom nic neví... Píčovina. No neřeším to, odbiju si svých 8 až 12 hodin a jdu domů nebo do baru.
5:45 zvoní budík, vstávám z postele, jdu k zrcadlu, v odrazu vidím smutnou neoholenou tvář, která patří spíš do rakve než do kina. "Měl bych se oholit... Proč bych se namáhal." Sedám do auta a jedu do práce. Odemknu kino, projdu kolem kolegů ani nezdravím, jdu nahodit jističe. Nejdou. Tohle bude dlouhá směna. Konečně jsem je zprovoznil, nikdo po mě nic nechce, tak se jdu natáhnout k hlavnímu uzávěru vody, když bude něco třeba vzbudí mě služební telefon.
