Nedlouho na to dorazila police, kino našla v příšerném stavu, všude bylo rozbité sklo a v promítací místnosti byl oběšený jeden ze zaměstnanců. Jakkoliv dlouhá služba však nedokázala připravit policisty na to, co na ně čekalo dole v kantýně. Když sešli dolů uviděli příšernou scénu, o levou stěnu místnosti bylo opřené torzo mladého muže, zdejší údržbář, jeho hrudní koš byl rozervaný a chybělo v něm srdce, to leželo opodál ve střepech, jeho tvář byla téměř netknutá, krom chybějících očí. Prázdné oční důlky civěly směrem k přicházejícím policistům, to nebylo to nejhorší. Mladíkova střeva se táhla po celém stropě, pravděpodobně byl skrze to nejhorší ještě naživu, podle rozřezaných dlaní se pravděpodobně snažil plazit pryč. Skupina byla vytržena z šoku tichým vzlikáním. Dovedlo je až k plačící ženě, byla nahá, celá pořezaná od střepů. Jeden z policistů k ní přišel a položil jí ruku na rameno, otočila se na něj tvář, které chyběly oči, stejně jako u údržbáře, měla jen prázdné oční důlky. Policista překvapeně uskočil. Oslepená dívka se snažila něco říci, ale nebylo jí rozumět, chyběl jí jazyk. Ten ležel vytržený nedaleko od ní. Vyděšená, slepá a němá dívka se klepala a vzlikala pořád opakovala "E o moe hya! E o moe hya! E o moe hya!"Jednomu z policistů došlo, že se snaží říci 'Je to moje chyba!' Nakonec se jim povedlo jí alespoň částečně uklidnit a vyvést do záchranky. Kláře se nikdy nepovedlo zotavit, musela být nakonec převezena do psychiatrické léčebny, po několika nepovedených pokusech o sebevraždu jí doktoři přemístili pod trvalý dohled. Stále slyšela ten hlas, chladný a plný nenávisti "Neboj se sestřičko, nikdy nebudeš sama", následovaný odporným smíchem...
