23. část

940 33 0
                                    


Ráno jsem se vzbudila jako první. Třeštila mi hlava a žaludek jsem měla jako na vodě, přesto jsem si události předchozí noci pamatovala do posledního detailu. To, že se to opravdu stalo navíc dokazoval i nahý Ethan spící vedle mě. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Já to vážně udělala! Vyspala jsem se s Ethanem Kingem. Problém byl v tom, že to pro mě nebyla jednorázová záležitost, jenže jsem nevěděla jak přesně to vnímá on. V hloubi duše jsem doufala, že to cítí stejně. Už nějakou dobu jsem si byla vědoma toho, že se od něj pomalu ale jistě zamilovávám. Celou tu dobu jsem riskovala, že by mi mohl zlomit srdce, ale já věřila, že je jiný. S přihlouplým  úsměvem na tváři jsem ho ještě chvíli pozorovala jak spokojeně oddychuje, než jsem se nakonec opatrně, tak abych ho nevzbudila, vyhrabala z postele. Nechtěla jsem odejít bez rozloučení, ale musela jsem běžet na focení pro "La Bella" a už teď jsem měla menší zpoždění. Rychle jsem se tedy nasoukala do oblečení, které bylo rozházené po celém pokoji a co nejrychleji jsem se vydala přímo do klubu.

Tam už na mě čekala lehce naštvaná Lidya s fotografem a vysmáté holky, se kterýma jsme po focení, chtěly ještě trochu trénovat choreografii na večerní vystoupení. Bylo těžké vybrat co na sebe a nakonec veškerou iniciativu převzala stejně Annie. Šla jsem se tedy převléknout do připraveného kostýmu, který se skládal z černých velmi upnutých kraťasů s vysokým pasem a černého, dlouhého kardiganu z velmi tenké a příjemné látky. Kardigan jsem v pase upevnila tlustým páskem se zlatými detaily tak, aby mi překrýval prsa, ale zároveň tvořil velký výstřih do "V". Měla jsem ho dlouhý až skoro ke kotníkům, takže vzadu tvořil dojem "závoje". K tomu jsem si pak obula kozačky na nízkém podpatku se šněrováním vepředu přes celou délku bot. To vše jsme doladily mohutným zlatým náramkem. Annie mi pak pomohla ještě s líčením a vlasy, které mi jen natočila a jinak je nechala volně spadat přes prsa. Rty mi pak zvýraznila vínovou, matnou rtěnkou. Nakonec jsem místo klasické masky přes oči zvolila velký černý podzimní klobouk, který jsem si nasadila tak, aby když lehce předkloním hlavu dopředu, zakrýval větší část mého obličeje. Takhle jsem se postavila před objektiv fotoaparátu a pro mě tím začala hotová muka. Musela jsem neustále měnit pózy, posouvat se z jedné strany na druhou. Pak to bylo nakloň se takhle a pak zase jinak, prostě pohroma. 

Po focení jsem se konečně mohla převlíknout do něčeho co mi bylo mnohem více pohodlnější a pak už jsem šla za ostatními podívat se na výsledek předešlé snahy. Nakonec jsme vybrali fotografii, kde mám nohy rozkročené od sebe a rukama se opírám o velmi krásnou a zdobenou hůl, jakou občas používají kabaretní tanečnice nebo jakou u sebe nosili v dřívějších dobách všichni muži na vysokých postech. Byla perfektní, dokonce i já s ní byla spokojená. Neměla jsem ani možnost se s Ethanem přes den spojit. Hned po tom co vstal mi psal zprávu a ptal se mě kam jsem zmizela. Stihla jsem mu akorát odpovědět, že řeším pracovní záležitosti a že nevím, jestli se dnes ještě uvidíme. Věděla jsem, že ho večer nejspíš uvidím v klubu, jenže to jsem mu říct nemohla. Celý den jsme s holkama trénovaly a pak jsme společně zašly na oběd. Byla to příjemná změna vyrazit si ven i s někým jiným než s Ethanem a probírat jen tak holčičí věci. Klub byl večer opět vyprodaný, doslova praskal ve švech. Lidya i holky byly z toho nárůstu zákazníků nadšené, což už se nedalo říct o mě. Hlavně proto, že pro daný večer vybrala speciální choreografii. Cílem tance bylo zaujmout, být sexy, prostě tanec dokonalý ke svádění. Nebyla jsem z toho tolik nadšená jako ostatní a jediný světlý bod pro mě bylo to, že jsem se přitom mohla zaměřit právě na Ethana. To mi pomáhalo překonat nervozitu. Na sobě jsme tentokrát měly všechny bílou košili, kterou jsme skoro hned po příchodu na jeviště odhodily a pod ní každá z nás měla krajkové body a černé silonky. To vše doplněné lodičkami a škraboškou. Hudba začala hrát a my začaly tančit. Celou dobu jsem se pohledem soustředila jen na Ethana. Stejně jako pokaždé seděl u prvního stolu a popíjel drink. Doslova jsme se zasekli pohledem jeden do druhého. Hleděli jsme si do očí, já tančila a ona na mě fascinovaně zíral. V té chvíli mi vůbec nedocházelo, že vlastně ani neví kdo pod maskou je. Myslela jsem jen na něj, na jeho rty a na předchozí noc. Na to všechno co jsem k němu cítila. 

***

Po vystoupení nám Lidya jako pokaždé donesla vzkazy od klientů. Rychle jsem je prolétla očima a všechny až na jeden jsem jako vždy hodila do koše. Ten poslední jsem ji podala zpátky a řekla jí, že té jediné osobě dnes vyhovím. Ten vzkaz byl od Ethana. Psal ho skoro pokaždé a já se rozhodla se s ním dnes sejít a říct mu pravdu, o práci v klubu i o tom co cítím. Z nervozity se mi třásly ruce a holky se mě snažily uklidnit. O Ethanovi jsem jim řekla ten den při obědě. Nakonec jsem se vydala do salónku, kde na mě měl čekat. Do všech byl přístup nejen z chodby, ale  některé měly speciální dveře z naší šatny, abychom nemusely procházet skrze klub. Přesně to byl případ i salónku ve kterém jsme se měli sejít. Dovnitř jsem vešla ještě s maskou na očích a v kostýmu ve kterém jsme tančily. Nevěděla jsem co říct. Jen jsme tam naproti sobě stáli a zírali na sebe.

"Ehm...ahoj já jsem Ethan a ty musíš být Molly?" spustil jako první on a já jen na souhlas přikývla. Molly...má přezdívka v klubu. Jméno mé mámy. "Strašně dlouho jsem se s tebou toužil sejít. Jsi skvělá...teda chci říct tančíš úchvatně a taky jsi moc krásná," začal plácat, bylo na něm vidět, že je nervózní. Jindy by mi to nejspíš přišlo roztomilé, jenže v tu chvíli mi začínalo docházet, že skládá komplimenty jiné holce. Stál přímo přede mnou, ale stejně to bylo jako by mluvil úplně na jinou osobu. "Já vím, že je zakázané se vás dotýkat...," přistoupil ke mě o něco blíž, takže byl jen pár milimetrů od mého obličeje. Začala mě zachvacovat panika. Dělalo se mi zle z toho o co se v tu chvíli snažil a každým slovem, každým pohybem který v tu chvíli udělal, lámal mé srdce na menší a menší kousky. "Víš, moc rád bych tě políbil," dokončil svůj proslov a pohled přesunul na mé rty.

"Co ke mě cítíš?" vyhrkla jsem dřív, než jsem si to stačila promyslet.

"Já vlastně nevím. Nemůžu na tebe přestat myslet a moc po tobě toužím, ale neumím pojmenovat, co přesně cítím," nejdřív na mě jen nechápavě hleděl, než mi dal nakonec odpověď, kterou jsem vlastně ani nechtěla slyšet.

"A co Rebecca? Jak to je s ní?" skoro jsem zašeptala.

"Jak o ni víš?" nadzvedl překvapeně obočí, ale já na něj jen dál zírala s kamenným výrazem ve tváři. Cítila jsem jak mě v očích začínají pálit slzy. Připadala jsem si, jako by mi na hruď někdo položil obří balvan. Nemohla jsem dýchat a srdce mě bolelo. "Nic s ní nemám, přísahám. Není pro mě nijak důležitá," myslel si, že těmi slovy dosáhne toho, co chce. Jenže pravda byla jiná. Těmi slovy roztříštil i ten poslední kousek naděje co ve mě zbyl, stejně jako mé srdce. 

Se slzami v očích jsem od něj odstoupila a sklonila jsem hlavu k zemi. Nechápavě na mě hleděl do chvíle, než jsem své ruce přesunula k uzlu skrývajícím se pod vlasy, který držel škrabošku na svém místě. Pomalu jsem jej rozvázala a stejně pomalu si škrabošku sundala z obličeje. Až teprve pak jsem se odvážila mu znovu pohlédnout do očí, jenže to už mi slzy stékaly po tváři. Nechápavý výraz v jeho obličeji pak vzápětí vystřídalo několik dalších, od překvapení přes uvědomění až po čirou hrůzu, když mu došlo co a komu vlastně řekl. 

"Becco," přerušil nakonec to tíživé ticho a chtěl ke mě zase o krok přistoupit, jenže já couvla. Několikrát jsem zakroutila v nesouhlasu hlavou než jsem se bez jediného slova vydala zpět do šatny. Doslova jsem vběhla za dveře a co nejrychleji je za sebou zavřela a zamkla, načež jsem se po nich následně svezla k zemi a dala tak průchod vší té bolesti a zadržovaným slzám. Nestála jsem o vysvětlování, ani o další lži. Nebylo nic, čím by to mohl napravit. 

Nějakou chvíli ještě bušil na dveře a volal mé jméno, než to vzdal i on a odešel. Seděla jsem tam schoulená na zemi, v ruce jsem drtila svou škrabošku a vehementně polykala vzlyky. Neměla jsem tušení kdy přesně se přede mnou objevila Nicol. Možná to všechno slyšela. Možná tam byla celou tu dobu. Bez jediného slova se posadila vedle mě a nechala mě položit si hlavu na její rameno, přičemž mě jednou rukou objímala a druhou jemně hladila po vlasech. Nemusela nic říkat, stačilo, že tam pro mě v tu chvíli byla. Neuběhlo ani pár vteřin, kdy se k nám přidaly i ostatní. Všechny si sedly k nám a zmateně koukaly jedna na druhou. Žádná z nich se mě neptala na důvod mého zhroucení a já jim to stejně o pár minut později řekla sama. Stejně jako jsem jim řekla o mámě a tátovi, dokonce i důvod proč jsem si tohle všechno doteď nechávala pro sebe. Místo lítosti mi holky poradily abych jela domů za tátou, že to zařídí u Lidye a mi to přišlo v tu chvíli jako báječný nápad. 



Pomalu už se blížíme do finále. Zbývají nám poslední tři části do konce. :)

RozpolcenáKde žijí příběhy. Začni objevovat