Rozpolcená

15. část

To že jsem o víkendu, v klubu, mezi ostatními tanečnicemi uviděl i Molly mě překvapilo. Myslel jsem, že když se tam po tom, co jsem jí v klubu viděl poprvé neukázala, tak že to z její strany byla jen jednorázová akce. Jenže v tu chvíli, kdy se všechny seřadily před našim stolem a já ji tam spatřil mezi nimi se mé srdce zastavilo. Byla nádherná a potom, co začaly postupně odhazovat kusy oblečení jsem nejspíš dostal infarkt, navíc když si vylezla na náš stůl. Myslím, že jsem dokonce i přestal dýchat. Znovu vypadala, jako by ani nevnímala okolní svět. Nechávala se unášet hudbou a byla u toho zatraceně sexy.  Ve chvíli, kdy pak vylezla na náš stůl a tančila tam jen v tom zatraceném body a vysokých podpatcích, jsem si přál abychom v té místnosti byli jen my dva a nikdo jiný.

Ta vzpomínka mě pronásledovala ještě několik dalších dnů. Neuměl jsem se kvůli tomu na nic soustředit. Měl jsem trochu strach, že kvůli tomu zpackám doučování s Rebeccou, protože bych nerad začínal od znovu, zrovna teď, když už jí to začínalo docela dobře jít. Jenže v ten den jsem nebyl jediný kdo byl myšlenkama úplně jinde. Rebecca se celou dobu chovala strašně divně, jako by ji něco trápilo, jenže mi nechtěla říct co. Nechtěl jsem ji do ničeho tlačit ,a tak jsem alespoň přešel k věci o které jsem přemýšlel už delší dobu. Poprvé mě to, vzít ji někam ven napadlo po jednom z našich rozhovorů, které jsme při doučování vedli a při kterém mi přiznala, že krom školy nikam nechodí. Ze začátku jsem to nějak neřešil, jenže když jsem jí pak potkával na chodbách jak jimi bloumá pro okolí doslova neviditelná nebo jak na obědě sedí s hlavou v knihách, rozhodl jsem se, že s tím musím něco udělat. Bylo mi víc než jasné, že na párty ji nedostanu, alespoň ne hned. Takže jsem musel vymyslet něco jiného, nechtěl jsem ji hned vyděsit, naštěstí jsem měl jedno eso v rukávu.

***

V domluvený čas jsem čekal u jejich bytu. Riskoval jsem, že jakmile mě uvidí na motorce, tak hned uteče, ale chtěl jsem to prostě zkusit. Nemusel jsem na ni ani dlouho čekat, byla celkem přesná. Na sobě měla jako obvykle obyčejné džíny a zimní bundu kterou obvykle nosívala zapnutou až ke krku dnes vyměnila za lehký šedivý kabát. Pod ním měla nejspíš její oblíbený svetr stejné barvy, který jsem na ni viděl už několikrát. Vlasy měla výjimečně rozpuštěné, ale schované pod černou čepicí. Nemyslím si že by Rebecca nebyla pěkná holka, věřím, že kdyby jen trochu změnila styl oblékání a třeba se občas namalovala určitě by sbalila spoustu kluků. To jsem ji ale říkat nehodlal. Místo pozdravu se na mě nejistě usmála, ale jakmile spatřila motorku na které jsem přijel, úsměv vystřídal kamenný výraz ve tváří. V podstatě se jí vytratila veškerá barva z obličeje. Aniž by řekla jediné slovo začala couvat a nesouhlasně kroutit hlavou.

"Ne! Na tohle nikdy nesednu!" ukázala na mou motorku a dál kroutila hlavou.

"Ale no tak, nemáš se čeho bát. Slibuju, že pojedu opatrně." zkusil jsem ji uklidnit. Jenže ona na mě dál jen nedůvěřivě zírala. Neměl jsem čas na nějaké nesmyslné dohadování, za chvíli se začne stmívat a už teď jsme měli zpoždění. "Zkus mi věřit prosím," zadíval jsem se ji přímo do očí a nastavil ji ruku. Chvíli na mě ještě zírala, ale nakonec svou ruku vložila do té mé a přešla ke mě. Pomohl jsem ji na hlavu nasadit druhou helmu a navigoval jsem ji při nasedání.

"Co mám teď dělat?" zeptala se, když se ji konečně podařilo nastoupit.

"Teď se mě musíš pevně chytit kolem pasu a nehýbat se," přikázal jsem ji. 

Nejdřív se nic nedělo ale nakonec kolem mě obtočila své ruce, jenže pořád se mě nedržela dost pevně, takhle by klidně mohla spadnout. Abych ji tedy donutil se mě chytit pevněji lehce jsem přidal plyn a nechal s námi stroj cuknout. A přesně jak jsem očekával, díky tomu kolem mě sevřela své ruce pevněji, což mi vykouzlilo spokojený úsměv na tváři. Znovu jsem přidal plyn a tentokrát už plynule vjel do už ne tak rušného provozu. Postupně jsme z okolí školy a města přejeli na klidnou cestu, kterou lemovala jen tichá příroda. Tohle mě vždycky dokázalo uklidnit a cítil jsem jak se i Rebecca za mnou lehce uvolnila. Toužil jsem po tom vidět právě v tu chvíli její obličej, ale musel jsem se soustředit na řízení. Netrvalo dlouho a dojeli jsme na místo. Tohle staré letiště jsem objevil hned první týden co jsem nastoupil na školu. Tehdy jsme kvůli tomu, že jsem místo na medicínu nastoupil na Juilliard spolu s tátou přestali mluvit. Táta zuřil, hrozil mi tím, že mě vydědí a snažil se mě všemožně zastrašit, jenže já jsem své rozhodnutí nezměnil. V podstatě spolu nemluvíme doteď, tváří se jako by žádného syna neměl. 

"Co tady budeme dělat?" ozvala se za mnou Rebecca s nakrčeným obočím. Docela jsem chápal její obavy, když jsem ji bez vysvětlení odvezl dál z města na opuštěné, staré letiště. 

"Řídila jsi někdy motorku?" usmál jsem se na ni a následně chytil záchvat smíchu z jejího šokovaného obličeje. Původně jsem tohle ani neměl v plánu, ale když už jsme tady byli, tak proč to nevyzkoušet.

Ani jsem nečekal než odpoví, bylo mi jasné, že by z jejich úst zaznělo jasné ne. Jenom jsem na ni kývl aby znovu přišla ke mě a ukázal jsem na místo kde jsem ještě před chvílí seděl. Nějakou dobu váhala, ale nakonec s mou pomocí znovu nasedla na motorku. Křečovitě svírala v rukou řídítka a já se mezitím posadil za ní. Své ruce jsem položil na ty její, přičemž ona při tom kontaktu ještě víc ztuhla. Musel jsem se tomu zasmát. Tahle holka je fakt číslo. 

***

Teď jsem tady nějakou dobu nebyla moc aktivní, každopádně momentálně už mám několik kapitol připravených dopředu a budu je pravidelně přidávat každou neděli. Taky jsem se rozhodla trochu pozměnit obálku a ráda bych znala váš názor, která se vám líbila víc. 

Tady ještě pro ukázku nová obálka, snad se vám stejně jako příběh líbí. Taky bych zároveň chtěla poděkovat za všechny ty pěkné ohlasy a komentáře.