Curse the Demon blood

Co je kurva tohle za svět?

"Heeej! Akumo! Počkej!" křičí na mě Yudoku. "Kolikrát ti mám sakra říkat, abys mi dala doprdele pokoj?! Běž si hrát, Yudoku!" Otočím se a jdu dál od našeho pantví. "Jsi vážně hroznej, Akumo! Nejsem dítě! Jsem stejně stará!" piští Yudoku. "Ale ne mentálně!" odvětím jí a běžím směrem do města. Proběhnu celé město a zašiju se do hospody na konci města. "Ach, zdravím mladý pane. Bude to jako obvykle?" přivítá mě hostinský. Jen přikývnu a přisednu k baru. Vážně nemůžu nikde projít, aniž bych na sebe neupozornil. "Ehm, promiňte, vy jste Kamisama Akumo?" Povzdechnu, nahodím falešný úsměv a otočím se. "Ano, to jsem já. První a jediný syn Yagamiho Kamisama." pronesu již naučenou větu. Najednou si všimnu, že to je mladá dívka. Zhruba v mém věku, ale neskutečně krásná. Nenápadně polknu a čekám na její odpověď. "Jsem ráda, že jsem vás našla. Prosím, moje matka potřebuje lékařskou pomoc!" vychrlí na mě se slzami v očích..

Abychom si to upřesnili. Jsme někde okolo začátku 18. století v jedné malé vesničce. Naše rodina je velmi bohatá a má nejrozšířenější panství ve vesnici. Můj otec je totiž doktor a to je v téhle době pár kroků od boha. Doktorskou péči si nemůže jen tak někdo dovolit, platí se za ni totiž vysoké ceny. Proto jsme taky tak bohatí, když lidé jsou v téhle době věčně nemocní. Obzvláště nejchudší vrstva je jako magnet na nemoci.

"Je mi to vážně líto, ale pokud nezaplatíš, nemůžeme ti poskytnout pomoc." řekl jsem jí. "Ale mi nic nemáme! Není nic co bych vám mohla dát! Prosím, mladý pane, smilujte se nad námi!" brečela předemnou. Jestli ta blbka nepřestane takhle vyvádět, budou si o mě říkat, že jsem tyran, že jsem jí nepomohl! Odpusť mi, tohle dělám opravdu nerad. "Tak dost! Snad víš moc dobře kde je tvé místo! Vrať se kam patříš a neotravuj! Nezaplatíš, nepomůžu. Je to jednoduché a tenhle svět je prostě krutý! A teď už zmiz!" zařval jsem na ní. "Vaše činy jsou kruté, ale co čekat od DÉMONA!" řekla a utekla pryč. Jak já nesnáším, když tohle musím dělat! Můžu já snad za to, že se jemnuju Akumo? (Akumo - v překladu démon) Líbej sněhuláky, ty krávo! Kopl jsem do stolu a nalil do sebe sklenku vína. Zvednul jsem se a odešel domů. Cestou mě zase odchytila Yudoku.

"Akumo! Akumo! Počkej Akumo!" křičela. "Nech mě už bejt Yudoku! Seš otravná! (Yudoku - v překladu otravná) Běž si hrát!" odlákoval jsem ji a dál šel směrem k panství. "Hej! Akumo! Mě je taky dvacet! Já už si dávno nehraju! Možná trochu jinak, dospěleji." řekla a ušklíbla se. "Dej mi pokoj! Já si tě jen, protože jsi urozená a tvoji rodiče si to přejí, nevezmu. Tak to pochop a běž otravovat nekoho kdo za to stojí!" vyjel jsem po ní. Otočil jsem se a odešel domů. Zavřel jsem bránu panství a kráčel zahradou do hlavní budovy.