Curse the Demon blood

Den kdy svět zahynul v modrých plamenech

Rozhodl jsem se, co je podle mě správné. Rozhodl jsem se, že Satanovi s Weapon nehodlám dál dělat otroka. Řekl jsem těm zvířecím démonům, aby se někde skryli, že otci řeknu, že jsou po smrti. Vrátil jsem se zpátky za Satanem. Když mě uviděl, ihned se mě ptal jak to dopadlo. Řeknu jsem, že jsem se všech odpůrců zbavil a pokoušel se nahodit falešný úsměv. Zdálo se, že mi moc nevěří, ale když přiběhla Weapon a odtáhla mě pryč, neřešil to. "Tak jaká byla první mise?" zeptala se. "Jo docela dobrý ..." odpověděl jsem jí. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že oba něco tuší. Snažil jsem se chovat normálně, ale moje nejistota mi v tom dost bránila. Asi tak po třech dnech se mě Satan zeptal, co se se mnou děje. Odpověděl jsem, že nic ale on stále naléhal. "Nic mi kurva neni!" zařval jsem. "No tak fajn! Ale chováš se divně, dej si pozor!" odvětil nadřazeně a odkráčel. Zašeptal jsem pár sprostých slov a šel do svého pokoje. Pitomej otec! Ať je to Satan nebo, ať je démon nebo ne, chová se stejně nesnesitelně jako člověk. "Ťuky ťuk! Kdopak to je? No přece tvoje starší sestřička! Otevři dveře bratříčku!" ozvala se za dveřmi Weapon. Musím tady odsud co nejdřív vypadnout! Z tohohle postiženýho ústavu! Nejen že je tu Satan, ale navíc jeho otravná dcera!

Neváhal jsem nijak dlouho a rozhodl se zmizet. Vzal jsem si meč a otevřel dveře, za kterými čekala nedočkavá Weapon. Ignoroval jsem ji a rozeběhl se směrem doprava. Běžel jsem co nejrychleji a ignoroval její volání a pronásledování mě. Prokličkoval jsem chodbou a mířil k východu. Když jsem chytil za kliku, bylo zamčeno. "Ty snad někam jdeš?" ozvalo se za mnou. Otočil jsem a za mnou stál Satan, který mi držel u krku nůž. Nasucho jsem polkl a podíval se mu do očí. "Jo jdu! Musím vypadnou z tohohle ústavu! Nezabráníš mi!" zařval jsem. Pohrdavě se usmál a řekl: "Nechtěj mě rozesmát, ty kopo sraček! Jestli si myslíš, že mi na některém z vás spratků záleží, tak se šeredně mýlíš! Jste mi ukradení a je mi jedno co se s vámi stane, popravdě už vás nepotřebuju! Učiním ti laskavost a hned na místě tě zabiju!" a natáhl ruku k útoku. "Ani to nezkoušej! Zabiješ ho a já přísahám, že tě rozcupuju!" ozvalo se za Satanem. Udělal krok doprava a otočil se, tak aby viděl na oba. Před námi stála pěsti zatínající Weapon. V očích měla vražedný výraz a mrskala ocasem ze strany na stranu.

"Ty už bys měla taky chcípnout, ty bezcenná děvko!" odvětil Satan. "Nemusíš se obávat, nebudu bezcenná!" řekla a kývla na mě. Ani nevím jak, ale pochopil jsem co mám udělat. Ve chvíli zaútočila na Satana a já rozbil dveře. Ihned jsem začal utíkat pryč, když jsem si uvědomil, že jí musím pomoct. "Běž dál! O mě se nestarej! Byla jsem s tímhle vládcem už moc dlouho, jsem si jistá, že moje oběť nebude zbytečná!" zakřičela předtím než jí Satan zabil. Měl jsem vztek, když viděl její mrtvé tělo dopadat na zem. Nemohl jsem se zastavovat, teď nebo nikdy! Otázka života a smrti!

Běžel jsem pořád dál, než se mi podařilo Satana setřást. Moje jedniná šance na záchranu byli ti, kteří mě chvtějí zabít. Ti ke kterým jsem se otočil zády, i poté co mi nabídli pomoc. Nemusel jsem čekat dlouho, protože moje sourozenci si mě vyhledali sami. Ani jeden nebyl moc přátelský obzvláště, když jsem se přidal k Satanovi. Tohle si nejspíš budu muset vyřešit sám a hrát na dvě strany. Ani k jedné se nemůžu přidat a ani se spolehnout, že proti mě nepůjde. Není jiná možnost, než se Satanovi postavit ...