Curse the Demon blood

Válka mezi démony

"Měl jsem se těch šmejdů zbavit už dávno!" sykl otec. "A kdo ti to říkal? Kdo měl pravdu? Říkala jsem, že to chtělo popravu maminčiných mazánků už dřív." uchechtla se Weapon. "Já vím ... postarej se o Akuma." řekl otec a odešel. Weapon se usmála a řekla: "Tak, co bys chtěl dělat bráško?" Ta holka mě trochu děsila. Byla až moc aktivní a pořád se po mě plazila. "Mě je to jedno. Teď bych rád odpočinul." odpověděl jsem. "Následujte mě do vašeho pokoje, veličenstvo!" řekla s komickým gestem. Chytla mě za ruku a vesele vedla do mého pokoje. "Tady začíná tvůj nový život!" řekla Weapon před dveřmi. Nereagoval jsem a jen rychle vešel. Zavřel jsem za sebou a zamknul. Myslím, že jsem se měl nechat raději popravit, protože s ní je to horší než peklo. Mimochodem, kde to vlastně jsem? Vypadá to tu elegantně, jako v paláci. Nepřemýšlel jsem nad tím a radši šel spát.

Vzbudil mě dívčí hlas. "Akumo! Akumo! Prober se!" kňučel hlas. Trošku jsem s sebou zavrtěl a uvědomil, že někdo leží vedle mě. A ještě k tomu, co mi to leží na ruce? Je to velké a měkké. Pomalu jsem začal otevírat oči. Podíval jsem se vedle sebe a spatřil Weapon. Navíc jsem si teď uvědomil, na co jsem celou tu dobu sahal. "Dobré ráno, bráško!" řekla a sedla si jako poslušný pejsek vedle mě. "Víš, Weapon, není zrovna dvakrát nejlepší se mi vecpat do postele. A navíc tak abych nesahal na tvá prsa. Docela mě děsíš." řekl jsem a mnul si oči. "Aha ..." řekla sklesle. Radši jsem to nechal být.

U snídaně se na mě pořád culila. Začínala být horší jak Yudoku. Horší než Yudoku, která mi vykecala díru do hlavy během hodiny. Satan si u snídaně prohlížel jakési spisy. Vypadal úplně jinak, než předtím. Měl černé kalhoty a letmo oblečenou bílou košili. Se svým tělem a účesem mi připomínal středoškolského idola, po kterém holky šílí. No na to že mu mělo být vzhledově třicet, vypadal hodně dobře. Pomalu jsem se začínal stydět při pohledu na sebe. Těžko uvěřit že mám patřit do stejné rodiny jako Weapon a on. Zatřepal jsem hlavou a dál se věnoval jídlu. "Dnes pro tebe budu mít úkol." řekl Satan. Zaujatě jsem zvednul hlavu. "V jedné vesnici je menší chaos kvůli nepokoji s démony. Mohl by ses o to postarat?" řekl s idolským úsměvem. Tenhle chlap je vážně divnej. "Jo, jasný. Klidně." zamumlal jsem. Po snídani jsem od něj dostal intrukce co, jak a kde udělat. Měl jsem za úkol zabít démony, kteří se tam vzbouřili.

Když jsem přišel do vesnice, všude byl klid. Nikde ani živáčka, natož démona. Najednou se předemnou objevila skupinka zvířat. Po pár chvílích jsem si uvědomil, že to budou ti problémoví démoni. "Odejdi, Satanův synu." zavrčel na mě lev. "Tak to ani náhodou! Proč působíte chaos a zabíjíte lidi?" zeptal jsem se. *lví řev* "My že působíme problémy? Jen jsme odmítli uposlechnout Satanův rozkaz, vybít tuhle vesnici. To je celé." řekl. "Jenže mě řekl něco jiného! Působíte rozruch a zabíjíte jak lidi, tak démony!" řekl jsem. "Ach, chlapče! Ještě kdyby to tak byla pravda! To ten tvůj milovaný tatík, je ten problém! Všude s sebou tahá tu holku Weapon a dělá jako by se nechumelilo! Je to naprosto jednoduché! Satan se chce zbavit všech odpůrců ať už démonních nebo lidských!" řekl lev. Začínal jsem si uvědomovat na čí stranu se chci vlastně přidat. Možná mají pravdu. Vím, že Shina mi také říkala, že Satan zničí celý svět a jeho zbraní budu já. Ne! Já se zblázním! Nevím co mám dělat! Na čí stranu se přidat?

"Musíš se dobře rozmyslet, co je pro tebe správné." řekl ženský hlas. "Kdo jsi?" řekl jsem a rozhlížel se kolem sebe. Z lesa začala vycházet žena s černými křídly a průsvitným tělem. "Dovol mi se ti představit, jsem Svatý anděl." řekla. "Ale vždyť jsi mrtvá!" řekl jsem nestydatě. "Ano, to jsem. Jenže neklid v tvé duši mě donutit se ti ukázat. Musíš se rozmyslet, komu věříš. Jestli svým sourozencům a nebo otci. Poradím ti, že tvé dřívější myšlenky byly lepší. Teď si jen uvědom, které to byly." řekla a zmizela stejně rychle jako se objevila. Moje dřívejší myšlenky? Hmm ... nejspíš máš pravdu matko. Měl jsem to udělat už dávno!