Curse the Demon blood

Severní město

Je to sotva týden po té démonské spoušti. Ani jsem se neobtěžoval udělat otci pohřeb. Namísto toho jsem nechal celou budovu zasypat a oplotit. Nikdo k ní nyní nesmí.

Hlavou se mi honila velká spousta myšlenek. Všechno souviselo s démony ... Nenáviděl jsem je už jen z legend a pohádek a teď když mám jejich krev ... Nejradši bych sám sebe zabil, jak jsem hnusen ... Ale nemůžu, musím zjistit pravdu a zajistit, že oni už nikdy nezapálí jediné stéblo trávy!

"Co budete dělat, mladý pane?" zeptala se mě služebná. "Odejdu." odvětil jsem jí a šel si sbalit věci. "Zítra odcházím." dodal jsem. "Akumoooo!" slyšel jsem známý hlas. "Akumo! Tohle mi nemůžeš udělat! Nemůžeš odejít!" vyšilovala Yudoku. "Tak poslouchej, Yudoku. Já jsem svůj pán a já rozhoduju sám o sobě! Ty nemáš absolutně žádnou šanci mě přesvědičit, abych zůstal! Tak už to pochop! Já si tě nikdy nevezmu, tak mi udělej laskavost a zapoměň na mě!" zakřičel jsem. "Vždycky jsem tušila, že mě nemáš rád, ale takhle hnusnej jsi nikdy nebyl. Nelidský démone!" zakřičela a utekla pryč. Nelidský démone? Tak tohle jsi už přehnala, Yudoku. Já ti taky neříkám otravná krávo, ale když myslíš ...

Sbalil jsem si meč a pár osobních věcí. Seru na to, odcházím hned! Došel jsem na kraj vesnice a zařval: "Klidně si tu můžete uhnít, bez doktora a nebo odsud vypadněte! Běžte a rozdělte si můj majetek, já už ho stejně nepotřebuju! *smích* Vy lidé jste tak naivní!" zakřičel jsem směrem do vesnice a vydal se pryč.

Asi po měsíci a půl cestování jsem konečně dorazil do Severního města. Za ten měsíc jsem se hodně změnil, bohužel k horšímu. Jsem sobecký, zlý a krutý. Prostě se čím dál tím víc podobám démonovi. Rozhodl jsem se ubytovat v hostinci na kraji města. Zaplatil jsem z peněz co jsem si vzal v panství. Cítil jsem, že tady není něco v pořádku. Majitel si řekl příliš nízkou cenu a navíc si mě stále prohlížel. Neměl jsem sílu na to abych se tím zabíval a tak jsem si šel do večeři ihned lehnout.

V noci mě vzbudil šramot. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, že je to v mém pokoji. Ihned jsem sáhl po meči, ale ten tam nebyl. Rychle jsem rozsvítil a na gauči seděl majitel hostince s mým mečem. Hned jsem mu do sebral a obrátil proti němu. "Kdo jsi a co chceš?" zeptal jsem se ho. "Ach! Omlouvám se za mou nezdvořilost! Jsem Wario Shingeki, Satanův bývalý posel. Nebudeme si hrát na blbý. Vím moc dobře, že jsi jeho syn. Popravdě o tobě vím všechno! Také vím, že hledáš ženu jménem Shina." odpověděl. "A pomůžeš mi?" zeptal jsem se. "Hmm ... víš já jsem neutrální hráč. Jednou pomůžu tobě, ale pak zase tvému nepříteli, aby to bylo fér." řekl výsměšně. "Fajn, beru." odvětil jsem. "Haha! Tak ti pomůžu! Akumo Kamisama!"