Curse the Demon blood

Den kdy se ve mně zrodil démon

"Tak zase za týden, mladý pane! Naschledanou!" mává na mě můj učitel jazyků. "Jistě! Zase za týden na viděnou!" zamávám mu a jdu směrem domů. Dneska se mi domů moc nechce, rodina Yudoku dnes příjde na večeři a taky si promluvit o našem sňatku. Bože! Jak mě ta holka leze krkem! Nerovinu jim řeknu, že si jí nevezmu a hotovo! Najednou se rozléhá dívčí křik. Ihned zareaguju a běžím k onomu místu. Najednou si uvědomím, že tady hoří. Taky si uvědomím, že je to naše panství!

Odhodím všechny učebnice, proběhnu branou a bežím k hlavní budově. Ta je celá v plamenech. Všimnu si, že nedaleko leží zkrvavená Yudoku. Přiběhnu k ní a s hrůzou v očích řeknu "Co se stalo? Kde jsou ostatní?" Ona se nadechne a řekne: "Byl to démon! Otec, matka i strýc ... všichni zůstali uvnitř. Já jsem šla pro vodu do vázy a potom když se vrátila ... Všechno už hořelo!" Odnesl jsem ji dál do bezpečí a sám se vydal k hořící budově. Podařilo se mi dostat dovnitř a tak jsem zoufale hledal otce mezi hořícími troskami rozpadajího se domu. Nakonec se mi ho podařilo polomrtvého nalézt na zemi.

"Otče! Otče! Slyším mě? Všechno bude v pořádku! Dostanu tě odsud!" křičel jsem na něj. On se na mě podíval a řekl: "Akumo, musíš se odsud dostat. Satan se vrátil pro svého syna." Nechápal jsem jediné slovo. "O čem to sakra mluvíš? Nejspíš blouzníš z toho kouře ..." Rychle mě chytl za ruku a řekl: "Ne! Musíš odsud utéct! Běž za ženou jménem Shina, ona ti řekne vše co potřebuješ vědět. Satan si pro tebe přišel dřív než jsem čekal. Na, vem si tenhle meč a zmiz odsud. Musíš se dostat do Severního města, tam už ji musíš najít sám. Nenech se zlákat a nedávej ten meč z rukou, Akumo!"

"Otče! Otče! Otče, neumírej! Otče!" marně jsem křičel na již mrtvé tělo. "Jak smutné, že Satanův synu?" ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a za mnou stál muž, tedy přesněji démon. Modročerné oblečení, oči plné zkaženosti a úsměv psychopata. Pohrdavě jsem se na něj podíval a řekl: "A ty seš jako kdo?" Poklonil se a řekl: "Dovol mi se ti představit. Jsem Satan, vládce podsvětí. Rád tě poznávám ---" Dál nic neřekl, protože do svým netaseným mečem praštil po hlavě. Zatřepal hlavou a řekl: "Ale, ale ty jsi ke svému otci, ale neslušný!" Cítil jsem jak můj vztek roste. On se jen dál usmíval. "Takže mi chceš nakecat, že tohle všechno způsobil hard jako ty? A ke všemu Satan? Nechtěj mě rozesmát, i kdyby měl za otce hlemýždě, byl bych silnější než ty!" On zaťal pěsti a s potlačovaným vztekem řekl: "Ty nevíš s kým si zahráváš! Jsi tak blbej až to bolí!"

Takhle jsme se tam ještě nějákou dobu hádali, než jsme se vzájemně vyprovokovali. Vytáhl jsem meč z pochvy a chtěl zaútočit, ale stalo se něco divného. Celé mé tělo i s mečem vzplanulo modrými plameny. "Co-co se to děje?!" řekl jsem si pro sebe. "Jakéto ponížení, že zrovna ty jsi syn můj. Zdá se, že jsem přišel ještě moc brzo. Pamatuj, že v den tvých dvaadvacátých narozenin, jsi pro tebe znovu příjdu. Tentokrát ale bez slitování." Plameny okolo zesílily, okolo něj vzplanuly modré a on zmizel. Stáhnul jsem meč a plameny okolo mě uhasly. "Sayonara ... otče ..." řekl jsem a zmizel z hočící rozpadné budovy. Po chvíli začalo pršet a bylo vidět jen dýmu. Na místě domu nezbylo nic, jen popel. A stejně tak jak shořela budova, shořela i těla našich blízkých.

"Mladý pane! Mladý pane! Jste v pořádku?" křičelo na mě služebnictvo a Yudoku. "Jste zraněný, mladý pane? Mám zavolat doktora?" ptali se mě. "Ne to je v pořádku. Jsem v pořádku, je mi fajn." oděvětil jsem a šel pryč. Meč jsem si hodil na záda a kráčel na úplný konec vesnice. "Přísahám že se jednoho dne pomstím! Slyšíš to Satane? Pomstím se ti!" křičel jsem do lesů mezi kapkami deště. "Jednoho dne ... jednoho dne ... až ani hvězdy nebudou na nebi svítit, budeš poražen a umírat při dešti jako teď ... a ten kdož tvůj osud spečetí ... budu já, Akumo Kamisama!"