Sɪɴғᴜʟ Pᴀꜱᴛ [Mᴀʀᴄᴜꜱ&Mᴀʀᴛɪɴᴜꜱ CZ]

24⚓

Marcus

,,Amalie?" potichu jsem zaklepal na dveře dámských záchodků, netušíc, jestli mohu vejít dovnitř. Nedostalo se mi žádné odpovědi. Nezbývalo mi nic jiného, než si povzdychnout a otevřít dveře.

Amalie-Grace se krčila nad umyvadlem, hlavu schovanou mezi rameny a hluboce dýchala. Když na mě pohlédla skrz zrcadlo, oči měla zarudlé a lesklé od slz.

Pomalým krokem jsem k ní přistoupil blíž a dlaň ji opatrně položil na rameno. Jakmile ji bříšky mých prstů pohladily po hebké pokožce na krku, celé její tělo se roztřáslo. Neustála to a složila se mi pod nohama, při čemž se jí úst linulo tiché vzlykání.

Netušil jsem, co mám dělat. Část mě samého mi radila, ať se k ní skloním, objemu ji, prostě jí jakýmkoliv způsobem ukážu, že jsem tu pro ni. Avšak má druhá polovička mi v tom bránila. Je to přece Amalie Teiglandová! Jen obyčejná drzá holka, co se rozhodla mi ztročovat život.

,,Tak jo," povzdechl jsem si nakonec, aniž bych cokoliv udělal pro to, abych ji uklidnil, ,,vstávej, jdeme domů."

,,Ne! Ne! Nesahej na mě!" vykřikla a po podlaze se odplazila dál. Kdyby za sebou neměla chladnou stěnu, jistě by utekla co nejdále by to bylo možné.

Zmateně jsem zamrkal, nespouštíc z ní oči. Neustále se celá třásla s hlavou schovanou v dlaních. Najednou jsem si uvědomil, že ji nepoznávám. Ať je tahle krčící se černovláska kdokoliv, rozhodně to není moje Amalie.

,,No tak, klid," promluvil jsem tiše a pomalu se k ní opět přiblížil, ,,Amalie, vždyť to jsem já- Marcus."

Zvedla hlavu a upřela na mě oči plné strachu. Co strachu? Čiré hrůzy...

*

Horký čaj jsem rozlil do dvou již připravených hrníčků. Ty jsem následně uchopil a odešel s nimi do obýváku. Před krbem seděla zabalená v dece Amalie, již bez kostýmu Grace. Své pravé kaštanové vlasy měla stáhnuté do ledabylého ohonu. Přesto se našlo pár pramínků, které se uvolněně houpaly kolem její snědé tváře. Tu ozařovalo oranžové světlo plamene. Vypadala jako nevinná malá holka, od které by každý čekal, že bude jako správná puberťačka chodit do školy, randit s kluky, nakupovat oblečení a cetky, které v životě nevyužije. Ale opak je pravdou.

Přistihl jsem se, jak stojím na prahu dveří a koukám na ni, jako by byla něco naprosto výjimečného. Mírně jsem proto zavrtěl hlavou a došel až k ní. Jeden horký hrnek jsem jí vtiskl do dlaní a svůj odložil na konferenční stolek. Ještě, než jsem zaujal místo na koberci vedle ní, přihodil jsem do krbu tři polínka.

Chvíli jsme jen tak mlčky seděli. Čekal jsem, jestli začne mluvit sama. Chtěl jsem jí dát prostor. Po čase mi však došla trpělivost a má zvědavost se dostala na povrch.

,,Nečekáš, doufám, že to, co se stalo dneska večer, budu přehlížet?" šeptl jsem a usrkl horké tekutiny. Teplo se mi téměř okamžitě rozlilo do celého těla.

Nějaký čas trvalo, než jsem dostal svoji odpověď. Ta mě však ani v nejmenším neuspokojila.

,,Chtěla bych tě o to poprosit," chabě se usmála.

,,Okay, podívej," odložil jsem hrnek na koberec a otočil se k ní čelem. ,,Chápu, že není lehké mluvit o věcech, které ti nedělají dobře. Ale nemyslíš si, že je to trošku nefér? Já už se ti se svou minulostí svěřil. Teď je řada na tobě, aby jsi mi o sobě něco prozradila."