MIRIAM

🔥9🔥

Lidičky, tahle kapitola ještě potřebuje doopravit, ale abych byla bez kapitoly - to opravdu nejde.

Předem se tedy omlouvám za ty cestopisné a trochu historické popisy.
Až tedy dodělám další kapitolu, podívám se na to ještě jednou a udělám to záživnější.

S omluvným pozdravem CrazyTarkyna

***

J E S K Y N Ě
Č A S U

Netuším kolik minut uběhlo od doby, co jsem klesla na kolena. Závoj mlhy mi zahaluje všechno, čeho se chci chytit. Otevřu oči. S překvapením zjišťuji, že to není jen můj výplod fantazie, ale skutečně se tu plazí kolem mě, jako hadi z kouře. Je zvláštní, že cestičku vedoucí do hlubší a temnější části lesa nezahaluje vůbec. Po oné cestě kráčela okřídlená bytost. Vypadala jako živá socha, co utekla z Větrného města. Přesně takové, jsou na každém rohu. Lidé se k nim modlí a uctívají, ačkoliv je vídají na obřadech. Mají z nějakého důvodu slabost pro lidské vzření, takže se moc rádi mění do lidských podobizen. Možná tak upevňují víru v okřídlená monstra, možná… Možná taky ne. Možná jen nechtějí svojí pravou podobou děsit lidi, jako jsem já. Protože Oki´hama, která kráčí mým směrem, mi děsivá přijde už jen tím, jak mlha kolem ní ustupuje a dává ji tak prostor pro mohutná křídla. Každým pohybem se víc a víc přibližuje. Již rozeznávám svítivě modré tetování na jejím těle, rohy které ji vyčuhují z nádherného účesu havraních vlasů, či to, že má místo duhovek jen čisté bělmo. Pohybuje se tak elegantně a přitom jako predátor co se přibližuje ke své kořisti. Při pohybu cinká stovky mincí, přišitých k šátku připevněného kolem jejího pasu. Běhá mi mráz po zádech. Závan magických bylinek mi polechtá čich a já si uvědomím, kdo to přede mnou stojí. Je to léčitelka. Už dlouho žádnou nikdo dlouho neviděl. Prý všechny zahynuly při požáru Větrného a od té doby se žádná Oki´hama na jejich dráhu nedala. Možná to byl strach co jim zabránil se dát na tuto dráhu. Proto mě to překvapuje o to víc. Když si však všimnu tetování na jejím levém rameni, dojde mi, že ona je jednou z původních a nejenom to. Byla to nejstarší členka klanu Oki. Traduje se, že není jen nejstarší klanu Oki, ale i nejstarší z planety Hoeke. Podle legend prý stála za jejím vznikem. Nikdy jsem těm hloupostem nevěřila, ale když vidím všechny ty znaky na jejím těle, bylo mi jasné, že něco málo na tom muselo být pravdy. 

„Jsi Květ plamenů, není-li pravda?“ zabručí. Vyrazí mi dech. Čekala jsem mnohem důstojnější hlas. Spíš zní jako někdo, kdo už má všeho po krk. Skoro mi připomíná Kaina. Kain... Kain! Okamžitě se postavím na nohy.

„Jen buď v klidu. Je v pořádku, ale když už jsi tak laskavě vstala, tak mě následuj, děvče, myslím že u mě najdeš to co hledáš,“ ani se na mě nepodívá a pokračuje v cestě. Mám na výběr. Buď ji budu následovat a ztrácet tak možný čas, nebo ji opustit a pokusit svoji šanci jinde. Teď mě všechno tlačí do toho bodu A. 

„Ale-“

„Co chceš, drahá? Život svých nejbližších, nebo smrt?“ 

„Samozřejmě, že život,“ dotčeně vyhrknu.

„Tak potom nevím, nad čím tak váháš.“ Má pravdu. Nad čím tak váhám? Stejně jsou moje šance beztak nízké. Myslím, že o tomhle nemá cenu diskutovat. Rozběhnu se k ní. Pokud má pravdu, dokázala bych zachránit Kaina, Tamaru a Reného. Musím udělat vše proto, aby přežili. I kdyby to znamenalo následovat někoho ze zrádného klanu Oki.